V malé obci Dětřichov u Moravské Třebové založila Hana Studená v roce 2017 neziskovou organizaci Stuha. Tento projekt nebyl zdaleka jejím prvním aktivním počinem v oblasti práce s dětmi, podpory a rozvoje. Již v roce 1999 založila jezdeckou poloprofesionální šermířskou skupinu pracující s dětmi a koňmi. Stuha tedy vzešla z řady předchozích projektů a aktivit. Tyto projekty zahrnovaly organizování akcí pro veřejnost, tábory pro děti, a také založení azylu pro zvířata. I přes Hanino fyzické omezení a schopnost pracovat pouze pár hodin denně, pečuje společně s týmem o místo, kde se všichni zúčastnění, ať už děti, dospělí nebo zvířata, poznávají a vzájemně se podporují.
Vaše aktivity ve Stuze jsou velmi pestré a různorodé. Na co vše se momentálně zaměřujete?
Nyní nabízíme táborové programy, krizovou intervenci, seberozvoj a podporu skupin. Témata jako sebepoškozování, sebevražedné sklony, poruchy příjmu potravy, podpora LGBTQ+ komunity a hledání vlastní identity jsou pro nás klíčová. Specializujeme se také na unikátní programy jako hiporehabilitace (HPSP) a online tvůrčí podpůrná sezení. Pracujeme s neorganizovanou mládeží a rodinami, které čelí vzdělávacím, psychologickým, sociálním či výchovným výzvám, nebo prostě mají špatný den. Pomáháme klientům překonávat traumatické zážitky, emocionální potíže, malé sebevědomí a problémy s hledáním místa v kolektivu nejen za pomoci zvířecích společníků.
Z jaké myšlenky vzešel název „Stuha”? Jste pro Vaše klienty mezikrok k tomu, aby se dostali k „dárku“?
Název „Stuha“ symbolizuje propojení, podporu, pochopení, přijetí a vzájemný respekt. Přesně jako stuha, která obaluje dárek, chceme být mezikrokem k nalezení vnitřních darů a potenciálů našich klientů. Každý je originální, každý je unikátní, a každý má co nabídnout, i když si to o sobě nemyslí. Stačí ten potenciál objevit a pracovat na něm. Velmi zajímavý detail je, že jsme přišli až za několik let i na to, že Stuha je zároveň zkratka jména naší jednatelky „Ryšky”, ale to nikdy nebyl záměr.
Které mezilidské hodnoty jsou pro vás důležité vzhledem k postoji ke klientům?
Snažíme se poskytnout alternativu k běžnému přístupu v oblasti psychologie a psychiatrie, na který jsou někteří naši klienti zvyklí. Naše filozofie je založena na respektu k individualitě každého člověka, jeho problémům, snům a přáním, což je v kontrastu s přístupem, který často redukuje lidi na škatulky definované standardními tabulkami. Rozumíme, že každý člověk je jedinečný a zaslouží si individuální přístup, ať má jakákoli omezení, handicap, či trápení. Snažíme se nabízet naprosto jiný přístup a zázemí typu rodina, které mnoho z dětí nezná z vlastního domova. Tím jsme jiní – láskou, neodsuzováním, prací s chybami, protože ty k životu patří. Naším cílem je vytvářet prostředí, kde se klienti cítí bezpečně a jsou podporováni v jejich osobním růstu a v překonávání jejich životních výzev.
Máte za sebou několik vzdělávacích kurzů napříč různými terapiemi. Jednou z nich je felinoterapie či canisterapie aneb terapie s chlupatým mazlíčkem jako je kočka nebo pes. Mohla byste popsat specifika a průběh této terapie?
Jelikož u nás v Česku nemáme přesné specifikace pro menší zvířátka, může být v rámci felinoterapie krom koček využita i jiná menší zvířátka jako křečci a potkani. My proto používáme spíše označení animoterapie anebo zooterapie. Vlastníme tři canisterapeutické psy, dvanáct koček, čtyři koně a mnoho dalších menších zvířecích společníků, všichni jsou trénováni pro kontaktní terapii a terapii za pomoci zvířat.
