Troufnu si říct, že každý z nás má ve svém okolí člověka, který šíří některé z konspiračních teorií. Bill Gates uměle vytvořil pandemii koronaviru, útoky z 11. září naplánovaly vlády, přistání na měsíci bylo zfilmováno v Hollywoodu a Harley Lee Oswald nepracoval sám při atentátu na Kennedyho. A do teorií o globálním oteplování se raději ani nepouštějme.
Proč se tedy konspirační teorie šíří raketovou rychlostí v reakci na oficiální tvrzení a skutečnosti, jež se stanou ať už u nás nebo ve světě? A proč jim tolik lidí chce uvěřit? Touto otázkou se mimo jiné zabývala britská psycholožka Karen Douglas se svými kolegy a motivace popsala v článku Current Directions in Psychological Science.
Výzkumný tým objevil několik důvodů, proč lidé věří v konspirační teorie. Řadí je do několika kategorií:
- Touha po pochopení a jistotě
- Touha po kontrole a bezpečí
- Touha udržet pozitivní pojetí sebe sama
- Touha po pocitu výjimečnosti
Co znamenají tyto potřeby ve své podstatě?
Pochopení a jistota
Hledání a nalezení vysvětlení, proč se věci dějí, jak se dějí, je přirozenou lidskou vlastností. Už od útlého dětství se neustále ptáme, proč se věci dějí a jakým způsobem.
Celý zvídavý proces samozřejmě není jen o pokládání otázek. Ptáme se ve snaze nalézt odpověď, a pro naše uspokojení, co možná nejrychleji. A právě proto jsme ochotni se mnohdy spokojit s ne zcela pravdivou odpovědí. Pokud totiž odpověď zapadá do naší mysli, a co je důležitější – je pro nás komfortní, pak ji přijmeme jako vysvětlení.
My všichni nacházíme útočiště v chybných odpovědích. Věříme vysvětlením, která často nejsou pravdivá. Například, pokud si myslíme, že Sydney je hlavní město Austrálie, stáváme se obětí nepravdivého tvrzení. Ale ve chvíli, kdy se správně dozvíme, že hlavním městem je ve skutečnosti Canberra, jednoduše změníme v mysli tuto informaci na správnou odpověď. Pravděpodobně si tohle zjištění jen přejmenujeme, a dál to v nás nevyvolá nikterak velké pohnutky. Protože se nás to jednoduše nijak emočně nedotýká.
Podobné je to s konspiračními teoriemi. Ovšem lidé, kteří jim věří, do těchto zjištění investují značné množství času a především úsilí pro jejich pochopení. Čtou knihy, sledují hodinová videa, která neustále dokolečka posilují jejich chybné informace.
Touha po pocitu bezpečí a kontroly
Nejistota je velmi nepříjemný stav mysli. Konspirační teorie nabízejí pocity jistoty a porozumění, a to má na lidskou psychiku uklidňující účinky.
Touha po kontrole a pocitu bezpečí patří mezi základní potřeby člověka. Někteří lidé jsou například při jízdě autem raději na místě řidiče než spolujezdce. Konspirační teorie rovněž mohou dát lidem pocit, že mají složité situace pod kontrolou, a tím jim dodávají pocit bezpečí. Takoví lidé mají pocit, že vědí onu skrytou pravdu, a myslí si tak, že s nimi nikdo nemanipuluje. Paradoxně na manipulaci mysli a využití fungování psychiky jsou konspirační teorie založené. Například pokud se dozvíme, že globální teploty stoupají v důsledku lidské činnosti, tvrzení ohrožuje náš pohodlný styl života. V případě, že uvěříme videím a článků, které hlásají, že globální oteplování je podvod, můžeme ve svém pohodlí pokračovat a nemusíme si dělat starosti s tím, co bude za 50 let, až na planetě budou vyrůstat naše děti. Tato motivace je důležitou součástí víry v konspirační teorie.
