Kauza MeToo a feminismus v roce 2017 odstartovali společenskou debatu o sexuálním obtěžování a násilí, napříč kontinenty otevřeli diskuzi a problematiku se snažil definovat. V dnešní době je právě feminismus již viditelně zformován do mnohem neohroženější podoby. V návaznosti na první debaty vznikly a stále vznikají skupiny usilující o rovnoprávnost a organizace se zaměřením na duševní, ale i právní podporu žen, které se například setkaly s nějakou formou sexuálního obtěžování či dokonce násilí.
Feminismus ve filmech
Na konci roku 2021 jsme se jako společnost dostali do období, ve kterém se velmi silně prolínají témata rape culture, patriarchálních struktur, feminismu a celkově rovnoprávnosti mezi lidmi ve spojitosti s pohlavím. Síla témat je všudypřítomná. Například Netflix, který se řadí mezi nejsledovanější média celosvětově, začal zařazovat produkce filmů, dokumentů a seriálů, kde je poukázáno na vhodné zacházení v oblasti sexuality, vztahů nebo přístupu k genderu. Hlavní role stále častěji obsazují ženy (uvádí se přes 44 % filmů), a zcela běžně se ve snímcích setkáme s postavami gayů, transexuálů, výrazně sebevědomých žen a nemálo také s příběhovými linkami, které nesou problematiku domácího násilí či demonstrují rovnoprávnou společnost, ve které ženy zaujímají mocné a vysoké pozice tak, jak to feminismus hlásá v reálné společnosti, která má ještě hodně co měnit.
Zakázat Weinsteina a Spaceyho
S osvětou vznikla také cenzura. Některé filmy a seriály se přestaly pouštět, a to ať už kvůli diskriminačnímu obsahu nebo hercům a producentům, kteří byli vykázáni do vyhnanství společnosti kvůli svým názorům, případně k soudu a do vězení za obvinění ze sexuálního obtěžování a zneužívání. Ze slova diskriminace se stala časovaná bomba napříč společenstvími a feminismus vytvořil velmi silný tábor, který bojuje za spravedlivou a kultivovanou moderní společnost. A má řádně nabito.
Na hraně
Je otázkou, jestli tahle snaha může vyvolat kromě pokroku ve společnosti, také například obrácenou nerovnoprávnost a jestli místy nevede k utlačování a přehnanému osočování nejen mužů, ale také žen. Ptám se, jestli někteří aktivisté dnes už ze setrvačnosti, nevyzobávají z minulosti, co se stalo špatně nebo co může být považováno za nevhodné, a tím tak ztrácejí schopnost konstruktivního pohledu, ve kterém by mohli zapomenout na hlavní důvod, proč celosvětové hnutí za stejná práva napříč všemi gendry, vzplanulo.
Kromě připomínání toho, co vše je v historicky zakořeněné nerovnoprávnosti špatně, by boji a snaze o narovnání rozdílů pomohlo šíření ukázek z opačné strany barikády. Příběhy partnerských dvojic, které se vedle sebe cítí dobře a sebevědomě, zaměstnanci firem, kteří vzhlíží ke svému férovému šéfovi nebo šéfce, dospívající dívky a chlapci a jejich vztahy ke svým rodičům, kteří je podporují, jsou pro své potomky oporou a dopřávají jim morální a etické vzdělání z 21. století. Pro autentickou spravedlnost by mohly pomoci rozhovory s muži, kteří se chovají s úctou nejen k ženám, ale k lidem obecně. Spravedlivé by také bylo ukázat ženy, které stojí ve vedení firem a využívají svou moc k vyvíjení tlaku na zaměstnance nebo jinak využívají svého postavení. Takových případů je totiž také nemálo.
