Novodobé poutnictví aneb jak vám dálkový pochod změní život

Pilgrim

Snila jsem o tom celý dlouhý rok. Teď je to konečně tady. Pod pražícím španělským sluncem si na záda nasazuji nevelký batoh, do rukou beru turistické hole a pouštím se do prvních nesmělých kroků na poutní cestě Camino de Santiago. Kolem sebe rozpoznávám další poutníky, moje oblečení ještě voní domovem a pracím práškem, cože se za pár dní změní. Čeká mě 900 pěších kilometrů a několik týdnů na cestě, od které neočekávám zásadní změnu životních hodnot, ale spíše čas jen na sebe a možnost si v klidu zapřemýšlet. I když to není vidět, srdce mi divoce buší a já cítím hluboko uvnitř pocit neskutečného štěstí smíšený s drobnou nervozitou. Buen Camino!

Jednu z nejznámějších poutních cest světa jsem absolvovala už před dlouhými deseti lety, tehdy byla její obliba na prudkém vzestupu, ale rozhodně nedosahovala dnešních rozměrů. Fenomén dálkových tras totiž v současné hektické době získává na síle. Stále více lidí má potřebu opustit svou komfortní zónu a každodenní stereotyp a vydat se na stovky kilometrů dlouhé pěší putování, které jim často dá možnost dostat se hlouběji do svého nitra.

Proč se vlastně vydat?

Když jsem před deseti lety dorazila při svém dvouměsíčním putování do cíle Svatojakubské cesty, nohy jsem měla plné puchýřů, kůži do hněda opálenou a na váze o několik kilo méně. Největší změny se ale odehrály uvnitř. Koukala jsem na santiagskou katedrálu, do očí se mi draly slzy a já měla pocit, že nemohu být šťastnější, že vykročuji do další etapy svého života s pocitem, že dokážu všechno, co si umanu.

Mluvila jsem od té doby se spoustou lidí, kteří podobné dlouhé pěší trasy absolvovali a navázali tak na stovky let staré poutnické tradice. Jejich motivace jsou zpravidla různé. Někteří se touto cestou vyrovnávají s nějakou velkou a nečekanou změnou v životě, překonávají ztrátu blízkého člověka či putování chápou jako pomyslný přechodový rituál mezi různými životními fázemi. Nejčastěji si ale prostě chtějí vyčistit hlavu, utéct od uspěchaného života a udělat si na pár týdnů pauzu.

Představte si, že celé dny neřešíte nic jiného, než kde se najíte a kde budete spát. Vaše mysl se díky tomu rozběhne a při dlouhých hodinách chůze je čas promyslet úplně všechno, otevírají se temná zákoutí mysli, brouzdáte ve vzpomínkách a s nadějí pohlížíte do budoucna. Osobně je pro mě takové putování lepší než návštěva psychologa či pravidelná meditace.

Dovezete si spoustu energie, ale ne znovuzrození

Od své první dlouhé pěší cesty jsem se do chůze a dlouhých tras ještě více zamilovala. Je pravdou, že dlouhé pěší týdny jsem už znova nezažila, ale pravidelně vyrážím na treky do hor alespoň na několik dní. Zásadním putováním pro mě byl třeba nepálský trek kolem Annapurn nebo dlouhé dny putování v odlehlé části Kyrgyzstánu. Zkušenosti si odnáším vždy podobné, čistou hlavu, pocit absolutního spojení s přírodou a myšlenku, že je něco mnohem důležitějšího a silnějšího než naše každodenní malicherné problémy v práci.

Nečekejte ale všichni obrovské transformační účinky a znovuzrození. Z podobné cesty se budete vracet pořád vy, ale budete pravděpodobně mnohem klidnější a vyrovnanější. Ponesete si totiž hluboko uvnitř zážitek, z něhož budete moci ještě dlouho čerpat. Dost možná si také přivezete nová přátelství či chuť v životě něco změnit.

Co konkrétně vám cesta přinese?

  1. Zcela určitě se vrátíte bohatší o nová přátelství, která dost možná vydrží ještě dlouhé roky po vykonané cestě. Z mnohých se stane souznění na celý život.
  2. Dozvíte se o sobě spoustu nových věcí, které vám pravděpodobně doposud byly skryty. Že se dokážete uskromnit, že toho hodně zvládnete a že sny by se měly plnit, ať jsou jakékoliv.
  3. Vrátíte se s pocitem vnitřní síly, jenž už z vašeho života nikdy nezmizí a bude vám oporou kdykoliv se dostanete do složitější životní situace. Stačí krátká vzpomínka na cestu a budete se cítit klidní a vyrovnaní.
  4. Poznáte opravdový mentální odpočinek a pocit čisté hlavy. Meditace chůzí je koneckonců velmi oblíbenou a doporučovanou technikou. Na cestě se jí budete věnovat celé dny!
  5. Z putování se vrátíte s nebývalou energií a chutí do dříve odkládaných projektů a nápadů. Možná si dokonce nové nápady přinesete s sebou. A ty vám pak klidně změní celý život.

Tras se nabízí nekonečné množství

Snad nejdostupnější a nejslavnější z podobných stezek je poutní cesta El Camino de Santiago vedoucí do španělské Galicie, konkrétně do města Santiago de Compostela, kde se podle legendy nachází hrob svatého Jakuba. Tras do Santiaga vede po celé Evropě několik a správný poutník se vydává na cestu rovnou z domova, běžnější je ale překonání osmi set kilometrů od francouzských hranic po tzv. Francouzské cestě.

Camino má dlouhou náboženskou tradici, stejně jako pouť do Říma či Jeruzaléma, ale existuje také spousta dálkových tras, které jsou naopak spíše o sepjetí s přírodou, například slavný americký Pacific Crest Trail – 4000 kilometrů dlouhá hřebenovka vedoucí napříč USA od Mohavské pouště až do Washingtonu. Tento extrémně náročný trek dost možná proslavila Američanka Cheryl Strayedová, která o své životní pouti napsala slavnou knihu Divočina. Po jejím zfilmování stoupl počet trekařů na Pacifické hřebenovce dokonce na dvojnásobek.

Další možnou variantou je novozélandská Te Araroa, americké dálkové trasy Continental Divide Trail a Appalachian Trail nebo třeba japonská trasa Hokkaido Natural Trail. Alternativou mohou být i různé treky v Himalájích, které jsou ale fyzicky náročnější. Dostupných je také několik dalších dálkových tras v Evropě – Alpen Adria Trail, balkánská Via Dinarica nebo například korsická GR20.

Váháte? Nechte se naladit některou z těchto knih:

  • Běž, řekla cesta (kolektiv autorů): Soubor esejí a rozhovorů s devíti lidmi, kteří absolvovali putování po Camino de Santiago. Přečteno budete mít za pár chvil a chuť vydat se taky výrazně naroste!
  • Knihy Ladislava Zibury: O pěší cestě do Jeruzaléma či putování po Číně a Nepálu píše známý cestovatel a vtipálek Láďa Zibura. Jeho styl cestování je přesným příkladem novodobého poutnictví.
  • Moje Pacifická hřebenovka (Monika Benešová): Více než 4 200 km sama americkou divočinou. Příběh holky z Vysočiny, která zdolala jednu z nejtěžších pěších tras na světě.
  • Poutník – Mágův deník (Paul Coelho): Magický příběh z pera slavného spisovatele vás zanese na sever Španělska a přiblíží cestu sebepoznání na Caminu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *