Doposud zatím největší boom ve výzkumech psychedelika zažila ve Spojených státech v 60. letech. Tehdy bylo publikováno na 1000 článků, výzkumníci, psychologové, psychiatři a další odborníci testovali psychoaktivní látky jak na sobě tak i ve svých praxí s klienty. Nejčastěji byl používán psilocybin a LSD. V éře tzv. hippies se o psychedelika začala zajímat také vláda a záhy veškeré výzkumy a užívání těchto látek zastavila a zákonem zakázala.
V některých státech, jakým je například americký Oregon, si kromě konopí legálně zakoupíte také lysohlávky. V Austrálii svým klientům může psychiatr předepsat MDMA nebo psilocybin například na deprese nebo PTSD (posttraumatický stresový syndrom). Naopak v Holandsku vláda „kouzelné houbičky“ před několika lety zakázala kvůli několika nehodám, které se staly turistům po jejich požití.
Hippies, láska, svoboda a mír
Komunita hippies hlásala svobodu, lásku a mír v době probíhající války ve Vietnamu. Komunita pořádala demonstrace proti válce a apelovala na americkou vládu, aby neposílala další mladé americké vojáky do bojů. Jednou z nejslavnějších osobností známou užíváním LSD byl John Lennon, který napsal píseň Lucy in the sky with diamonds, kterážto v názvu nese zkratku psychoaktivní látky LSD a mimo jiné se nechal slyšet, že „Psychedelická vize byla mojí realitou.“
K výzkumu se odborná společnost vrátila relativně nedávno a obdobně jako v 60. letech přicházejí rozporuplné reakce na pozitivní výsledky výzkumů, a to i v důsledku stigma, které si látky přinesly z 60. let.
Psychedelika, LSD a první testy
Psychedelika mají jednu důležitou vlastnost, díky které se o léčbě s psychoaktivními látkami seriózně uvažuje, a tou je absence tvorby závislosti. Užívání si tedy můžete oblíbit, nicméně fyzická závislost dlouhodobě ani dočasně nevzniká.
Psychedelika už jednou fenoménem byla
První testy s LSD na lidech probíhaly ve druhé polovině 20. století, zejména v 50. a 60. letech. Bylo napsáno a publikováno přes 1000 článků, proběhlo několik konferencí o LSD na mezinárodní úrovni. Psychologové a psychiatři dostávali libovolné množství léků pro léčbu svých pacientů a o látce se mluvívalo jako o zázračném a zlomovém objevu.
LSD (lysergidový diethylamid) je halucinogenní droga, která ovlivňuje centrální nervový systém. Byla syntetizována v roce 1938 švýcarským chemikem Albertem Hofmannem, který jí extrahoval z houby, která se vyskytuje na obilí a omylem si malé množství zanesl do oční sliznice. Na cestě domů pak prožíval transcendentální zážitky, které podle jeho slov, ovlivnily celý jeho další život.
První testy s psilocybinem, dalším halucinogenním alkaloidem, který se přirozeně vyskytuje v některých druzích hub, se také uskutečnily ve druhé polovině 20. století. Stejně jako LSD má psychoaktivní účinky a působí na nervový systém.
Zákaz psychoaktivních látek
Oba výzkumy byly ukončeny z důvodu obav o veřejné duševní zdraví. V posledních letech se výzkumy v oblasti psychoaktivních látek, jakými jsou ketamin, LSD nebo psilocybin obnovily a zkoumá se především využití v terapiích zejména při léčbě těžkých depresivních stavů, úzkostí, posttraumatického stresového syndromu, OCD (obsedantně kompulzivní porucha) a u onkologických pacientů s těžkými diagnózami.
Co se děje na tripu
Netflix uvedl dokumentární film Halušky: dobrodružství s psychedeliky, který zachycuje slavné osobnosti a jejich transcendentální zkušenosti, ale i bad tripy s psilocybinem nebo LSD. Někteří začínají větou: „Látku jsem si vzal více než 100krát.“ Další videoformát, který si můžete o psychedelicích na Netflixu pustit se jmenuje Jak se mění vědomí.
