Jeden z našich předních klinických psychologů Prof. PhDr. Jan Vymětal ve své knize Průvodce úspěšnou komunikací uvádí, že až 80 % lidí naslouchat neumí. Řadíte se mezi ně? Chcete-li se naučit skutečně naslouchat, pomůže vám v tom třeba mindfulness, umění mlčet nebo metoda aktivního naslouchání podle Thomase Gordona.
Příhoda ze života
„Teď ses na to ptala. Už jsem ti to říkal!” obořil se na mě nedávno můj čtyřletý syn. A měl pravdu, na obrázek dýní ze školky jsem se vážně už ptala. Ale co mi odpověděl? Malovali to? Kde ten obrázek je? Nevím. Když mi o tom vyprávěl, asi jsem ve své hlavě právě nakupovala suroviny na večeři, dopisovala článek nebo řešila dárky na oslavu. Položila jsem otázku, ale odpověď k mým uším nedoputovala. Tedy, k uším možná ano, ale dál se nedostala. Narazila na silnou zeď z mých vlastních myšlenek. Nekonečné seznamy povinností v mé hlavě budou stále, ale informaci o dýních už nezískám. Jediný pohled na synův zamračený obličej mi to jen potvrzuje.
Umění naslouchat
Pravdou je, že kvůli roztěkané a nesoustředěné mysli přicházíme o důležité informace. A stačilo by tak málo – poslouchat. Jako vážně poslouchat, ne se tak jen tvářit. Nemusí to tak vypadat, ale jedná se o celkem náročnou práci.
Vnímejte své limity
Než se do toho pustíte, nastavte si priority. Bez toho se z místa nehnete. Na řadu přichází důležité otázky: Co je pro vás skutečně důležité? Čemu chcete věnovat svou pozornost? Máte? Nevím, jak u vás, ale na mém seznamu se reels na Instagramu, e-maily od šéfa ani nejnovější události z druhého konce světa neobjevují. Jestli to máte stejně, naučte se, jak je ztlumit. Tím si vytvoříte mentální kapacitu pro příjem informací, které ve vašich životech hrají důležitější roli.
Náš mozek se označuje jako “nejlepší stroj” světa, ale i jeho svazují limity. Obecně se odhaduje, že dokážeme vyslechnout okolo 100 000 slov za den. Pak končíme, nevnímáme.
Kouzlo mindfulness
Také cítíte rozporuplné pocity, když slyšíte slovo “vědomý”? Já ho mám z nějakého důvodu spojené s esoterikou. A možná i s šarlatánstvím. Vždy zbystřím. A přesně to se mi stalo, když se mi v hlavě mihla myšlenka, že bychom měli naslouchat vědomě. Ale jak to říci jinak? Naslouchat přítomně? Být tady a teď? Vše mi zní podobně. Nejblíže mi je asi pojem mindfulness, který si překládám jako všímavost. V roce 1979 s ním přišel profesor medicíny Jon Kabat-Zinn:
„Mindfulness znamená věnovat pozornost určitým způsobem: záměrně, v přítomném okamžiku a bez posuzování.“
Zkuste to. Až budete příště mluvit s někým, na kom vám záleží, věnujte mu svou pozornost. Koukejte se na něj, poslouchejte. Co říká? Jak stojí? Chápete jeho sdělení? Jestli si nejste jistí, můžete říci něco ve smyslu: „Chápu správně, že jsi ten obrázek dýní nedodělal, protož jsi dostal vztek na Martínka?” Zkuste se na celou věc podívat očima vašeho vypravěče. A nesoudit ho. Mindfulness je o tréninku, začátky bych přirovnala k první návštěvě ve fitku. Nechce se vám, nejde to, a dokonce to i trošku bolí. Když ale zprvu překonáte několik návštěv, objeví se první výsledky. Vaše tělo se zpevní a vzpřímí. Vypadáte lépe a lépe se i cítíte. Podobná věc se stane i v případě mindfulness v souvislosti s nasloucháním. Když budete trénovat každý den, třeba jen chvilku, výsledky se dostaví. Lepší vztahy, lepší nálada, lepší pocit ze sebe sama.
