Rituály nám přinášejí smíření a pomáhají uzavírat i otevírat nové etapy v našich životech

Hana Moualla
25. dubna 2024

Rituály provází lidstvo už od počátku věků. Během této doby bylo prováděno lidmi mnoho různých rituálů. Ty sloužily k odvracení nepřízně ve válkách, posilovaly ochranu obydlí kvůli přírodním živlům, používaly se při korunování panovníků a při náboženských obřadech.

Různé kultury pohřbívaly své zemřelé podle určitých pravidel, často s poctami a dary, nebo rituály lidé využívali v rámci šamanských praktik při léčbě. Tato tradice je dodnes živá například u jihoamerických původních národů. I v moderní společnosti mají rituály své místo, protože nám pomáhají se napojit na naši duši, mají silný psychologický efekt. Rituály ukotvují a nabízí možnost uvědomit si aktuální potřeby a poděkovat za to, co je nutné odložit v minulosti. Co to ale znamená prakticky?

Širší význam rituálů

Rituály mohou být jak osobní (rituály v rodinách, vlastní proces odpuštění, usmíření se), tak veřejné (ve sportu, při předávání diplomů ve školách, nebo jmenování soudců, atd.). Váží se také k běhu roku (elementy přírody a běh roku – třeba vynášení Morany, oslavy dožínek, apod.). Naplňujeme jimi určité zvyklosti. Jsou důležité body v životě, u kterých se můžete zastavit, načerpat sílu, odevzdat to, co je nutné a vydat se na další etapu. Rituál je možno vidět jako přerod něčeho důležitého, nebo práh, který máte překročit. Zároveň můžou poskytovat vhled nebo ukotvovat a být součástí terapie. Pomáhají smířit se, načerpat sílu, rozloučit se, ale i povzbudit v začátku. Rituál lze vykonat jednorázově nebo opakovaně s určitým záměrem, může se vázat k určitému vnitřnímu významu (nese svoji vlastní energii). Pomáhají odhalit naši přirozenou potřebu a současně nám nabízí možnost vidět věci s odstupem a nadhledem.

Smutek z nenaplněných životů moderního člověka

V současnosti máme, oproti našim předkům, nepřeberné množství voleb. Každá taková volba s sebou nese vnitřní napětí. Říkáme ano jen určité části toho, co bychom chtěli. Musíme se vypořádávat s tím, co si na sebe nabalíme od narození až do smrti. Průměrná délka života vzrostla a my se vyrovnáváme s dětskými traumaty, nejistotou pubertálního věku, předsudky vůči sobě navzájem. Sotva se ukotvíme na svém místě, přijdou děti, krize středního věku, úrazy, nehody, ztráty osobní i materiální. Není divu, že do seniorního věku část lidí vstupuje osamocená, vyhořelá, zklamaná a dezorientovaná. Hledáme neustále novou motivaci, zjišťujeme, jak moc psychicky odolnými jsme se stali. Učíme se z omylů. Chybí nám sdílení a prosté radosti. Lidé se stěhují. Udržet svoje „kruhy“ pohromadě, se stalo těžkou disciplínou. Rituály kola roku v naší krajině znamenají přirozený příklon k vlastní kultuře (vynášení Morany, otevírání studánek, poděkování za úrodu), kterého je možné se přidržet, když hrozí, že se poddáme zběsilému tempu světa.

K pochopení rituálů přes Jungovy archetypy

Jungova analýza shrnula to, co bylo do té doby součástí kultury různých národů a civilizací. O prvních vzorcích chování a myšlení psali už Aristoteles a Platón. V mytologiích různých kultur zase nalézáme určité vzorce nebo symboly, které odráží lidské touhy a motivace. Carl Gustav Jung v tom udělal pořádek. Přispěl k teorii archetypů, integroval ony mýty do analýzy psychiky a zavedl koncept stínu jako aspektu lidské psychiky, který obsahuje potlačené části osobnosti. Což je vše, co jedinec odmítá nebo potlačuje kvůli výchově nebo osobním zkušenostem. Jako psychiatra ho velmi zajímalo podvědomí, sny i filozofie. Nemůžeme vynechat také význam náboženských rituálů, které vychází z určitého společenského kontextu. Rituály a archetypy můžeme chápat jako vzorce, ve kterých se jako lidé pohybujeme. Pokud je vynecháme nebo zcela odbouráme, přebírá vládu chaos.