Ať už si pustíte jakýkoliv dokument nebo film, kde lidé popisují stavy změněného vědomí po požití psychoaktivních látek, drtivá většina se shoduje na následujících prožitcích:
Prožil/a jsem jednotu s vesmírem, s neživými i živými objekty
Pocítil/a jsem důvěru v život, vesmír nebo přijetí, že všechno je tak, jak má být
Přijal/a jsem smrt jako něco přirozeného a pozitivního
Cítil/a jsem lásku a radost ze života
Zjistil/a jsem, že láska je nejdůležitější entitou života
Zažila/a jsem svůj vlastní porod
Zažil/a jsem svou vlastní smrt a znovuzrození
Objevil/a jsem vděčnost ve zdánlivě běžných skutečnostech
Psychedeliky asistovaná terapie se transcendentální a transformační zážitky snaží po vystřízlivění integrovat do života klienta, aby prožitky byli dlouhodobé. Celá terapie zabere hodiny času při použití psilocybinu nebo LSD, jelikož jejich účinky trvají okolo 6 hodin. U ketaminu je doba kratší, přibližně 30 minut, a je tak i finančně dostupnější.
Psychedelika: Svatý grál Václava Dejčmara
Nejbohatším podporovatelem nejen výzkumu a využití psychedelik u nás je Václav Dejčmar, který produkoval dokumentu Bufo Alvarius, jenž mapuje expedici za nejsilnějším přírodním halucinogenem, který je obsažen v jedu stejnojmenné ropuchy. Ve filmu účastníci zájezdu popisují pocity při účinkování jedu bezprostředně po skončení rituálu. Látka 5-MeO-DMT zároveň nedávno prošla výzkumem, ve kterém se potvrdily její dlouhodobé účinky na zvýšení neuroplasticity mozku.
Václav Dejčmar v různých rozhovorech otevřeně podporuje psychoaktivní látky a jejich účinkům připisuje osvobozující poznání duchovního a spirituálního světa, který člověk může na tzv. tripu objevit a následně kultivovat v realitě.
Jiří Horáček patronem asistované terapie
Jedním z největších expertů na výzkum léčby psychoaktivními látkami v asistované psychoterapii u nás je profesor, lékař a psychoterapeut Jiří Horáček, který je vedoucím výzkumného střediska v NÚDZ (Národní ústav duševního zdraví). Hojně přednáší, poskytuje rozhovory, které si můžete poslechnout v nejednom podcastu. Například v podvcastu Proti proudu popisuje účinky jednotlivých látek a zmiňuje, že psilocybin účinkuje až 3 měsíce a ketamin přibližně týden. Terapie je tudíž zapotřebí opakovat. Účinky se však liší v závislosti na diagnóze. Při léčbě existenciálních problémů může účinek z terapie trvat i několik let.
Horáček zdůrazňuje, že před samotným prvním sezením předchází důsledná analýza stavu klienta a primárně se léčba psychedeliky zahajuje tam, kde psychofarmaka, jakými jsou antidepresiva, u pacienta nezabírají. Dodává také, že účinky antidepresiv nastupují v řádu týdnů až měsícu, zatímco u psychedelik je efekt okamžitý. To je dáno tvorbou synapsí (spojení v mozku), která probíhá bezprostředně po užití látky.
Bad trip jako ta nejčernější noční můra
Veškeré pozitivní přínosy již psychedelika při léčbě depresí a dalších duševních poruch prokázala. Stále tu však existuje riziko bad tripu, který je přesným opakem žádoucího stavu. Bad trip je jednak nepředvídatelný, ač mnozí zkušení terapeuti tvrdí, že se mu dá předejít důkladnou přípravou pacienta. Na podobná tvrzení nejsou zatím žádné statistiky, a tak jsou podobné umírněnosti prozatím stále jen nadějí.
U bad tripu intoxikovaný člověk prožívá velmi nepříjemné halucinace a úzkosti, které ho doprovází několik hodin až do odeznění látky. Stejně jako u pozitivních prožitků uživatelé tvrdí, že lze stav velmi těžko popsat slovy, stejné je to u i špatné zkušenosti, tedy bad tripu. Velkou nevýhodou také je, že čas v realitě a čas „na tripu“ plyne mnohem pomaleji. A tak například 6 hodin se může jevit jako celá věčnost. Toto riziko spojené s užitím psychoaktivních látek je velmi nežádoucím stavem právě při duševních potíží, a tak je klíčové se s bad tripy naučit v terapiích zacházet.
