Všichni vojáci čelí vysokému riziku ohrožení v oblasti duševního zdraví
Fotografie na Twitteru od Jeremyho Bowena ukazuje skupinku 18letých Ukrajinců odcházející do první linie bojovat do Kyjeva, a to po pouhých třech dnech výcviku. Díky neutrálním pohledům a postojích vypadají spíše jako mladí kluci, kteří jdou kempovat s koleními chráničemi a těžkými zbraněmi, které s sebou nesou.
Tihle mladí dobrovolníci jsou na hony vzdáleni tvrdým macho hrdinům z knih a komiksů, které pravděpodobně tito chlapci čtou. Zdá se, že jejich primárním zájmem je spíše kamera fotoaparátu než nebezpečí, které na ně čeká.
Chlapec stojící úplně vpravo (víme z hlášení od Jeremy Bowena, že se jedná o studenta ekonomické školy) je upoután pozorností jinde. O pár chvil později nastoupili spolu s dalšími dobrovolníky do autobusu a loučili se s pokřiky jako „Vítězství!“ a „Smrt našim nepřátelům!“ Celé to působí velmi dobromyslně, tak nějak bez hrozby nebo agrese. Koneckonců, ještě před 10 dny neočekávali, že budou bojovat ve válce a jejich osobnost teprve přijímá a rozpoznává roli vojáka.
Mladí lidé zapojující se do boje vždy znamenají jakousi zradu v lidskosti. Přemýšlíme o dospívajících vojácích v souvislosti s brutalitou války mnohem více, než jako o dětech něčích rodičů nebo vyděšených mladých lidech, kteří jdou bojovat za svoji vlast s rizikem vlastní smrti. Tito vojáci, kteří se vydávají do své ještě nedávno mírumilovné země se po válce už nikdy nebudou cítit jako dřív. Všechno to neznámo, útoky, strach, lítost a střet s nelidskostí války, je změní. Pravděpodobně natolik, že vše, co se stalo předtím, pro ně v souvislosti s válkou bude postrádat význam.
Výzkum ukazuje, že vojáci do 25 let jsou ještě více zranitelní. Existuje 7x větší pravděpodobnost, že tito mladí bojovníci budou bojovat s posttraumatickým stresem, při kterém se objevují pocity ohrožení a vlastní bezmoci, která nemocného udržuje v pohotovosti a ostražitosti. Vnímají a reagují na každý zvuk, pach nebo pohyb – což pro ně může signalizovat smrtelné nebezpečí.
Přibližně od 12 do 24 let prochází mozek rychlými změnami a vznikají nová spojení, která utváří vzorce chování a rozvíjí dovednosti. Lidský mozek je v dospívání vysoce adaptabilní, protože vzhledem k měnícímu se lidskému prostředí se každá generace potřebuje pohybovat ve svém vlastním jedinečném prostředí.
Všichni vojáci se učí novým dovednostem a kopírují techniky, které jim mohou pomoci ve válce uspět, na druhé straně také opouštějí zvyky a způsoby života, které jim umožňují fungovat v době míru. Ve válce je totiž nepotřebují. Rozhodování ve válce musí být rychlé a často se jedná o otázky života a smrti. Pro adaptaci mozek vypíná reflexi, velmi drasticky omezuje empatii a ignoruje individuální emoce jako je strach a fyziologické potřeby (pohodlí, odpočinek, teplo, bezpečí). Jakmile se vojáci ocitnou mimo boje, dospělí jedinci mají větší šanci se přepnout zpátky do mírumilovného života a chování. Naopak 18letí nemají vybudované neurální spojení jako dospělí, na které by se mohli spolehnout. Nejen, že si dospívající vojáci vytvoří nová spojení, aby se přizpůsobili boji, zároveň si „ořezají“ další nervová spojení, která ve válce nepoužívají. Dospívající mozek se nevyvíjí pouze vytvářením nových spojení, ale také se zefektivňuje tím, že ostatní spojení nejsou nadále využívána.
Kvůli této zranitelnosti dospívajících vedli psychologové kampaň za pečlivější posouzení těch, kterým by mělo být dovoleno zapojit se do boje. Bohužel válka, která probíhá takový výběrový luxus nedovoluje. Pro tyto náctileté je nedostatečný trénink velkým problémem. Účelem výcviku je zautomatizovat bojové chování a simulovat prostředí, ve kterém se válečné situace stanou novou normalitou. Trénink přivyká vojákům vzdát se osobní autonomie, která by jinak zvažovala, jestli ten či onen rozkaz od velitele je nebo není správná věc. Trénink odstraňuje otázku: „Co mi to říká o tom, kdo jsem?“ a omezuje momentální úzkost a také může utlumit následný pocit hrůzy z odpovědnosti za to, jaké rozhodnutí a činy vojáci provádějí.
Další tragédií je, že chlapci na této fotce budou bojovat proti jiným dospívajícím chlapcům, kteří ačkoli budou mít výcvikovou výhodu, vystavují se dalšímu ohrožení jejich duševního zdraví ke kterému dochází, když vojáci bojují s civilisty. V nějaké lepší budoucnosti se mnoho dospívajících bojovníků vrátí ke svým rodinám a blízkým, kteří je zahrnou ohromnou úlevou a láskou. Jejich narušené životy budou rozhodně představovat výzvy. A to nejenom pro ně samotné, ale pro celou světovou populaci. Mezinárodní společenství psychologů bude potřeba k podpoře traumatizované populace na cestě k jejímu uzdravení.
Zdroje:
- Terri Apter, Ph.D., www.psychologytoday.com
- Resul Cesur, Joseph J. Sabia & Erdal Tekin (April 2011) The Psychological Costs of War: Military Combat and Mental Health Discussion Paper No. 5615. IZA.
- Bruce Dohrenwend, Thomas Yager, Melanie Wall, et.al. (July 2013) The Roles of Combat Exposure, Personal Vulnerability, and Involvement in Harm to Civilians or Prisoners in Vietnam-War-Related Posttraumatic Stress Disorder. Clinical Psychological Science: 1(3): 223-238.