Klienti mohou zvířata hladit, venčit nebo jen s nimi trávit čas, což může mít pozitivní vliv na jejich fyzické i mentální zdraví, včetně zlepšení kognitivních funkcí. Většinou není na jednoho člověka přiděleno jen jedno zvíře, existuje možnost jich zapojit více. Naši chlupatí parťáci jsou speciálně vybráni, musí zvládat práci s lidmi, musí je to bavit a nestresovat. Důležitou součástí týmu je samozřejmě terapeut, který „jednotku” řídí, dbá na dosažení cíle a hlavně pohodu klienta, ale i zvířete, Hlídá, kdy jeho zvířecí parťák bude mít už „dost” a tlumočí i to, co zvíře „říká” klientovi a naopak – klientovy „povely” zase překládá zvířeti.
V domovech pro seniory je například pro zvíře vhodné časové rozpětí, které s klientem stráví, kolem 30 až 40 minut. Ve venkovních prostorách a při úkolových činnostech třeba až hodinu a půl.
V poslední době je oblíbená také terapie s „koňským terapeutem“. V čem shledáváte její benefity?
Koně nás učí být přítomni tady a teď, uvědomovat si své tělo, přednosti a pracovat na slabých stránkách. Nejde o technické dovednosti v ježdění, ale o schopnost propojení s koněm, pochopení skrze něj i sebe. Většina práce probíhá ze země v řízeném, bezpečném prostředí. Samotná práce na koni (na sedle) je až vyšší level, další stupeň odměny a ukázka vašeho pokroku. Tento proces může vést k posílení sebevědomí, lepšímu zvládání emocí a hlubokému osobním růstu.
Můžu vám například říci o krásném příběhu mladé dívky, která k nám přijela s velmi nízkým sebevědomím. Její rodina ji neustále přikazovala, co musí, co nemůže a co může. Celý život nesměla nic rozhodovat sama. A tak přijela k nám, my ji postavili do ohrady ke kobylce Connie. Dívka nejdříve nedělala nic, protože jí nikdo neřekl, co může a co ne, a nikdo nedal úkol. Asi po dvaceti minutách se sama rozešla a koně si pohladila, vzala vodítko a sama se rozhodla ho vést kolem ohrady. Pro vás naprosto jednoduché, ale jí to změnilo život – protože poprvé mohla v 16 letech rozhodovat sama o sobě. Od té doby se stala více soběstačnou, nebála se říci svůj názor a svá přání.
Nastal někdy během fungování Stuhy moment, kdy jste velmi pochybovala, jestli jste udělala správné rozhodnutí a do projektu investovala nejen svůj čas a energii, ale také finance?
Samozřejmě se stalo, že jsme dostali negativní ohlasy, protože tu byli například nějaké neshody mezi rodiči, kteří očekávali hotel, očekávali jiné kvality. I přesto, že o všem jsou předem informováni prostřednictvím fotek i informací na našem webu. Je tu také několik bývalých táborníků, kteří nás i během roku shazují a pomlouvají naši činnost. V takových chvílích máte pocit, že nic nedává smysl, že bude nejlepší všeho nechat a skončit to. Pak si ale uvědomím, kolik dospělých i mládeže v centru Stužka našlo bezpečný azyl a prostor pro seberealizaci. Díky mně a týmu objevili, co to je se umět pochválit, jak je důležité říkat ne, a že nemusí být někým, kým mají být podle ostatních. Necítím se jako nějaký spasitel, ani jim být nechci. Stojím si ale za tím, že si musíme pomáhat a každý může přispět ruku k dílu, aby na světě bylo lépe.
Co si dává Stuha za cíl pro rok 2024?
V plánu máme opravy prostorů a jejich rozšíření. Chceme také vybudovat celoroční prostory, ve kterých by nebyl problém klienty ubytovat. Nyní máme pouze karavan pro pět osob, a na stany je na podzim, v zimě a na jaře nevhodné prostředí. Aktuálně fungujeme především v létě. Rádi bychom poskytli více místa i našim zvířátkům. Kromě rekonstrukce celoročních prostor, plánujeme vytvořit webinář Mezi světy, který bude dostupný online, a kdyby se našel sponzor, díky kterému bychom tuto službu mohli nabízet zdarma či za nejmenší cenu, bylo by to krásné a mohlo by si tuto formu pomoci dovolit více osob.
Pro více informací můžete Stuhu sledovat na Facebooku a Instagramu.