S každým revolučním nebo pokrokovým směrem se téměř vždy vyrojí také extrémní názory. Takové skupiny mívají hlasité množství příznivců, jelikož vyvolávají ty nejsilnější emoce, tedy ty nejúčinnější nástroje pro získání silného hlasu. Již při prvních zmínkách okolo feminismu se v USA vytvořila stále se zvětšující skupina žen, která hlásala, že “žena potřebuje muže, stejně jako ryba potřebuje kolo”. Některé úrovně feminismu v sobě bezesporu nesou kromě prosazování rovnoprávnosti, také šíření nenávisti, která vede přesně k tomu efektu, ze kterého se snaží vymanit, a tím je rozdělená a nerovnoprávná společnost. Pro pořádek by stačilo, aby se aktivistické skupiny vymezovaly proti těmto extrémním a nenávistným vyjádřením. I to by zajisté celému směru bylo prospěšné pro vymezení hranic.
Filter #justice
V řádu několika let se snaha o prosazení rovnoprávnosti rozšířila do dalších odvětvích naší společnosti. Ovlivňuje hračky pro děti, uměleckou tvorbu, filmy, knihy, humor a dokonce politické kampaně. Vše, co se dnes vyprodukuje a přichází na světlo veřejnosti, jakoby nejprve muselo projít jakýmsi filtrem korektnosti vůči celému genderu a mohlo tak být řádně schváleno.
Ztraceno v překladu
Posledním příkladem z tuzemska je například osočení Marka Ztraceného za jeho 7 let starou píseň, která ve svých textech nese prvky zmíněné rape culture. Ztracený píseň téměř okamžitě stáhnul z online kanálů a s omluvnými slovy vysvětlil, že píseň vyjadřuje jiné téma, ale rozumí tomu, jak text působí. Otázku, jestli hodnotit umělce na základě jedné staré písně a přitom opomenout celou řadu aktivit, písní a jeho hudební přínos, můžeme v širším pohledu označit jako krátkozraké. Připomíná to výchovu káravé babičky, která za nic nepochválí, ale jakmile dítě udělá nějakou nepatřičnost, ihned na ní upozorní. “Marečku, to se přeci nedělá!”
V kontextu bez lynče
Byť je téma jakéhokoliv násilí a utlačování velmi citlivá a vážná věc, v některých případech hodnocení toho či onoho činu bývá opomíjeno jedno, a tím je selský rozum a přemýšlení v souvislostech. U příkladu odsouzení písně Marka Ztraceného je to vidět. Ředitelka organizace Konsent, která na píseň upozornila na sociálních sítích, se se zpěvákem zná. Čistě teoreticky tedy mohla otevřít diskuzi s ním napřímo a zhodnotit, z jakého důvodu píseň vznikla a pro sebe porovnat, jestli byla psaná tak, aby podporovala násilí, či nikoliv. Na místo toho využila veřejný prostor na sociálních sítí, kde o zpěvákovi napsala, že se opil a napsal píseň o sexuálním násilí. Ani po pokornému přístupu zpěváka se však nedočkal příznivých slov a pochopení od paní Nejedlové. To lze považovat přinejmenším za neslušné.
Mocichtiví
Jakékoliv sexuální násilí nebo zneužívání moci či dokonce její vynucování je hodno trestu. V České republice stále chybí dostatečná legislativní opora, která by pomohla násilníky příkladně trestat a právě feminismus na nedostatky opakovaně upozorňuje. Dlužno říct, že jakékoliv násilné chování u člověka mívá v drtivé většině motivaci právě v touze po moci a v menším procentu je hnaná pudovými potřebami. Jeden příklad za všechny zastal Dominik Feri, který se dle výpovědí obětí choval velmi neurvale a jeho přístup k ženám se jeví jako “mám moc a můžu si dělat co chci”. Vyšší tresty a především pro oběti důstojné soudní spory mohou výrazně posloužit jako účinná zbraň a zahnání potenciálních útočníků do šedých koutů společnosti. Ovšem ideální svět, ve kterém tito predátoři úplně zmizí, je chimérou. Stejně tak je iluzí, že pouze muži jsou ti, co na druhých páchají zlo. A právě v rámci spravedlnosti by měly vycházet na světlo nejen příběhy ze všech genderových koutů této temné strany lidského chování, ale také příkladné a světlé způsoby, s jakými lidé přistupují navzájem mezi sebou.
