Jídlo a emoce

Přejídání nebo naopak odpírání jídla mohou být nevědomým nástrojem pro zahánění psychických trápení a úzkostí. Právě jídlo bývá často prostředkem pro zvládání našich emocí. I proto je například obezita spojována s civilizačními chorobami dnešní doby, které jsou mimo jiné zapříčiněny dnešní konzumní společností a vysokými nároky na výkon jednotlivce.

Vztah k jídlu, vztah k sobě

Například člověk, který cítí stud nebo ponížení, si může začít jídlo odpírat a tím hladovět, aby potlačil špatné pocity vůči sobě samému. Hladovění se v těchto případech stává trestem. Na způsobu, jakým se stravujeme a také čím se stravujeme můžeme pozorovat, jaký vztah chováme k sobě samým.

Duševní prázdnota s plným žaludkem

Asi nejčastější pocit, který se snažíme zajíst, je samota. Lidé, kteří se cítí osamělí, touží po lidské blízkosti, pochopení a přijetí. Jídlo se tak velmi snadno může stát nejbližším ukojitelem a výživou pro psychické deprivace. Jinými slovy, vztah člověka k jídlu může krátkodobě tlumit emocionální diskomfort a pocit emoční prázdnoty.

Odpojení od reality

V momentě, kdy člověka přepadne fáze nezdravého a nepřiměřeného jedení, se dostává do mírného, tzv. disociačního stavu. O co se jedná? Disociace je psychologický termín, který pojmenovává obranný mechanismus naší mysli, který nás nevědomě odtrhává od reality a okolního dění a pomáhá nám tak utéct od emočních úzkostí a duševní bolesti. Na stejném principu, ovšem s mnohem silnějším prožívání, funguje užívání drog a dalších omamných látek.

Právě denní snění nebo například každodenní cesta do práce nebo do školy (zautomatizované každodenní procesy) jsou příkladem velmi mírných disociačních stavů, které si navozujeme, abychom zahnali nudu, ale také frustraci nebo pocit přehlcení z okolního tlaku. V tomto disociačním stavu nejsme plně přítomni a naše vědomá pozornost je ustoupena do pozadí. Také tendence k přejídání jsou vedeny k pocitu uklidnění, které v nás jídlo evokuje. Nepomáhá tomu ani skutečnost, že právě jídlo bylo po našem narození prvním a také po několik měsíců vlivným nástrojem pro zklidnění našich emocí.

Ve skutečnosti je jídlo velmi slabou náhradou duševní podpory. Jen dočasně se díky jídlu cítíme lépe. Naše vnitřní prožívání ve vztahu k jídlu je krátkodobým a pomíjivým zastoupením dlouhodobé a skutečné emocionální pomoci. Po předezení se cítíme plní fyzicky, ovšem naše duše zůstává stále prázdná. Pocity viny a výčitky, které po přejedení často následují, zapříčiní opakování a z přejídání se tak stává uzavřený cyklus, který vede až k psychické závislosti. Dobrou zprávou je, že tento vzorec je možné prolomit.

Jak prolomit cyklus přejídání

Za prvé, člověk by se měl zamyslet nad blízkými a přáteli ve svém okolí, kteří jsou ochotni jej vyslechnout a mohou mu být při jeho změně oporou. Odvaha mluvit o svém strachu a bolesti je prvním krokem k duševní pomoci. Pokud člověk kterému se svěřujeme naslouchá a je vůči nám empatický, významně nám pomůže k úlevě od psychické zátěže. Frustrace se velmi dobře odbourávají právě ve chvíli, kdy se s nimi svěříme blízké osobě, která projeví pochopení a podporu, namísto odmítnutí nebo co hůř, zesměšňování. Lidová moudrost říká, že sdělená bolest je poloviční bolest.

Uveďme si příklad do kontextu. Julie odchází z práce domů. Trápí se, protože jí její šéf slovně ponížil před kolegy. Svěří se svému příteli Erikovi, který ovšem reaguje následovně:

“Prosím tě, zase si stěžuješ na šéfa. Už několikrát jsem ti říkal, aby sis našla jinou práci, pokud se ti nelíbí tahle.”

Julie se nyní cítí ještě hůř. Jediná věc, která se zdá v tu chvíli přívětivá, je jablečný koláč v lednici. Začne jej jíst a zastaví se až tehdy, když je talíř prázdný. Poté se opět cítí mizerně.