Mlčeti je zlato
Ukočírování vlastních myšlenek je jednou z největších výzev v rámci správného naslouchání. Někdo vám něco vypráví a vy ho v půlce jeho sdělení přestanete vnímat. Proč? Přemýšlíte nad tím, co k tématu řeknete vy. V lepším případě. V tom horším dotyčného neposloucháte vůbec. Takovou situaci krásně znázorňuje ukázka z filmu Účastníci zájezdu:
Zkuste občas taky mlčet. Reálně i ve své hlavě. I tato dovednost chce trénink, koncentraci a odhodlání. Výrok amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye to jen potvrzuje:
„Je třeba dvou let, než se naučíme mluvit. A padesáti, než se naučíme mlčet.“
Aktivní naslouchání
Aktivní naslouchání je takový vyšší level běžného naslouchání. Než s ním začnete, je dobré si položit důležitou otázku: „Fakt na to mám teď energii?” Energie je totiž u aktivního naslouchání potřeba. Musíte se totiž soustředit, přemýšlet, ale i předvídat. Pokud se vaše únava nachází na nějaké únosné míře, v kapse vám nepípá telefon a celkově máte “čistou hlavu”, můžete začít aktivně naslouchat. V souvislosti s dětmi řeší aktivní naslouchání americký klinický psycholog Thomas Gordon. Napsal knihu Výchova bez poražených. Mimo jiné se v ní dočtete, že aktivní naslouchání napomáhá při odhalení skutečných potřeb dítěte. Pro příklad:
Dítě: „Tréňo, za jak dlouho končíme?”
Trenér bez aktivního naslouchání: „Hele, kámo, já tě tady nedržím. Jestli tě to nebaví, běž!”
Trenér, který aktivně naslouchá: „Koukám, že trochu kulháš, bolí tě noha?”
Dítě: „Noha ne, ale měli jsme dneska tělák ve škole. Už moc nemůžu.”
Cítíte ten rozdíl? O podobnou věc se můžete pokusit i v komunikaci s dospělým, když to uznáte za vhodné:
Žena: „Zlato, kdy přijdeš domů?”
Muž bez aktivního naslouchání: „Jak to mám asi vědět? Máme poradu.”
Žena: „Tak sorry, že se vůbec ptám. Čau!”
Nebo se celá situace může vyvíjet úplně jinak:
Žena: „Zlato, kdy přijdeš domů?”
Muž, který aktivně naslouchá: „Přijde mi, že máš dost unavený hlas. Jak jsi na tom?”
Žena: „Jsem úplně vyčerpaná, malá nespala a já bych se potřebovala vysprchovat a najíst.”
Muž, který aktivně naslouchá: „Dobře, počítám s tím. Dorazím co nejdřív to půjde.”
Za otázkou: „Zlato, kdy přijdeš domů?” se skrývalo sdělení: „Jsem unavená, hladová a potřebuju koupel,” ale to se dozvěděl jen jeden muž. Ten druhý skutečné sdělení své ženy neslyšel. Nemohl. Nezajímal se.
Komu chcete aktivně naslouchat?
Naslouchat rozhodně nemusíte každému a pokaždé. Jedná se o energeticky náročný proces a naše zdroje jsou omezené. Co když vás třeba před domem odchytí sousedka a hořekuje nad tím, že ti zatracení popeláři nechali popelnice tak strašně daleko? Pokud si se sousedkou chcete budovat kvalitní vztah, můžete se pustit do aktivního naslouchání. Co se za jejím výkřikem skrývá? Osamělost? Problémy se zdravím? Nebo jí vážně vadí, že jsou ty popelnice o metr dál? To vše můžete zjišťovat, nebo zkrátka jen prohodíte: „No jo, fakt je nechali dál. Musím běžet, mějte se!” Pokud bych třeba já věnovala svou energii sousedce, nezbyla by mi už na syna. A na jeho obrázek dýní.
Zdroje:
