Míváte pocit, že jste tzv. „průhlední“, nebo jinými slovy, že je na vás vše poznat? Nedovolíte si ani malou lež, protože se obáváte okamžitého odhalení? Tvrdíte, že lhát neumíte? Nebo si nedokážete obléknout barevné oblečení, abyste nepřitahovali přílišnou pozornost a vyhnuli se tak případnému hodnocení od svého okolí? Máme pro vás dobrou zprávu. Nejste ani zdaleka tak čitelní, jak si myslíte a myšlenky druhých vám věnují mnohem méně pozornosti, než asi tušíte.

Průhlednost našich myšlenek

Transparentnost znamená zřejmost, průhlednost nebo také odhalitelnost. V souvislosti s pojmem „Iluze transparentnosti“, který popsal americký psycholog Thomas Gilovich, se jedná o vlastní mylnou představu, že jsou ostatní lidé v našem okolí schopni rozpoznat naše emoce, prožitky, myšlenky a nebo dokonce odhalit, proč se cítíme v dané situaci tak či onak. Naše obava z odhalení našich myšlenek a emocí má především vlastnost nás děsit. To má za následek negativní dopad na naše chování, které nás může začít omezovat v našem projevu vůči svému okolí.

„Vzhledem k faktu, že je každý z nás více či méně egoistický, přemýšlíme především sami o sobě.“

Lžeme lépe, než si myslíme

Iluze transparentnosti je nejčastěji spatřena v našich partnerských vztazích. Nezřídka kdy se stává, že trpíme nedostatkem pochopení nebo zájmu od našeho partnera. A to právě kvůli mylnému přesvědčení o tom, že náš protějšek ví o tom, co nás trápí nebo se domníváme, že by to vědět měl. Ovšem opak bývá pravdou. Ženy bývají ve vztazích více empatické, ovšem u mužů mnohem více platí pravidlo: Co neřekneš, to se nedoví. I proto psychologové stále dokola kladou důraz na správnou komunikaci ve vztazích, jelikož právě kvůli nedorozumění a mylným domněnkám vzniká většina všech konfliktů, hádek a následně i rozchodů.

Můžeme uvést i další příklad, který nám bude povědomý. Pokud jsme jako děti zalhali rodičům, často jsme měli strach z odhalení našeho podvodu nebo lži. I v tomto případě se jedná o iluzi, která nás mnohdy může přinutit k přiznání nebo nám minimálně způsobí stres z odhalení.

Ego jako středobod vesmíru

Vzhledem k faktu, že je každý z nás, více či méně egoistický, přemýšlíme především sami o sobě. Naše vlastní emoce jsou jediné, které dokážeme skutečně prožít. Iluze transparentnosti nám dává klamný pocit, že lidé v našem okolí jsou velice snadno schopni přijít na to, jak se cítíme. Bohudík, není to mu tak. Velmi často touto iluzí mateme svou mysl a obáváme se zcela zbytečných představ. To může mít za následek nervozitu, nedůvěru a přehnanou obezřetnost vůči druhým.

100+1 experiment

Tento efekt byl několikrát prokázán psychologickými experimenty. Jeden z nich proběhl mezi vzorkem diváků, kteří sledovali film a pozorovateli na straně druhé, kteří se snažili při promítání rozpoznat emoce jednotlivců z publika. Diváci byli mnohem více přesvědčeni o čitelnosti jejich výrazů, než jak je pozorovatelé následně zhodnotili.

Mimo jiné bylo prokázáno, že iluze se týká všech bez ohledu na pohlaví nebo věk. Ovšem pokud jde o tendenci k iluzi transparentnosti, tak ta se mnohem častěji a výrazněji objevuje u zaměstnanců než u pozic vedoucích.

„Pokud si úzkostně myslíte, že se o vás ostatní baví, hodnotí vás nebo často sledují vaše chování, můžete si ulevit. Je tomu přesně naopak“  

V záři reflektorů

Spotlight efekt se vyskytuje v souvislosti s Iluzí transparentnosti. Pravděpodobně si mnoho z nás vzpomene na pocit, při kterém jste přemýšleli nad tím, co si o vás ostatní myslí a jak hodnotí vaše chování. Tento efekt nám umí velmi snadno navodit úzkost. Ve skutečnosti je to pouze naše představa a zrcadlo v situaci, ve které jsme se ocitli a nad kterou přemýšlíme.

Stejně tak, jako ve svých myšlenkách přemítáme především o tom, co děláme, proč to děláme, co jsme mohli udělat jinak, tak i ostatní lidé kolem nás se zajímají primárně o své vlastní zájmy. Pokud se domníváme, že se o nás ostatní často baví, hodnotí nás nebo průběžně sledují naše chování, můžeme si ulevit. Většinou je tomu přesně naopak. Výrazný Spotlight efekt můžeme pozorovat u jednotlivců, kteří se v dané společnosti nebo kolektivu na první pohled liší. Může se jednat o cizince mezi místními nebo o dospívajícího jedince mezi skupinou starších lidí.

Pro příjemnější život

Pokud si uvědomíme, že drtivá většina lidí kolem nás neprožívá náš život, naše chování nesleduje a vlastně ani nás příliš nehodnotí, může se nám začít žít mnohem lépe. Pravdou je, že obě iluze nás omezují při jakémkoliv jednání a chování. A to především vůči nám samotným. Podobná charakteristika platí pro situace, ve kterých se cítíme trapně. Přirozeně jsme od přírody obdařeni strachem z vyloučení ze skupiny. Odjakživa nám místo ve společenství nebo v tlupě dávalo větší pravděpodobnost na přežití. Nikdo nás ze společnosti nevyloučí jenom proto, že jsme zakopli na schodech nebo proto, že nám upadl telefon v tramvaji. Pokud pochopíme, že naše mysl je doopravdy přístupná pouze nám, bude se nám žít svobodněji a rozhodně si zlepšíme sebevědomí a budeme se cítit ve společnosti bezpečněji.