V poslední letech jsem slýchávala slovo meditace tak často, že už jsem na něj občas začínala být alergická. Četnost jeho používání totiž ani zdaleka neodpovídá nastavení dnešní společnosti. Když jsem se připravovala na lektorskou zkoušku jógy, naše úžasná učitelka nám zdůrazňovala, že slovo meditace se dnes používá v tolika nesmyslných slovních spojeních a rovinách, že většina z nás ani netuší, co je jeho původní význam. Dnes už mě to nezlobí. Časem jsem pochopila, že pokud alespoň trošku dokážeme zpomalit svou mysl a nacházet tak klid v neustálém chaosu, je úplně jedno, že tomu až příliš honosně říkáváme meditace.
Kořeny v józe
Budeme-li mluvit o meditaci jako o součásti jógové praxe, musíme vzpomenout základní knihu Patandžaliho Jóga Sútry, v níž je popsaná tzv. osmidílná stezka jógy. Všechny její poslední tři stupně se dají vykládat jako forma meditace či její předstupeň.
Prvním stupněm je Pratjahára, která představuje stažení všech našich smyslů dovnitř, soustředění se na náš tlukot srdce, na náš dech, na dění uvnitř těla i mysli. Vše, co je kolem nás, se stává jen jakousi kulisou, kterou nevnímáme. Druhým stupněm je Dhárana, která nás dovádí do stavu jednobodové koncentrace na jeden konkrétní prvek. Podaří-li se nám tato koncentrace držet dlouhodobě bez toho, aniž by nám kamkoliv utíkaly myšlenky, dostáváme se do stavu Dhjána, kdy je naše tělo, mysl i dech jedno. Pak prožíváme stav blaženosti, v józe nazývaný Samádhi.
Co na to západní člověk?
Právě stav samádhí je náš vysněný cíl, opravdová meditace, které dosahují v podstatě jen ti nejpovolanější a nejtrpělivější. Pro běžného západního člověka žijícího v každodenním shonu a v rychlém světě plném informací a dějů je ale prakticky nereálné sednout si kdesi pod strom a začít hned meditovat.
Mnozí z nás tak mylně vykřikujeme, že meditujeme při sportu, fyzické práci na zahradě nebo na procházce se psem. Ano, to všechno je jistý způsob relaxace, zklidnění mysli a forma odpočinku. Z pohledu východních filozofie jsou to ale procesy na míle vzdálené od původního významu slova meditace.
Nicméně nemějme si to za zlé. Prostě v dnešní době a v dnešním světě děláme spoustu věcí jinak, proč bychom tedy nemohli jinak i „meditovat“? V duchu této myšlenky vzniká spousta cvičení a návodů, které dokáží dnešnímu člověku krůček po krůčku vrátit myšlenky do bodu teď a tady. Práce je to ovšem náročná a vyžadující velké odhodlání.
Meditace všímavosti
Úplně „nejjednodušším“ cvičením je tolik skloňovaná meditace všímavosti, jejíž základní myšlenkou je snaha dělat veškeré činnosti s přítomností mysli. Myju-li tedy nádobí, myslím jen a jen na to, jak mám vlhkou kůži, jak voní saponát, jak na kůži cítím chladný porcelán. Jdu-li na procházku, jsem myšlenkami u modré oblohy, zelených stromů, pohybů nohou, zpěvu ptáků, vůně květin.
I toto zdánlivě snadné cvičení může být velký boj. Jeho největší výhodou ale je, že si můžete vybrat v podstatě jakoukoliv denní činnost, a právě při ní praktikovat. Stačí pár minut denně. V angličtině se pro tento typ zvědomení používá pojem Mindfulness a v posledních letech se používá snad ještě častěji než slovo meditace. Ale proč ne, vždyť je podle mnohých studií dokázáno, že tato metoda pomáhá v boji s depresí, úzkostnými stavy, ale i nespavostí či závislostmi.
Nabízím dvě tenoučké kreativní knížky, které vám s tímhle cvičením pomohou. Kniha autorek Marcely Roflíkové a Martiny Vančurové Mindfulness pro každého představuje osmi týdenní návod, jak zapracovat tento systém do svého každodenního života. Druhým tipem je nápaditý kreativní deník Do přírody, podle jeho autorek Alexandry Freyové a Atumn Tottonové čtenářům pomůže „navrátit se od displejů k vědomému propojení se svým okolím“. Kniha ukrývá 70 kreativních cvičení, které vás budou opravdu bavit.
Osho: No-Mind
Dalším zajímavým tipem mohou být meditace pro roztěkanou západní mysl od původně indického učence, který dlouho působil v USA. Osho pochopil naprosto jasně, že to, co znal o lidech z Indie a východu, lze jen těžko aplikovat na západ. Vymyslel proto speciální systém meditací často spojených s pohybem. Tyto terapeutické meditace vychází z jakési syntézy západního a východního, čímž mají dát vzniknout něčemu úplně nového. Člověka, který bude schopen fungovat i v dnešním světě, a i přes jeho přeplněnost vjemy se dokáže zastavit.
Meditace podle Osha se vyučují na vícedenních kurzech a je určitě dobré potkat se s nimi pod dohledem někoho zkušeného. Nabízí jasné postupy propojující dech, hudbu, ale i pohyby.
Jóga Nidra
Znáte ten zvláštní moment těsně před usnutím? Tak pokud ho dokážete udržet déle, praktikujete tzv. jóga nidru neboli jógový spánek, který leží přesně na hranici bdění a spánku. Je to vědomý stav uvolnění mysli i těla.
S jóga nidrou se poměrně často můžete setkat na závěr jógových lekcí, kdy vás lektor cíleně vede po jednotlivých částech vašeho těla k postupnému uvolnění a zastavení. Praktikovat jóga nidru je méně náročné, než si myslíte. Na YouTube či podcastových platformách snadno najdete namluvené relaxace ve zmíněném duchu, pak už stačí jen pohodlné místo a chvilka klidu.
Dva tipy na závěr
Chcete-li zkusit ale tu tradiční klidovou meditaci, jejímž cílem je v podstatě dokázat chvilku zastavit tok myšlenek a na nic nemyslet, možná vás zaujmou ještě dvě knihy. Andy Puddicombe nabízí teorii desetiminutových meditací v knize Ukliďte si v hlavě. Diplomovaný klinický konzultant a bývalý buddhistický mnich představuje člověku dnešního světa návod, jak si ritualizovat každodenní pár minutové zastavení.
Velká kniha meditačních technik je mým posledním tipem. Autor Ronald D. SIegel ji sepsal jako klasickou učebnici, nabízí tedy poutavý, srozumitelný a komplexní pohled na svět meditace tak trochu západním pohledem.
Přiznávám bez okolků, že já jsem smířená s tím, že Buddha ze mě nikdy nebude. Stačí mi, když si dokážu užít sluneční paprsky na kůži, smích svých dětí či doušek kvalitní kávy bez toho, aby mi myšlenky utíkala jinam. A co vy? Zvládnete to?
