V dnešním 21. století se mezi znalosti člověka z oblasti psychologie stále více začleňují informace o tom, jak funguje vědomí a nevědomí (uvádí se také podvědomí). Už víme, že v naší mysli existuje část, kterou ovlivňujeme na základě vědomých rozhodnutí a také ta, která v pozadí zasahuje do našich jednání a reakcí z naučených zážitků z dětství a dospívání, z traumat nebo potlačených potřeb. V té druhé části, tedy v nevědomí, se hromadí strach, pudové reakce a zautomatizované vzorce našeho chování, které jsme si chtě nebo nechtě v minulosti vytvořili.
Jak se dostat do nevědomí
Právě díky vlastnostem nevědomí, které je samo o sobě místem pro potlačené neblahé zážitky, je velmi obtížné jej zpracovat samostatným vhledem a uvědoměním. V čase se objevili terapeuti a psychologové různých směrů, kteří se pokoušeli proniknout hlouběji do našich hlav, aby se tak dostali k podstatě našich problémů. Pomocí správné terapie se podvědomí uvolňuje a odborníci se ho tak nenásilně snaží přesvědčit, že není potřeba v něm neustále uchovávat a přiživovat trable z minulosti, získané křivdy a další těžkosti. Díky jejich odbourání se klientům výrazně ulevuje a jejich život se může začít lépe rozvíjet a nabýt větší spokojenosti v příjemnějším prožívání.
Psychologie a především samotní odborníci nás učí, jak podvědomí pracuje a díky těmto znalostem je možné si zvědomit skutečnosti, které nám například opakovaně komplikují vztahy, vytvářejí komplexy, udržují nás ve strachu a brání nám v rozvíjení našich schopností a potřeb.
Vyšlapané cestičky našeho chování
Díky schopnosti mozku — pamatovat si, vznikají v našich nervových spojení vyšlapané cestičky, které se s častým opakováním reakcí nevědomě automatizují. Pokud se naučíme, že ve školní jídelně vaří špenát, který nám soustavně nechutná, dost pravděpodobně nad ním budeme ohrnovat nos i v dospělosti, a to i kdyby pokrm připravil šéfkuchař pětihvězdičkového hotelu. Automaticky se v nás projeví nechutenství nebo odpor a to jednoduše proto, že vyšlapaná cestička je: jedení špenátu — nedobrá chuť — nechutenství. Pokud nám někdo potravinu servíruje, náš mozek už bezmyšlenkovitě, tedy bez procesu jedení, dojde k závěru, že mu špenát nechutná. A tak to funguje i u důležitějších vazeb. Platí pravidlo, že čím emotivně silnější reakce na zážitek vznikne, tím hlouběji se cestička vryje do našeho mozku.
Uvolněním k otevřenosti
Kouzlo hypnoterapie spočívá v navození příjemného a klidného stavu, ve kterém je podvědomí mnohem více otevřeno a zpřístupněno pro jakékoliv stimuly a zkoumání. Podvědomí má tendenci bránit se a odolávat. I to bývá důvodem, proč se lidé ulpívají na věcech, které už mají odzkoušené, jež znají a ke kterým chovají sentimentální hodnotu. Hypnoterapeuti vědí, že při efektivní práci s myslí se snáze odstraní bloky, které lidem znepříjemňují život. A to je u hypnoterapie často možné dosáhnout za pár sezení, například oproti standardní psychoterapii.
Hloubka a síla potíží
Hypnoterapie se většinou využívá při odstranění potíží v důsledku zakořeněných problémů, které člověk přijal jako nedílnou součást svého života a které souvisí s emocionálním vypětím (hluboce vyšlapané cestičky). Jedná se mimo jiné o obezitu, kouření, agresivitu, traumatické zážitky, nízké sebevědomí a v podstatě vše, co nás negativně v naší mysli ovládá a znepříjemňuje nám každodenní život.
Stále v pozoru
Průběh hypnoterapie má výhodu v prožitku samotné terapie. Navozuje totiž velmi příjemný a relaxační stav, který se stává velmi pozitivní zkušeností. I proto se hypnóza těší oblibě a dobrým výsledkům. Stav totiž mimo jiné kontrastuje s dnešním společenským a pracovním tlakem, který udržuje frekvenci našeho myšlení a srdečního tepu ve vyšších polohách. Relaxujeme méně, koncentrujeme se hůře a pokud jsme unavení, máme pocit, že musíme ještě přidat, protože únavu zhodnotíme jako naší neschopnost, nikoliv jako výstrahu před vyčerpáním.
Relaxujte, prosím
Díky stavu uvolnění, do kterého nás hypnoterapeut dostává, nám navozuje pocit bezpečí, a proto se můžeme plně odevzdat příjemnému odpočinku. K tomu nám pomáhá doprovodný klidný hlas terapeuta. Celá terapie se stává pro naší přetíženou hlavu balzámem. Cítíme se uvolněně a je nám dobře. Pozornost a vědomí ustupuje do pozadí. Cílem je klientovi navodit pocit, ve kterém neexistují jakékoliv tlaky, nemusí tak ničemu věnovat pozornost, kromě sám sobě. V tomto stavu se pro terapeuta nevědomí zpřístupňuje k jeho práci.
Když mluvíme s nevědomím
Hypnoterapie rozhodně patří mezi jedny z nejpříjemnějších forem terapie. Rozhodnete-li se pro ni, je důležité vyhledat takového hypnoterapeuta, který s vámi bude správně zacházet a kterému budete moci důvěřovat. Hypnoterapie má svou cenu. V závislosti na odborníkovi a místě jeho praxe, se cena v České republice pohybuje od 700 až do 3000 korun za sezení. Oproti standardní psychoterapii je většinou zapotřebí mnohem menší počet návštěv. Odborníci, kteří praxi vykonávají jsou vzdělaní, mají za sebou letitou praxi a berou svou práci maximálně zodpovědně. Stejně tak si jsou vědomi, jak pozitivně mohou zlepšit naše životy.
Jsme mnohem chytřejší, než si o sobě myslíme
Naše nevědomí pracuje samostatně a mnohem rychleji, než naše vědomí. Proto jakákoliv naše samostatná snaha o vědomou kontrolu a stimulaci našeho nevědomí je ve většině případů téměř nemožná. Naše podvědomí ví, co nepotřebuje, čeho se má bát a co naopak potřebuje k tomu, aby dosáhlo toho, co mu přijde správné nebo lépe řečeno, bezpečné. Nevědomí uvažuje iracionálně, čili pro něj neexistují žádná vnější pravidla. Nevědomí má svá vlastní. A pokud mu bráníme v jeho reakcích, chrání se za pomoci agrese, vzteku, frustrace, smutku, neboť se chrání.
Ukaž, pomůžu ti
Lidé často dlouze rozmýšlejí, zda-li pomoc odborníka vyhledat či nikoliv, a tak se běžně stává, že se problém drží stále pevněji a zároveň se ukotvuje. Nadvládu si tak stále drží nevědomí a v chování člověka pokračují řetězové reakce zlozvyků a nežádoucího chování. Je užitečné naučit se prolomit jakékoliv dlouhé váhání a pustit se do toho, co z iracionáních důvodů odkládáme. Vyhledat pomoc z okolí je naprosto přirozenou součástí našich vlastností. Už jenom proto, že jsme odjakživa sociální a komunitní tvorové.
