Máš účet a chceš se přihlásit?

Kreativita: Kde se berou nápady a co je Paradox šíleného génia

Kreativní nápady se objevují ve všech částech našeho života – v práci, zálibách, vztazích, rozhodování. Ale co vlastně kreativita znamená? Umělci v historii ne vždy chápali, kde se jejich nápady vzaly, a tak bylo náročné rozpoznat, co onu kreativní myšlenku ve skutečnosti stvořilo.

Múzy a bohové

Archeologické a biologické důkazy ukázaly, že naši předkové Homo sapiens projevovali kreativitu a kreativní chování od doby, kdy se naši předkové v Africe před dvě stě tisíci lety oddělili od pralidí. Četné starověké kultury věřily, že vnější duchové pomohou lidským řemeslníkům a umělcům při výrobě jejich díla. Věřili v Múzy, které byly inspirativními bohyněmi umění, vědy a literatury.

Zatímco řemeslník vytvářel umělecké dílo, báseň nebo sochu, byla to ve skutečnosti Múza, kdo řídil jeho myšlenky a činy. Člověk tedy nebyl nic víc než jen nástrojem. První použití pojmu kreativita se váže na text z roku 1875 – Historie dramatické anglické literatury od Adolfa Williama Warda. A v anglickém slovníku se pak kreativita objevila až po druhé světové válce. Neexistoval obor nebo koncept, který by kreativitu blíže zkoumal, dokud psychologové Joy Paul Guilford a Ellis Paul Torrance nepoložili základy vědecké oblasti výzkumu kreativity.

Oblast výzkumu kreativity umožňuje mnohem lépe porozumět tomu, co se odehrává v naší mysli, když jsme kreativní. Například víme, že děti s přibývajícím věkem na kreativitě ztrácejí, a zdá se, že zmíněný úbytek souvisí nejen se školním systémem, ve kterém se děti pohybují, ale také se změnami v mozku utvářející se během dospívání.

Výzkum fantazie

Výzkum nám také poskytl jeden z nejdůležitějších poznatků – naši kreativitu určuje mnohem více výchova, okolí a způsob myšlení než genetická výbava, se kterou se rodíme. To znamená, že bez ohledu na to, jak kreativní se momentálně cítíme, můžeme ji zlepšovat, jsme-li schopni trénovat své myšlení. Studie nám také naznačují, jak jsou naše mozky nastaveny na vlnu „lenosti“, aby šetřily energií. Ukázalo se, že kreativita v určité oblasti se objeví až po dlouhé praxi.

Hodnota a originalita

V roce 2012 časopis Creativity Research Journal vedený doktorem Markem Runco stanovil parametry pro standardní definici kreativity. Odborníci zjistili, že kreativita v každém případě musí vykazovat dvě kritéria, a to originalitu a hodnotu. S dodatkem, že daný kreativní počin může být originální pouze pro určitou osobu nebo situaci. Hodnotu pak představuje například vyvolání emocionální reakce, nebo pocit radosti či pokory. Originalita bez hodnoty tedy není kreativní a hodnota bez originality taktéž. Mnoho podniků nebo výkonných umělců může reprodukovat něco, co dříve uvedli na trh, a dostat za to zaplaceno. I když výsledek někomu poskytl hodnotu, nebyl originální, protože se opakoval. Nabízí se polemika s myšlenkou, kterou ve stati Tradice a individuální talent uvedl esejista Thomas S. Eliot – vymyslet něco zcela nového v podstatě nelze, ale lze využít toho, co tu již historicky máme a vytvořit tak originální spojení. 

Od myšlenky k realitě

Kromě originality a hodnoty se nabízí ještě třetí skrytý faktor. Originální a hodnotný nápad musí být skutečně realizován. Nápad, který hnízdí pouze v naší hlavě, nevykazuje ve výsledku hodnotu žádnou. Pokud vám nápad zůstane v hlavě, můžete být nápadití, ale ne plně kreativní. Průzkumy IBM a Světového ekonomického fóra uvedly, že kreativita bude pro firmy a jejich zaměstnance nejdůležitější dovedností, kterou budou potřebovat v nadcházejících letech rozvíjet.