Kdo následoval Junga?

Švýcarskou spolupracovnicí Junga byla Marie-Louise von Franz, psycholožka, která s ním spolupracovala až do jeho smrti. Několik jejích knih bylo přeloženo do čestiny (např.: Psychologický výklad pohádek nebo Mýty o stvoření). Aniella Jafféé pro Junga sepsala jeho autobiografii Vzpomínky/ Sny/ Myšlenky C. G. Junga, jejíž vydání podmínil načasováním až po jeho smrti. K prohloubení dále přispěli psychologové James Hillman a Erich Neumann. Rozhodně stojí za to prozkoumat také práci Jolande Jacobi, psycholožky, která nechala poslední svoji knihu rozepsanou (The Trees as a symbol). Na její práci navázal Wallace Clift, Juliet Bruce a mnozí další.

Rituály očima psychoterapeutky

Zeptali jsme se na rituály Taťjany Horké, psychoterapeutky, která je ve své praxi používá. Uvedla, že pro její klienty bývá zásadní rituál rozloučení, který pomáhá lidem se vyrovnat se smrtí blízké osoby. Podle ní je to určitá forma psychohygieny, která pozůstalé posiluje. Ona sama zařazuje do péče o sebe rituál vděčnosti (ráno nebo večer). Říká, že jsme obklopeni rituály úplně všude – v přírodě, v rodinách, ve sportu, ve větších skupinách. Významnými rituály jsou pro ni propojení rodů početím dítěte, rituál usmíření se (s matkou a otcem), oslava vstupu do ženského cyklu nebo rituály vztahující se ke kolu roku (otevírání studánek, ohně jako dědictví po naší keltské části DNA).

Jak na rituál odpuštění podle Taťjany Horké? Stačí se soustředit, prodýchat se a vyslat myšlenku: „Odpouštím sobě, odpouštím všem, žádám o odpuštění.“

Arteterapie jako rituál

Rituály se zabývá také Maria Magdalena Knapik se svou iniciativou Sedm šeptů. Spojuje tvorbu panenek – Motanek a práci s tělem (formou ženské Slovanské gymnastiky), který je jedním z jejích každodenních rituálů. Při výrobě Motanek se soustředí na konkrétní cíl, záměr, který si během tvoření dala. Ráda vyrábí panenky na jaro – na očistu svého života, na Velikonoce nebo Ženušku, která přináší bohatství a prosperitu. Výuku, jak panenky vyrábět bere jako arteterapii v ženském kruhu. Je to jedna z tradic, která přežila do dnešních dnů.

Jak integrovat rituály zpátky do života?

Tlak na výkon, vydělávání peněz, čísla, tabulky, efektivitu – to jsou mužské kvality. Jenže svět je tvořen hodnotami, které se doplňují. Nerovnováha se projeví na našem zdraví i vztazích v rodině. Člověk nebyl zrozen, aby žil sám a opuštěný jako poustevník na kopci peněz a diplomů. Právě proto je důležité si dopřát zastavení i jako pragmatik žijící uprostřed evropské kultury. Je nutné si umět přiznat, že čas, zdraví (do velké míry), intuici a emoce pod kontrolou nepřetržitě nemáme. Že jsme zde jen na okamžik. A je na nás, jakou kvalitu svým životům dáme. V tom nám mohou rituály pomoci. Někdy ještě netušíme, co nás čeká „až odpustíme“, „až skončíme“. K tomu se musíme zastavit a přiznat si, že možná to, co jako štěstí vypadá, nás ale veselejšími nebo naplněnými nečiní. Naše cesta ke spokojenosti může být jiná, než jsme si mysleli. A, že i stíny máme každý odlišné.

Který rituál máte rádi? Mohou to být i prostá rodinná setkání, která člověku dají pocit smysluplnosti jeho existence.

„Nesnažte se být dokonalí. Buďte úplní.“ C. G. Jung

Zdroje:

https://dspace.tul.cz/server/api/core/bitstreams/c751e77c-9ac5-449b-a85a-a4e92cb4eaab/content

https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/15676/1/Vrastil.pdf