Dokážeme v dnešní době udržet klid a pozitivní přístup? A je to tak správně? Jak se nás velké otázky, jakými je válka nebo pandemie dotýkají? A můžeme být více v klidu, když si dovolíme v klidu nebýt?
Válka s Covidem a Ruskem
Po náročných dvou letech covidové pandemie, kdy si většina z nás přála, aby už bylo konečně po všem, jsme sundali roušky a vzápětí si pomyslně nasadili armádní přilby a vyzbrojili se informacemi o síle ukrajinských a ruských armád, politické situaci ve světě a možná si i osvěžili historii východních zemí. Všechny ostatní zprávy v porovnání se zpravodajstvím z válečné zóny, jako by přestaly být důležité. Kulturu a sport zaplavily iniciativy sportovců a umělců, které vyzývají po ukončení války a dobročinné sbírky vybírají rekordní sumy na pomoc tamních obyvatel.
Přesto všechno stále chodíme do práce, řešíme naše mezilidské vztahy a většina z nás možná trochu ze setrvačnosti a možná i trochu z únavy nechce přemýšlet nad tím, že se znovu děje něco, co nikomu z nás nepomáhá. Aby toho nebylo málo, zdražuje se od jídla po bydlení úplně všechno. K našim běžným starostem a snaze o spokojený život se objevuje další bojkot. V závislosti na našich finančních polštářích a příjmech se potýkáme s větší či menší jistotou. Recese je v našich životech najednou tu, sotva jsme přestali plivat na testy na Covid.
Ať už nevědomě nebo vědomě můžeme zažívat nepříjemné pocity z naléhavých situací, které se zdají být všudypřítomné. Z období rozkvětu a osobního rozvoje se dostáváme při nejlepším na zastávku, kde už týdny až měsíce nejede žádný spoj, který by nás dostal na místo, kde by nám bylo lépe.
Psychoterapie na prasknutí
V průběhu posledních dvou let se ordinace psychoterapeutů a psychologů naplnily po okraj a rozhodně se nepočítá s tím, že by návštěvnost v blízké době klesala. Toho si všimla nejedna vývojářská společnost a tak dnes už existuje několik online portálů pro zprostředkování online terapie odkudkoliv, kde má člověk stabilní internetové připojení. Výhodou je, že si často můžete prohlédnout jednotlivé odborníky, přečíst si medailonky a přiblížit se tak k větší pravděpodobnosti, že si s terapeutem takzvaně sednete.
Mezi portály s nejširší nabídkou terapeutů patří u nás hedepy.cz, terap.io nebo digiterapie.cz. Nevím, na kolik se vy sami bavíte s přáteli nebo rodinou o strachu, který naprosto přirozeně můžete v dnešní době prožívat.
Existencionální strach a enviromentální žal
Není tomu tak dávno, kdy jsem si s kamarádkou povídala o dětech. Samy zatím žádné nemáme, ale v poslední době se o nich bavíme stále častěji. Ptaly jsme se samy sebe navzájem, jestli tohle životní rozhodnutí není v dnešních těžkých dobách sobecké. V době klimatické změny, která je všechno, jen ne dobrá, jsme vedly debatu o tom, co je tím světem, na který toužíme své potomky přivést. Strach o naše nenarozené děti a jejich budoucnost, která se zdá v posledních letech méně růžová, nás provázel po celou dobu našeho setkání.
Když jsme přišly do kavárny, hledaly jsme místo na zahrádce. Bylo plno. Po chvíli jsme si všimly dvou volných židlí, které byly u dvou stolů neobsazené. Nejprve jsme se zeptaly ostatních hostů, kteří u stolů s prázdnými židlemi seděli, jestli jsou volné a poté zašly s prosbou k obsluze, zda si je můžeme vzít a posadit se ven. Seděly jsme na zahrádce pohledem do parku, rozebíraly válku a tání ledovců, když nám číšník přinesl objednávku. Se zdviženým obočím nám podával nápoje a poznamenal: „To vám nevadí, že tu budete sedět bez stolu?“ Bryskně ve mně projel ostrý údiv nad tím, jak nepodstatná otázka to v tu chvíli byla. Mé myšlenky byly v apokalypse světa a tenhle číšník viděl největší problém v tom, že si nemůžeme odložit skleničky na stůl.
Když odešel, otočila jsem se na kamarádku se slovy: „Dělá si srandu?“ Tahle krátká, a ve své podstatě bezvýznamná situace mě stihla urazit a roztočit mé myšlenky o zlé době ještě více do hloubky.
Mám strach, ale nejsem strach
Po pár dnech, kdy jsem setrvačně přemýšlela o tom, jestli nebude lepší potomky nemít, fantazírovala nad obrazem mého vlastního života bez dětí, hledala smysl a svůj vlastní význam ve světě, jsem nakonec došla k závěru, že teď a tady to nevymyslím. Při procházkách jsem pozorovala děti s rodiči na hřišti a samu sebe jsem přesvědčovala, že nemít děti je vlastně úlevné. Ztratíš spánek, práci, svoje koníčky a vlastně ztratíš sebe. Nakonec, po všem tom dumání a hodnocení, co je vlastně lepší, jsem si uvědomila, že celou tu dobu procházím úzkostí ze strachu z nejistoty. Černé scénáře jsem ve své hlavě skládala na sebe jako přečtené knihy a každý den jsem vstávala s velkou otázkou, co mám tedy dělat, abych světu prospěla. A dost.
