Jak nás ovlivňují názory a chování většiny a co se stane, pokud se chceme odlišit od ostatních? Na to odpovídá Aschův test. Jak můžeme najít svou identitu a v čem tkví naše výjimečnost? Solom Asch svým experimentem konfirmity prokázal, jak naše chování ovlivňuje dominantní názor většiny nebo skupiny lidí, ve které se pohybujeme.
Hledání vlastní identity
Během dospívání každého člověka, a to v období zhruba mezi 15. – 25. rokem, dochází k utváření vlastní identity. Snažíme sami sebe definovat a určit si kým jsme a kým bychom být chtěli. Přemýšlíme o své existenci, uvědomujeme si mezilidské vztahy, vytváříme si názory, morální hodnoty a ideály. Mimo to máme potřebu začlenit se mezi ostatní a hledáme tak své místo ve společnosti, kde se budeme cítit bezpečně.
Během této doby se můžeme setkat s různými reakcemi na naše chování, mezi které kromě souhlasu a přijetí patří i nesouhlas a odmítnutí. Nastane-li situace, ve které se náš názor liší, dostáváme se do opozice proti většině. Mnozí z nás se vědomě i nevědomě střetům vyhýbá právě proto, aby neohrozili své místo ve skupině, ať už je jakékoliv.
Potřeba patřit do společnosti pochází od našich předků, kteří tu žili před několika miliony let. Pokud žili v tlupách, měli mnohem větší šanci na přežití. Tento základní instinkt se v nás dochoval dodnes, jen s tím rozdílem, že v současnosti jsme schopni přežít i jako jedinec.
Aschův test konfirmity
Solomon Asch byl psycholog, který téměř před 70 lety provedl experiment, ve kterém zkoumal reakce jednotlivce v závislosti na chování většiny. Pod záminkou zrakového testu byla testovaná osoba pozvána do místnosti, kde seděli další čtyři lidé, kteří ovšem pouze předstírali, že se experimentu účastní stejně jako on.
Asch skupině pokládal otázky a vyzýval účastníky, aby vybírali správnou odpověď. Ač bylo očividné, která odpověď je správná, herci záměrně odpovídali chybně. Jediný skutečně testovaný účastník byl odpověďmi ostatních zmaten, ale nakonec se několikrát po sobě připojil k většinovému výroku.
Video z experimentu
Chceme být součástí komunity i vystoupit z řady
Podobný experiment byl několikrát zopakován. Závěry z nich nám potvrzují naší tendenci ke konformitě. To znamená, chovat se podle většinového nebo jinak dominantního názoru, zásad přijatých společností nebo zůstávat v proudu kolektivního zájmu.
Umět se přizpůsobit okolnímu prostředí znamená i umět žít v souladu se společenstvím, ve kterém se pohybujeme a to i za předpokladu, že s ním plně nesouhlasíme. Současně každý z nás cítí potřebu být výjimečný a to také znamená dovolit si odlišit se.
Naše názory, touhy nebo cíle jsou pro každého z nás jedinečně zkombinované a pokud je s většinou nesdílíme, je to také správně. Přijetím našich vlastních odlišností můžeme vlastní identitu definovat. Díky odlišnosti můžeme získat pozornost a díky pozornosti se můžeme ocitnout v jiné společnosti, ve které nám bude příjemněji. Současně tím dáváme prostor naší unikátní osobnosti, která se právě v období dospívání, hlásí o slovo nejvíce.