Charakteristika kreativního člověka

Kreativní lidé mají určité vlastnosti nebo dovednosti. Stále kladou otázky a projevují hravost. Mají zvýšenou emocionální citlivost, jsou obvykle považováni za nekonformní a nebojí se být vnímáni jako odlišní nebo projevující neobvyklé myšlenky. Mezi další charakteristiky patří otevřenost, ochota jít do hloubky, vytrvalost a vnitřní motivace.

Vyšší smysl

Podle průkopnického výzkumníka kreativity Mihalyho Csikszentmihalyiho představuje kreativita ústřední zdroj smyslu v našich životech. Ve TED Talks se rozpovídal o tom, že když se zcela věnujeme vytváření něčeho nového, jako je například psaní hudby, nevěnujeme pozornost ani tomu, jak se naše tělo cítí. Necítíme, jestli jsme hladoví nebo unavení, naše tělo a identita „mizí“. Zatímco výzkumní psychologové se zajímají o využití inovativního myšlení, kliničtí psychologové povzbuzují klienty, aby používali umělecké vyjádření jako způsob, jak čelit obtížným pocitům.

Každodenní kreativita

Každodenní kreativita je rámec původně vyvinutý Ruth Richards a kolegy z Harvard Medical School. Každý oplývá určitou mírou kreativity, i když si to třeba neuvědomuje. Život je plný malých okamžiků jako například každodenní pochůzky, výroba kreativních dárků pro své nejbližší, oživení známého receptu – to vše si vyžaduje značnou míru kreativity.  Podle jedné studie má 72 % lidí kreativní postřehy ve sprše. Proč? Samotářské aktivity, jako je sprchování, procházka a denní snění, přivádějí mozek ke kreativnějšímu myšlení.

Práce mozku

Kreativní myšlení zahrnuje vytváření nových spojení mezi různými myšlenkami, čehož je dosaženo kultivací schopností odlišného myšlení a záměrným vystavováním se novým zkušenostem a učení. Charakteristickým znakem kreativity je divergentní myšlení, které zahrnuje originální a nápadité řešení a zkoumá co nejvíce různých spojení. Naproti tomu konvergentní myšlení směřuje k jediné správné odpovědi nebo umožňuje analýzu dostupných informací a posouzení, která odpověď je nejlepší. Víra, že levá hemisféra zcela ovládá logiku a pravý mozek řídí kreativitu, je do značné míry mýtus. Výzkum ukazuje, že kreativita a představivost zahrnují komunikaci mezi sítěmi na obou hemisférách. Tyto sítě spolupracují a kolektivně manipulují s nápady, obrazy a symboly.

Temná a světlá kreativita

Kreativita je obvykle považována za společensky prospěšnou vlastnost. Takzvaně světlá kreativita je spojena se způsoby, jak prospět druhým ve společnosti, nebo alespoň nesnižovat jejich blaho. Ovšem někteří lidé používají svoji představivost při honbě za sobeckými cíli, například propracované spiknutí za účelem vykradení obchodu – takovou kreativitu nazýváme temnou. Některé studie zjistily, že tento druh kreativity je spojen s narcismem a agresí, jiní identifikovali souvislost mezi vyšší kreativitou a sníženou poctivostí a pokorou. Jedna studie prokázala, že dispoziční kreativita předpovídá neetickému chování.

Duševní poruchy jako produkt vysoce kreativních lidí

Poruchy psychotického spektra, včetně bipolární poruchy, schizotypie a schizofrenie, jsou neúměrně diagnostikovány u vysoce kreativních jedinců, nejčastěji pak byly měřeny u umělců, hudebníků a spisovatelů. Podle psychologa Deana Keitha Simontona z Kalifornské univerzity v Davisu mají mimořádně kreativní jedinci větší pravděpodobnost vykazovat psychopatologii než méně kreativní lidé. Tento koncept se nazývá Paradox šíleného génia.

Kreativní pauza

Závěrem si připomeňme, že dopřát si pauzu – ať už ve formě spánku, nebo rozptýlení – je dalším způsobem, jak umožnit nevědomé mysli zpracovat data neotřelými a překvapivými způsoby. Takový přístup často položí základy pro kreativní vhled nebo průlom. Důležité je vyvažovat intenzivní energii odpočinkem, disciplínu hravostí a realitu fantazií.

Zajímá tě nae? Odebírej náš feed a objev toho více