Výzkumy ukazují, že lidé, kteří se cítí v sociálním pojetí veřejnosti odstrčení, mají zvýšenou tendenci k víře v konspirační teorie. Většina z nás má touhu udržet si pozitivní smýšlení o sobě samém pocházející obvykle ze sociálních rolí, které v životě prožíváme. Jedná se o naše pracovní pozice v zaměstnání, vztahy s rodinou a přáteli atd. Když víme, že činíme pozitivní rozdíl v životech druhých – jako rodič, manžel, přítel, učitel nebo mentor – vnímáme, že naše vlastní životy jsou hodnotnější a cítíme se tak důležití a potřební. Komunita konspirátorů může v člověku vyvolat pocit důležitosti a přínosu pro společnost, protože tito lidé jsou přesvědčeni o tom, že patří mezi tu lepší část společnosti, která se nechová jako stádo ovcí, jak je velmi často slýcháno z jejich řad. Toto zdánlivě výsadní postavení ve světě informací často posiluje elitářský pocit, který hlásá: „My známe pravdu a vy jste hloupí, protože věříte těm, kteří nás chtějí obelhat.“
K prahnutí po pocitu výjimečnosti, kontroly nad děním a uzurpování si patentu na pravdu, jsou náchylnější lidé s narcistickými a paranoidními rysy. Nedůvěru ve vědecké poznání, a tím i tedy ve zkušené odborníky, často vyjadřují lidé s arogantními povahovými charakteristikami, bez širšího vzdělání.
Další podporou pro víru ve zmiňované teorie patří pocit sounáležitosti. Pokud jsme například nemocní nebo jinak sociálně izolovaní (jako například v době pandemie), získáváme spoustu času, který mimo jiné věnujeme i surfování po internetu. Právě tam se můžeme setkat s informacemi ohledně spiknutí a podvodně vykonstruovaných událostí. Kolem konspiračních teorií vznikají široké skupiny a komunity lidí, kteří o tématech diskutují a navzájem sdílejí vyhledané materiály a podklady pro utvrzení svého zjištění. Právě ono sdílení a komunitní duch udržuje konspirátory v těchto společenství a dává jim pocit kolektivního přijetí.
Nalezení odpovědí a vysvětlení navíc dává konspirátorům pocit, že jsou tzv. držitelem výjimečného nebo privilegovaného poznání. Lidé, kteří důvěřují tvrzení o globálním oteplování jako reálném riziku, nebo vakcínách jako bezpečném a účinném opatření, respektují vědomosti druhých. Věří odborníkům, vědeckým oborům a jsou si vědomi toho, že podobná tvrzení jsou empirickým poznáním, statisticky ověřovanými daty a dlouholetými výzkumy. Nestaví se tak do pozice privilegovaného, za to pokorného ke vzdělání, poznatkům a vědeckému zkoumání.
Jinak řečeno, rozumíme motivaci vedoucí jisté lidí uvěřit v konspirační teorie. Tato motivace vychází ze třech základních potřeb, které se projevují u nás všech: touha porozumět světu kolem nás, cítit se bezpečně a mít pocit kontroly a udržování pozitivního obrazu o sobě samém. Pomáhají ovšem konspirační teorie dlouhodobě k uspokojení těchto potřeb?
Studie zjistily, že pokud jsou vysokoškolští studenti vystaveni konspiračním teoriím, projevuje se u nich zvýšený pocit nejistoty a nedůvěry. Jedno z těchto zjištění dovedlo výzkumné týmy k závěru, že právě víra v konspirační teorie má sebedestruktivní účinky na lidské myšlení.
Bez ohledu na výsledek těchto studií je pro nás otázkou, jak s nimi zacházet v našem životě. Pokud se snažíte přesvědčit člověka z vašeho okolí, konspirátora, o mylném smýšlení, pravděpodobně se vám to nepodaří. Je to především z toho důvodu, že vaše argumenty jsou logické, zatímco konspirátor obhajuje nevědomě svůj pocit bezpečí a své pozitivní smýšlení o sobě samém. A pro nás všechny platí pravidlo, ve kterém sebeobraz a naše silné iracionální potřeby snadněji přebijí fakta a logiku.
References
Douglas, K. M., Sutton, R. M., & Cichocka, A. (2017). The psychology of conspiracy theories. Current Directions in Psychological Science, 26, 538-542.
Zdroj: psychologytoday.com
