Koukáte každých pár minut do telefonu, aby vám neutekla storiečka vašich přátel? Jsou sociální sítě to poslední, co kontrolujete před spaním?
Ztrácíte při scrollování pojem o čase? Přestože je stále mnoho pozitiv, které používání sociálních sítí přináší, jako je třeba snadné udržování kontaktů s přáteli po celém světě, je také řada negativních aspektů, které nepříznivě ovlivňují naše duševní zdraví.[mepr-show rules=“210365″ unauth=“message“]
K těm, které nejvíce podrážejí sebevědomí, patří porovnávání se s druhými, FOMO nebo závislost na pozitivní zpětné vazbě.
Miliony profilů
Podle statistik vznikne každou vteřinu 9,6 nových profilů. Typický uživatel sociálních sítí používá šest platforem a má na nich založeno šest až osm profilů. Například generace Z, tedy lidé narození od poloviny 90. let 20. století do roku 2010, mívají v průměru 8,5 profilů. Informace na webu Datareportal.com uvádějí, že v říjnu 2023 bylo na celém světě 4,95 miliardy uživatelů sociálních sítí, což odpovídá 61,4 procentům celkové populace. V Česku má profil na sociálních sítích 8,07 milionů uživatelů.
Jak data napovídají, sociální sítě hrají velkou roli v našich životech. Trávíme na nich rok od roku čím dál tím více času. Vládcem mezi časožrouty je YouTube, který byl spuštěn roku 2005. V celosvětovém průměru stráví sledováním YouTube videí uživatelé až 23 hodin denně. Druhou sítí, na které trávíme nejvíce času, je Facebook (založení roku 2004), kde uživatelé průměrně stráví 19 hodin a 43 minut denně. Na třetím místě je aplikace na výměnu zpráv a multimediálních souborů WhatsApp, kde uživatelé tráví 17 hodin a 20 minut denně. Na čtvrtém místě je Instagram s 12 hodinami denně na uživatele, který vznikl roku 2010 a od 2012 patří spolu s WhatsAppem pod společnost Meta (dříve Facebook).
Je regulace nutností?
Přestože je Facebook součástí našich životů už 19 let, regulace sociálních sítí přicházejí se zpožděním. V listopadu vstoupilo v platnost rozhodnutí Evropské Unie o zákazu sběru osobních údajů a využívání těchto dat v rámci personalizovaných reklam. Společnost Meta proto dala všem uživatelům na výběr dvě možnosti: Dát souhlas se sběrem osobních údajů a využívat Instagram a Facebook zdarma, a nebo zaplatit měsíční poplatek a mít tyto sociální sítě bez reklam a nevyžádaného obsahu.
Proč sociální sítě působí naši psychiku?
Facebook, Instagram a další giganti na poli sociálních sítí umožňují uživatelům vytvářet iluzi lepší reality úpravou fotografií, sdílením „úspěšných“ životních momentů, vylepšených „selfíček“ nebo textů, které vyzdvihují „skvělý život“, aniž by se tyto sdílené informace zakládaly na pravdě a současné realitě. Hlavní funkcionality, jako filtry pro úpravu fotografií, tlačítko zpětné vazby „to se mi líbí“ nebo možnost komentovat, jsou tím, co v první řadě uživatele přilákalo, ale co v nich zároveň vyvolává negativní pocity o sobě samých. Jakých pět efektů nejvíce ovlivňuje naše sebevědomí na sociálních sítích?
Filtry, úpravy vzhledu a fotografií
Přikrášlení skutečnosti je na sociálních sítích běžnou praxí, sami tvůrci těchto platforem toto chování podporují přidáváním nových funkcionalit. Skrze filtry si můžete vyhladit pleť, změnit velikost rtů či očí, barvu vlasů, nebo udělat svou postavu hubenější. Jakmile začnete uměle přikrášlovat vlastní vzhled, dostáváte se do pasti nedosažitelných standardů. Virtuální verzi sebe samých sice na sociálních sítích vylepšit dokážete, v zrcadle ale zůstáváte stále stejní. To může vyvolat nespokojenost s vlastním vzhledem, touhu jej vylepšit i v realitě a co nejvíce se tak připodobnit své dokonalé verzi. To může vést až ke stavu, kdy začnete svou vylepšenou digitální verzi považovat za žádoucí a tu reálnou odmítat. Tím se narušuje schopnost vnímat svůj přirozený vzhled a přijmout sami sebe takové, jací jsme. Stejně tak můžete začít vnímat i druhé.