Důvěra a pochopení jako nejlepší lék

Pokud člověk pocítí v nesnázi empatii, pochopení a blízkost, má nejen blíže k člověku, který soucit projevuje a posiluje tak důvěru k druhým i sám k sobě, ale především cítí úlevu a lépe se dokáže s celou situací vyrovnat. Právě proto se jedná o nejefektivnější léčebnou metodu na odbourání emocionální bolesti.

Pokud člověk postrádá někoho takového, může zvážit návštěvu psychoterapeuta. Tedy někoho, kdo vynechává hodnocení, naslouchá s otevřenou myslí a srdcem a je schopný společně s dotyčným identifikovat trápení a pomoci mu na cestě ke zdravému přístupu k sobě samému a k druhým. 

Dalším pomocníkem při zvládání těžkých situací je příroda. Výzkumy nesčetněkrát prokázaly přínosný efekt na redukci úzkostí, a to i díky produkci endorfinů (hormony štěstí), které se při kvalitním pobytu v přírodě do těla uvolňují.

Zhubnout v hlavě

Za druhé, pouhé uvědomění si toho, jaký význam má vztah člověka k jídlu, nám může pomoci se z cyklu vymanit. Když se totiž přistihneme při tendenci uniknout do disociačního stavu, tedy odtržení od duševní prázdnoty, je snazší se od jídla oprostit a vědomě si říct: “Ne, nemám hlad, chci jen zajíst pocit prázdnoty.”

Také jste možná slyšeli, že zhubnout musíme nejprve v hlavě. Možná vám již dochází, jaký vztah k jídlu máte vy sami. Ovšem k prolomení vzorce potřebujeme kromě přátel a rodiny také vůli, vědomý přístup a chuť učit se sebelásce, abychom se z cyklu přejídání vymanili.

Pochopení impulsů, které k přejídání vedou, mohou dopomoci k hledání těch správných metod, které nám od duševní bolesti skutečně a dlouhodobě uleví.

Nejtěžší na celém procesu opouštění cyklu přejídání může být právě otevření se člověku, který nás vyslechne. Tedy promluvit a pojmenovat nesnáze, které nás kratší nebo delší dobu provázejí a začít tak postupně shazovat břemeno duševního trápení a bolesti. Jakmile začneme dostávat ven to, co nás vnitřně tlačí, můžeme téměř okamžitě zjistit, jak osvobozující a ulevující pocit to je. Naše duševní bolesti se totiž nevstřebávají, nedají se potlačit, zapomenout ani zajíst.

Dobrou motivací může být i fakt, že nalezení příčiny nezdravého jedení a její zpracování, nevede k tzv. Jojo efektu a změna bývá dlouhodobá.

Odříkání jídla jako trest

V případě, že si naopak jídlo odpíráme, abychom hladověli, působíme si tím jistou fyzickou bolest, kterou se snažíme nesprávně zahnat tu psychickou. Sebetrýznění hladověním může být způsobeno pocitem studu a zahanbení. Člověk, který se nevědomě vnímá z jakéhokoliv důvodu poníženě za to kým nebo čím je, může pociťovat ke svému tělu opovržení a nelibost.

Právě vědomí toho, jak může proces přejídání fungovat, může člověku dopomoci k uzdravení a závislý koloběh konečně prolomit. Negativní náhled na sebe samé může být způsobeno traumatem z dětství, psychickým nebo fyzickým zneužíváním, či traumatem z dob dospívání. Zpracováním podobných bolestných zážitků může člověku pomoci si uvědomit, že ta nenávist k sobě samému je důsledkem právě emocionálního týrání a nikoliv chybou v něm samotném. Právě zotavení se z traumat z minulosti současně obnovujeme smysl pro zdravé vnímání nás samotných a tím se mění i způsob, jak k sobě přistupujeme, a to nejen ve vztahu k jídlu.

Jídlo má pro nás několik významů. Jak už bylo řečeno na začátku, vztah, který ke stravování máme, reprezentuje tentýž, který chováme sami k sobě. Jídlo nám může dopřát krátkodobý pocit úlevy od řady trápení, ovšem dlouhodobě ubližuje nejen našemu tělu, ale především naší duši, která vyžaduje vědomý přístup léčení. Dnes více než kdy jindy lze s duševním trápením bojovat a ať už přes knihy nebo terapie, může kdokoliv dojít ke zdravému vnímání sebe, druhých a pomoci si tak ke spokojenějšímu životu, kde jsme sami sobě chápajícím přítelem, který nám chce pomoci v jakékoliv nesnázi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *