Kosmetická chirurgie je na vzestupu, ale jakou psychickou daň si vybere změna vzhledu? Psychologové se pokouší zaplnit mezery v dosavadních výzkumech
V roce 2004 si terapeutka a kapitánka v armádních zálohách DeLisa Styles před úpravou svého zevnějšku stěžovala, že vypadá příliš mužně. Po řadě zákrocích plastické chirurgie jako lifting obočí, dolní části očí, lifting střední části obličeje, přenos tuku do rtů a lícních záhybů, laserové ošetření stárnoucí pleti, plastiku břicha, lifting prsou, liposukci vnitřních stehen a stomatologické zákroky, se proměnila v americké reality show The Swan v královnu krásy.
(pozn. redaktora: The Swan byl všeobecně kritikou i diváky odmítán. Kritika seriálu se často zaměřovala na propagaci negativního obrazu ženského těla. Navzdory negativnímu přijetí měl seriál při své premiéře vysokou sledovanost a v průběhu první sezóny jej v průměru sledovalo kolem 9 milionů diváků. Od jeho odvysílání vyjádřilo několik soutěžících buď spokojenost, nebo lítost nad svou účastí. Několik producentů seriálu ho obhajovalo – tvrdili, že jeho cílem bylo zvýšit sebevědomí soutěžících.)
The Swan a další podobné pořady o plastických operacích získávají na popularitě, ale někteří psychologové se obávají psychologického dopadu na ty, kteří podstoupí tak drastické zákroky – a také na ty, kteří je nepodstoupí a cítí se v důsledku toho méněcenně. I když jsou takové radikální proměny vzácné, někteří psychologové plánují prozkoumat prudký nárůst kosmetických zákroků a to, zda způsobují tyto operace například trvalé duševní újmy.
Podle Americké společnosti pro estetickou plastickou chirurgii se počet kosmetických zákroků zvyšuje o desítky procent ročně, pakliže bereme v potaz jak nechirurgické zákroky jako například botox, tak chirurgické zákroky, jako je zvětšení prsou nebo liposukce.
Jak kosmetické úpravy ovlivňují pacienty po psychické stránce?
Analýza třiceti sedmi studií o psychologickém a psychosociálním fungování pacientů před a po kosmetické operaci pod vedením sociální pracovnice Roberty Honigman a psychiatrů Katharine Phillips a Davida Castla naznačuje pozitivní výsledky u pacientů, včetně zlepšení tělesného vzhledu a možná i zvýšení kvality života.
Avšak výzkum založený na stejném principu, který byl publikován v časopise Plastic and Reconstructive Surgery, zjistil několik prediktorů špatných výsledků. Vědci zjistili, že pacienti, kteří jsou s operací nespokojeni, mohou požadovat opakování zákroku, nebo se u nich mohou vyskytnout deprese a problémy s přizpůsobením, sociální izolace, rodinné problémy, sebedestruktivní chování a hněv vůči chirurgovi a jeho personálu.
Pro psychology jsou to fascinující témata – od kulturních fenoménů přes mezilidské fenomény až po otázky duševního zdraví a sebeúcty. Problematika plastické chirurgie se bude stále více dotýkat klinických psychologů a zároveň jim nabídne nové role – například provádění předoperačního a pooperačního hodnocení pacientů, podotýká psycholog David Sarwer, ředitel Programu pro vzdělávání, poruchy hmotnosti a příjmu potravy na Pensylvánské univerzitě. Bude se klást čím dál větší apel na to, aby psychologové dokázali s pacienty hovořit o jejich obavách týkajících se vzhledu a o tom, co může z někoho udělat vhodného nebo naopak nevhodného kandidáta na kosmetickou úpravu.
Směry výzkumu
Stejně naléhavá je však potřeba výzkumu, který by osvětlil psychosociální účinky plastické chirurgie, shodují se mnozí psychologové. Vědci z oboru psychologie navrhují další studie zaměřené na následující otázky, které by pomohly zaplnit aktuální mezery:
Zlepšuje plastická chirurgie pacientům náladu?
Docent psychologie Sarwer zjistil, že rok po podstoupení plastické operace 87 % pacientů uvedlo, že jsou po operaci spokojeni, včetně zlepšení celkového obrazu svého těla a změněných tělesných rysů. Rovněž pociťovali méně negativních emocí souvisejících se vzhledem především ve společnosti.
Na druhou stranu jiné studie polemizovali nespokojenost po zákrocích plastické chirurgie se sebevraždami. Například Národní institut pro rakovinu v roce 2001 v jedné studii zjistil, že u žen s prsními implantáty je čtyřikrát větší pravděpodobnost spáchání sebevraždy než u ostatních pacientů plastické chirurgie ve stejném věku.
Další tři studie na toto téma zjistily, že počet sebevražd je dvakrát až třikrát vyšší. Žádná ze studií však nezjistila příčinnou souvislost mezi prsními implantáty a sebevraždami.
Jak kosmetické operace ovlivňují okolí jedince, který podstoupí plastickou operaci?
Podle výzkumu psychologa Alana Feingolda z roku 1992 se fyzicky atraktivním lidem často dostává přednostního zacházení a ostatní je vnímají jako společensky zdatnější, dominantnější, duševně zdravější a inteligentnější.
Před téměř třiceti lety se mnoho odborníků na duševní zdraví dívalo na pacienty, kteří vyhledávali kosmetické operace, jako na osoby s psychickými problémy, ale mnoho studií od té doby naznačuje, že ti, kteří vyhledávají kosmetické operace, se patologicky příliš neliší od těch, kteří operace nepodstupují, říká Sarwer.
Jaký vliv má plastická chirurgie na děti a dospívající?
V roce 2004 bylo provedeno přibližně 240 682 kosmetických zákroků u pacientů ve věku 18 let a mladších. Mezi nejčastější chirurgické zákroky patřily úprava nosu, zvednutí prsou, zvětšení prsou, liposukce a plastika břicha. Bylo však provedeno jen velmi málo studií, které by zkoumaly bezpečnost a dlouhodobá rizika těchto zákroků u dospívajících – ve věku, kdy se stále duševně i fyzicky vyvíjejí.
Kdy se změna vzhledu považuje za tělesnou dysmorfickou poruchu?
Tělesná dysmorfická porucha je charakterizována zájmem o určitý aspekt vlastního vzhledu. Lidé opakovaně mění či zkoumají inkriminovanou část těla do té míry, že posedlost zasahuje do dalších odvětví jejich života. Několik studií ukazuje, že 7 až 12 % pacientů s plastickou chirurgií trpí nějakou formou TDP.
Důležitou roli hraje zohlednění vnitřní motivace pacientů k operaci – podstupují operaci kvůli sobě, nebo na nátlak romantického partnera či přítele? Vědec Sawer nabádá chirurgy, aby se ujišťovali, že pacienti mají od zákroků realistická očekávání, a neočekávají, že operace ukončí jejich dlouhodobé osobní problémy.
Jakou roli u kosmetických zákroků hraje psychologie člověka?
Podle vědců mohou psychologové pomoci plastickým chirurgům identifikovat pacienty, kteří se po operaci nemusí dobře psychicky nebo psychosociálně přizpůsobit. Známe jsou také případy, kdy lidé po plastických operacích prožívali trauma ze svého nového vzhledu. Jednoduše se nepoznávali a obtížně si zvykali. Například plastika nosu dokáže velmi výrazně proměnit vzezření člověka a dříve známý obličej již nemusí působit na pacienta ve smyslu: „Tak tohle jsem já.“
Empiricky orientované screeningové dotazníky by mohly pomoci plastickým chirurgům vyfiltrovat pacienty, u kterých je pravděpodobné, že budou mít pozitivní psychosociální výsledky.
Sarwer se spojil s dalšími psychology a plastickými chirurgy, aby screeningové dotazníky vyvinul. Tyto dotazníky jsou součástí knihy Psychological Aspects of Reconstructive and Cosmetic Plastic Surgery: Clinical, Empirical and Ethical Perspectives. Kniha obsahuje mimo jiné kapitolu o tom, jak pomoci chirurgům i odborníkům na duševní zdraví při screeningu tělesné dysmorfické poruchy, a také zkoumá vztahy mezi fyzickým vzhledem, obrazem těla a psychosociálním fungováním.
Sarwer věří, že se více psychologů začne zabývat otázkami souvisejícími s kosmetickou chirurgií vzhledem k její rostoucí popularitě a souvislostem mezi vzhledem, tělesným obrazem a mnoha psychiatrickými poruchami, jako jsou poruchy příjmu potravy, sociální fobie a sexuální fungování.
Korekce: Lea Uherková
