Než jsem začala pracovat v korporátním prostředí, vnímala jsem jej jako něco elitářského. V porovnání s prací v gastronomii, lidé z kancelářských budov vycházeli vždy upravení, tak nějak neunavení a radostnější než my, coby servírky, vedoucí provozu a kuchaři, kteří se po 17 hodinových šichtách ploužili na své dopravní spoje vzdychajíce po odpočinku a koupeli. Jak je ve skutečnosti korporátní prostředí speciální jsem poznala až před 5 lety, kdy jsem se do velkých prosklených kanceláří s recepčními a asistentkami dostala také.
Manažeři
Abyste ve firmě potkali člověka s funkcí “Manažer”, stačí se projít přes den po chodbě na záchod. Manažerské pozice jsou ve firmách nejen zapotřebí, ale také jsou velmi vděčné u uchazečů na jejich místa. Dokonce můžete být manažer čehosi a nemusíte mít ve svém týmu žádné lidi. Pak si spíš manažujete svoji práci, na kterou dohlíží jiný manažer. Tak či onak je tato funkce velmi oblíbená u ambiciózních lidí, kterých je v korporátu jako much na kompostě, a navíc se pozice dobře prodává v inzerci.
Archetyp manažera bývá upravený, diplomatický a vesměs pozitivní muž nebo žena, nebo naopak despotický a prací zavalený zaměstnanec. V každém případě se jedná o cílevědomého člověka, který se nejenže stále snaží ukotvovat své místo v hierarchii podniku, zároveň rentgenuje své okolí, aby se náhodou nevyrojil z ostatních kolegů konkurent, který by mohl být kvalifikovanější, schopnější nebo zkušenější, než je on sám. Procento ideálních, schopných a uvědomělých manažerů, kteří si k sobě do týmu hledají lepší lidi, než jsou v určitých schopnostech oni sami, je u nás v České republice stále méně než těch, kteří své vlastní ego řadí nad všechna ostatní.
Ženy
Korporátní prostředí shromažďuje na jednom místě nejvíce žen, které touží po uznání. V prostředí formální řeči, kostýmů, šatů a upraveného vzhledu k sobě přitahuje kromě žen majících rády pořádek a kultivovanost také ty, jež se potýkají s pocitem nízké sebehodnoty a utíkají se za distingované a slušné místo ve společnosti schovat. Ženské kolektivy ve firmách bývají specifické tím, že se instinktivně rozdělují do skupin podle charakteru a vlastností. Vrána k vráně sedá tu platí dvojnásob. Všímavost vám odhalí, které z žen se spolu baví častěji než jiné. Kromě sympatií tu hraje roli také vypočítavost aneb pokud se některá z dam chystá na kariérní vzestup, bude se snažit, aby na kýžených místech byla oblíbená. S tím jde ruku v ruce také intrikářství a závist vůči schopným a pracovitým kolegyním, které těm horlivým stíní jejich místo na slunci. Pomluvy a naschvály tak mají za cíl zdiskreditovat nebo oslabit konkurenci, a to i v případě, že by o místo oběti nestály.
Účetní
Účetní velmi často bývají analytické osobnosti. Na firmu a zaměstnance hledí přes výpočty a tabulky. Většinou o nich moc nevíte. Práce mají více než dost, a tak jim ani na socializaci v rámci společnosti nezbývá moc času. Mají rádi pořádek a ticho. Uslyšíte o nich tehdy, pokud se jim jednoho nebo obojího nedostává.
Asistentka
Jeden z nejvýraznějších archetypů ve firmě. Osobně jsem se setkala zatím se dvěma typy. Na jedné straně tiché a plné strachu, že něco pokazí, a pak toho pokazí hodně, na druhé straně sebevědomé a ambiciózní snažíc se najít ideálně mezi manažery svého budoucího muže. Většinou jsou lehce rozpoznatelné podle oblečení. Tiché nosívají halenky ke krku a jejich vkus jde s dobou mládí našich babiček, kdežto ty sebevědomé se nebojí kromě kratších sukní také výrazného líčení. Zajímavostí je, že asistentské pozice se často střídají.
HR
Ejdž Ár neboli psychologové zaměstnanců, ochranná křídla slabších, samozvaná placená spravedlnost. Problémem a zároveň úžasnou potřebou personalistů je vědět o všem, co se ve firmě děje, ať už na úrovní mezilidských vztahů nebo pracovní spokojenosti. Kamarádi a kamarádky všech bez rozdílu, nestranné a spravedlivé víly, které se na vás dívají tak přívětivým pohledem, až máte pocit, že kdybyste jim pověděli o čemkoliv, co vás trápí, vyléčí vás z toho. Bohužel opak bývá nezřídka kdy pravdou. Pokud máte například problém se svým šéfem a rozhodnete se jej řešit na personálním oddělení, oddychnete si jen na chvíli. Vaše problémy nejenže nezmizí, do konfrontace s nespravedlivým šéfem se dostanete záhy a nezbyde vám nic jiného, než sebrat kuráž a postavit se tak jako tak za sebe a nebo, v tom horším případě, do fronty na pracovní úřad.
Nadsázkou jsem v glose nešetřila, a tak mě prosím nekamenujte v komentářích výroky, že to není všude stejné. Jsem si toho vědoma. Stejně tak jsem si vědoma, že existovat v pracovních společenstvích jakéhokoliv druhu bývá často složité. Korporát miluju nejen kvůli příležitostem, které mi nabídl, ale také kvůli všem těm malým i větším bitvám, které na pracovišti den co den svádím jak já, tak moji kolegové. Ambicí chtivých lidí, kteří se v hierarchických konstruktech bez debat vyskytují, neuniknete nikdy, a možná mezi ně patříte vy sami, kdo usiluje o kariéru a dokáže šlapat po hlavách ostatních. Ambice jsou dobrým hnacím pohonem. V kolektivu, kde má každý z nás odlišné motivace, touhy a přání nám dokážou prorazit cesty bez většího strachu.
Na chodbách, schůzkách, poradách a obědech se potkávají naše vnitřní očekávání a touhy s těmi ostatními. Není tedy zázrakem, pokud se s nimi dostaneme do střetu. Mladí, méně zkušení lidé na začátku svých kariér a pracovních zkušeností mají tendenci utíkat takzvaně za lepším, méně toxickým prostředím. Otázkou je, zda takové opravdu existuje. Jak se říká, všude je něco. Když však obrátíme druhou stranu mince, dokážete se v takovém profesním kolektivu naučit spoustu nových věcí o sobě i druhých. A tím se kromě odolnosti obohacujete také o zkušenosti a životní moudrost.