Srovnávání se s ostatními
Podobné je to i se sdíleným obsahem. Teoreticky víme, že uživatelé sociálních sítí sdílí jen nejlepší momenty svých životů, přesto se při pohledu na fotografie z dovolených či skvělých večeří neubráníme závisti a srovnávání se s ostatními. A protože profilů sledujeme hned několik, mohou na nás za dobu strávenou prohlížením příspěvků každý den vyskočit desítky až stovky takových podnětů. Zpátky do reality si pak odnášíme pocity nespokojenosti s vlastním životem, křivdy a závisti, že se druhým daří lépe, i pocity marnosti a úzkosti, že náš život nikdy nebude dokonalý, jako životy druhých.
Vyžadování zpětné vazby a závislost na lajcích
Dostal váš příspěvek hodně lajků? Podle neurologů aktivuje reakce „to se mi líbí“ (v angličtině „like“) tvorbu takzvaného „levného dopaminu“, což vede k pocitu radosti a uspokojení. Pokud příspěvky dlouhodobě získávají hodně reakcí, mohou vyvolat dopaminovou závislost. Úspěch ve virtuální realitě pak může být konfrontován s neúspěchem (či příliš normálním běžným životem) v reálném světě. Tento nesoulad může umocňovat trávení času na sítích, kde „je nám dobře“, což způsobuje odpojení od reality a v důsledcích i deprese. Jestliže se však s pozitivní zpětnou vazbou dalších uživatelů u příspěvků nesetkáváme, může přijít i emocionální propad, nejistota, smutek, úzkost a sebeobviňování.
FOMO (Fear of Missing Out) – Strach, že nám něco uteče
Proč máte nutkání každých pár minut kontrolovat na telefonu, co je na sítích nového? Jedná se o jednu z forem závislosti, kterou sociální sítě způsobují – takzvané FOMO, tedy strach, že něco zmeškáte. Kanál (anglicky feed) sociálních sítí je navržený tak, aby v něm uživatelé mohli scrollovat hodiny a nikdy nedošli na konec. Příspěvky se navíc neukazují chronologicky, ale podle „možného zájmu“. Typ příspěvků zvaných stories (česky příběhy), které po určité době zmizí a není možné si je prohlédnout zpětně, vaši potřebu být neustále na příjmu ještě umocňují. Potřeba mít přehled o všem novém, co uživatelé na sítích sdílejí, může vyvolávat pocity stresu nebo úzkost. Objevit se může také strach z vyčlenění, pokud vaši on-line aktivitu přátelé či kolegové zkontrolují otázkou „Viděl jsi můj příspěvek?“ Je-li vaší odpovědí „ne“, city druhého člověka, který si takto v realitě potvrzuje předchozí bod, tedy pozitivní potvrzení své tvorby, tím mohou být nechtěně zraněny.
Kyberšikana
Kyberšikana, v angličtině cyberbullying, je forma psychického ubližování, které se děje v prostředí online světa. Na sociálních sítích je umocněná právě reakcemi, které sami uživatelé od druhých vyžadují. Sledující proto mohou mít pocit, že je jejich zpětná vazba přímo vyžadovaná – včetně té negativní. Uživatelé sítí se tak mohou stát terčem šikany, nenávistných komentářů, posměchu a dalších útoků na svou osobu. Je to vlastně takové veřejné lynčování, které se často týká vzhledu (bodyshaming).
Tím se pomyslně uzavírá kruh a vysvětluje se zvýšená potřeba úpravy fotografií a fyzického vzhledu – motivací vylepšovat svůj vzhled nemusí být jen touha vypadat v očích druhých lepší, než jsme, ale také strach z posměchu a negativní zpětné vazby. Jakákoliv forma šikany může vyvolávat pocity bezmoci, strachu a nedostatečné vnitřní hodnoty.
Jak vystoupit z digitálního tlaku?
Drastické opatření jako smazání všech profilů není tím jediným řešením, jak se od negativních vlivů sítí vymanit. Důležité je nalézt balanc mezi časem, který sociálním sítím věnujeme, a rozvíjením kvalitního života v realitě. Pro začátek se můžete držet pravidlem devíti – po deváté hodině večer odkládejte telefon a nedívejte se na sociální sítě alespoň do deváté hodiny ranní. Nezbytné je obohatit svůj život o zájmy, které přinášejí tzv. dobrý dopamin. Pravidelné cvičení, setkávání s přáteli, pobyt v přírodě, poslech oblíbené hudby, kvalitní spánek nebo i dokončování úkolů a cílů tvoří ve vašem mozku příznivá nervová spojení.
Pokud vás téma tzv. levného dopaminu ze sociálních sítí zajímá více, doporučujeme ke shlédnutí webináře GrowJOB institutu, které vám pomohou pochopit například to, jak na zdravou hladinu dopaminu a nedostatek energie.
Zdroje:
[/mepr-show]
