Čeho se bojíme ve 21. století? Na to ve své knize odpovídá Zygmunt Bauman, jeden z nejvýznamnějších sociologů 20. století, polsko-britský teoretik zkoumající postmodernismus, holocaust a konzumerismus.
Kniha Tekutý strach se zabývá moderní společností a fenoménem strachu. Baumanův myšlenkový rámec se opírá o koncept tekuté modernity, který popisuje moderní společnost jako nestabilní a neustále se měnící. V takové společnosti se objevuje nový druh strachu, který nazývá tekutým strachem.
Zygmunt Bauman: Tekutý strach
I když modernita slibovala společnost bez strachu a úzkosti, Zygmunt Bauman upozorňuje, že strach je v postmoderní společnosti stále přítomný, jen se mění jeho podoba a příčiny. V minulosti se předpokládalo, že technologie a pokrok veškeré naše strasti vyřeší. S nástupem tekuté modernity, spotřebního stylu života a globalizace ale naše míra strachu a nejistoty naopak roste. Nic není jisté, a tak vznikl prostor pro množství možností toho, co by se mohlo stát a co by se mohlo stát špatně. Dvacáté první století je proto rozpuštěnou a vrtkavou krajinou.
V přítomnosti podle Zygmunta Baumana čelíme nejvíce neidentifikovatelnému strachu pocházejícímu právě z nejistot a nevypočitatelnosti zítřka, ale také strachu ze smrti, z ekologických katastrof, z teroristických útoků, z neovladatelna a globálního propojení, které s sebou přináší sic nové výhody, ale také nové situace, výzvy a možná nebezpečí.
Globalizace rovná se nejistota
Podle Baumana globalizace představuje proces, kdy se svět stává stále více propojeným a otevřeným, a to nejen z hlediska ekonomiky, ale i kultury a politiky. V důsledku toho dochází k vytváření nových globálních sítí a vztahů, které překračují hranice států a kultur.
Bauman však upozorňuje na negativní důsledky globalizace, jako je například zvýšená nerovnost mezi zeměmi a lidmi, kteří se v procesu globalizace neprosadili. Tyto nerovnosti se projevují například v podobě migrace a uprchlictví, které jsou často způsobené chudobou a politickou nestabilitou.
Moc a autorita
Bauman dále argumentuje, že v důsledku globalizace se také mění vztah lidí k moci a autoritě. Zatímco dříve byla moc spojována s určitými institucemi, jako jsou státy a národy, dnes se moc stává čím dál tím více fluidní a nestálou.
Neschopnost spojit se
Nestálost moci souvisí s naší neschopností čelit a adekvátně reagovat na nové výzvy. Společnost se stala velmi rychlým místem s malým vlivem neplastických institucí a obrovským množstvím problémů. Není již světem, který by podléhal moci krále, církve, či panovníka, který reaguje na nedostatek obilí či nájezdy z jiné země. Oslabené instituce se jen stěží přizpůsobují současnosti, která před námi se všemi svými neduhy letí rychlostí světla.
Zavírání očí před hořící planetou
A tak náš strach dále přetrvává, uprostřed tekutého světa se slabými institucemi. Náš svět je ale zároveň kapitalistickým místem, takže naše emoce nezůstávají ponechány ladem. Strach je nám zpátky prodáván v podobě narativu klidu, který si můžeme zajistit skrze konzumní život a nákup stále nových produktů. Pocit zajištěnosti, požitku a radosti z nákupu na chvíli nahrazuje naše obavy z přítomnosti a budoucnosti.
Systém tak skvěle reaguje sám na sebe bez toho, aby se muselo cokoliv změnit.
My, jako západní společnost, na tento narativ přistupujeme, jelikož je těžké si ve stavu pohodlnosti představit, že by inherentně mohl znamenat katastrofu. Zároveń jsme paradoxně ztratili víru v pozitivní budoucnost a v možnost jinak vypadajícího světa.
Bauman náš západní styl života kritizuje. Popisuje tento způsob života jako neudržitelný předvoj katastrofy, který si ale nechceme přiznat. Žijeme proto na dluh a požitkářsky, abychom zapomněli. Zároveň nejsme schopni a ochotni představit si jinou formu společnosti, která by byla smysluplnější a hlavně udržitelnější. Důležité je prosté nyní a budoucnost přijde později.
Bauman vyzývá k imaginaci a přehodnocení našeho životního stylu v celé západní kultuře. Varuje před naší neschopností spojit společně síly, varuje před vnitřním paralyzujícím strachem, který je nám zpět prodáván v podobě kapitalismu. Varuje před strachem z globalizace, z ekologických katastrof a dalších forem strachu.
Zygmunt Bauman se vyslovuje, že se jako společnost k těmto problémům musíme postavit čelem a musíme se je pokusit společně porazit.