Nakonec se mému přílišnému přemýšlení ulevilo ve chvíli, kdy jsem si celou věc uvědomila. Vždyť já mám jednoduše strach. Naštěstí vím také ještě něco dalšího. Žít na úkor strachu nefunguje. Nikdy. Když máme strach, náš mozek začíná vymýšlet nejhorší možné scénáře, aby se připravil na boj o přežití. Naše myšlení pak začínají vycházet z pudových reakcích, což v naší společnosti přestává stále méně fungovat. Unáší nás někam do dálky a přesvědčuje nás, že se bát musíme. A co hůř, nutí nás stále dokola přemýšlet jenom o tom, čeho se bojíme. Už ale nežijeme v džungli ani pralese, kde nepozornost může znamenat nebezpečí nebo dokonce smrt. A hlavně nejsme sami, i když si tak velmi snadno v dnešní uspěchané době můžeme připadat. Strach má totiž vlastnost nás izolovat od okolí.
Jako laser na stěně
Když nás strach uzavře do naší mysli, přesměruje veškerou pozornost na problém. To se děje evolučně z toho důvodu, abychom soustředili celou svou energii na boj, útěk nebo ustrnutí. Přestáváme si všímat všeho ostatního, co by nám mohlo pomoci. Když ale nahlédneme od problému s větším odstupem, můžeme si všimnout lecčeho. Kupříkladu u otázky klimatu: Velké politické, soukromé i neziskové instituce řeší otázku globálního oteplování. Trendy společnosti mluví jasně pro udržitelnost a ekologickou ohleduplnost, dnešní mladí jako by se rodili s větší zodpovědností vůči přírodě. Důležitost dnešního světa spočívá na ekologii, smysluplnosti a budoucnosti. Aktivita společnosti je na nohou. Jsme připraveni na změnu a troufnu si tvrdit, že jsme připraveni i na skromnost a změnu životních stylů.
Válka je nebezpečná a velmi smutná věc. Válečné konflikty známe z historie a někteří z nás si ještě pamatují na totalitní režim a ví, co válku provází. Ale dnes není včera. Společnost přemýšlí jinak než za dob naší historie. I přes propagandy a dezinformace jsou dnešní lidé vzhůru. Zásadní část populace reprezentuje svobodu a prosperitu. Díky informacím, pokroku a spolupráci zemí na různých úrovní má k dispozici na boj s válkou oproti minulosti nové nástroje. Jistě, i způsob války se proměnil, ale to, jak se společnost proměnila dokazuje i odhodlání, vytrvalost a solidarita, kterou mají dnešní Ukrajinci po ruce. Vyhlídky můžou působit všelijak. V žádném případě neubírám na závažnosti celé situace. Vývoj událostí však trefí málokdo. Důvěra v dnešní svět a jeho představitele, ať už je politika jakkoliv komplikovaná, může být další pomůckou pro zvládnutí celé situace více v klidu.
Pět rad pro zachování vnitřního klidu
Přijměte strach do svých životů a pozorujte ho
„Mám strach.“ Uvědomění si a připuštění obav si ulevujeme. Strachu se totiž už z jeho podstaty bráníme a nechceme ho cítit. Když tu ale je, tak tu prostě je. Zmírnit jeho tlak můžeme právě tím, že povolíme odpor, který na něj klademe. Je to emoce jako každá jiná. A jak to s emocemi bývá, ty potlačené působí větší škodu než ty, které si dovolíme prožít.
Neurologie a pud sebezáchovy
Nás metabolismus je nastaven na přežití. Pokud cítíme ohrožení, snažíme se připravit na nejhorší možné scénáře, abychom jim mohli čelit. Jako laser zaměříme pozornost na jeden bod a zbytek ignorujeme. Odvraťte pohled z červené tečky na stěně a rozhlédněte se kolem sebe. Hledejte řešení, dobré zprávy a pokud chcete něco změnit, pak měňte ty věci, které leží ve vašich rukách.
Mindfulness a meditace
Nepřekračujte přítomný okamžik. Minulost už neexistuje a budoucnost číst z křišťálové koule nikdo neumí. Tady a teď můžete jednat, přemýšlet, a především se uklidnit. Meditace a praktikování mindfulness prokazatelně zmírňují stres, četnost úzkostí a jejich sílu a zároveň snižují krevní tlak. Podle výzkumů meditující lidé dosahují spokojenějších, zdravějších životů a šťastnějších mezilidských vztahů.
Věnujte se vztahům
Sdílení radosti s ostatními ji násobíme, sdílením bolesti naopak smutku pomáháme odejít. V blízkosti druhých lidí se v našem těle uvolňuje Oxytocin, hormon důvěry a příjemných pocitů. Dopřávejte ho ostatním i sobě. Pěstujte vaše vztahy. Kromě sobě samotným tím pomůžete i druhým.
Najděte smysl
Povinností všichni máme více než dost. Najděte si činnost, která ve vás probouzí radost a smysl. Nezáleží na tom, jestli rádi čtete, malujete, chodíte do přírody nebo hrajete fotbal. Všechny koníčky a zájmy nám dobíjí mentální energii a uvolňují napětí a stres.
