Psycholožka a terapeutka Daniela Koubková vystudovala psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a aktuálně dokončuje psychoterapeutický výcviku v přístupu rogeriánském, na klienta zaměřeném. Pracuje pro psychedleickou kliniku Psyon, kde provází klienty zkušeností s látkou ketaminem, individuální psychoterapií a pomáhá integrovat psychedelické zkušenosti. Také dlouhodobě působí v České psychedelické společnosti a je součástí projektu PsyCare, jehož cílem je minimalizace rizik spojených s užíváním psychedelik v rekreačním kontextu.
Psychedelika v posledních letech opět zažívají jakýsi boom. Myslíte, že jsou v naší společnosti, hlavně v Česku, stále považována za něco nedůvěryhodného, nebo se přístup mění tak, že by se mohla v blízké budoucnosti vnímat jako běžná léčiva?
Psychedelika jsou chemické látky, které po užití ovlivňují psychiku, mění vnímání, vědomí a myšlení, a dokonce mohou ovlivnit i vnímání vlastního já. V současnosti jsou tyto látky zařazeny do kategorie nelegálních substancí bez uznávaných terapeutických účinků. Mnoho odborníků se však snaží tuto situaci změnit, protože existují silné důkazy o jejich potenciálu v psychoterapii a léčbě duševních onemocnění. Tento trend vedl k novodobé psychedelické renesanci, kdy od začátku nového tisíciletí, tedy od roku 2000, je možné tyto látky znovu vědecky zkoumat a provádět legální výzkum jejich terapeutického potenciálu.
V České republice je možné využívat ketamin, jenž patří mezi psychedelické látky, ale liší se svým účinkem na mozek od tradičních psychedelik jako psilocybin, LSD nebo DMT. Ketamin se také využívá v terapeutické praxi, zejména při léčbě depresí, úzkostí a dalších duševních potíží.
Co se týče vnímání psychedelik společností, myslím si, že se to během posledních pěti až deseti let výrazně změnilo. Původně psychedelika nebyla v široké veřejnosti moc známá ani pochopena jako látky s terapeutickým potenciálem nebo možnostmi pro osobní rozvoj. Nyní však pozoruji, že se situace hodně mění a dnes již téměř každý slyšel o psychedelikách nebo o psychedeliky asistované psychoterapii.
Historie psychedelik začala psát klíčové kapitoly již ve 50. a 60. letech, kdy Albert Hofmann objevil LSD. Tato událost vyvolala značný zájem mezi odborníky na duševní zdraví a vědci. Hofmann a jeho společnost Sandoz vyzvali k výzkumu potenciálních terapeutických využití LSD. V 60. letech došlo v Československu k velkému rozmachu výzkumu psychedelik, přičemž několik výzkumných center, včetně Psychiatrického centra Praha a kliniky v Sadské, intenzivně zkoumalo jejich využití v psychoterapii. Avšak v letech 1973 a 1974 byl výzkum a terapeutické využití psychedelik z velké části zastaveno v podstatě celosvětově.
Lze psychedelika považovat jen za doplněk k tradiční psychoterapii, nebo by mohla v některých případech, jako jsou například deprese, dokonce zcela nahradit klasické terapeutické metody s dlouhodobým efektem?
Naším záměrem není nahradit stávající terapeutické metody, ale spíše je efektivně doplnit.
Například u ketaminem asistované terapie doporučujeme klientům, aby pravidelně navštěvovali klasickou individuální psychoterapii. Tímto způsobem si „půjčujeme“ klienty z jejich dlouhodobější terapie, abychom jim následně pomohli integrovat získané vhledy nebo změny do jejich každodenního života a maximálně využít přínosy této kombinované léčby.
Zkušenosti a farmakologické účinky také naznačují, že tato léčba nemusí být vhodná pro všechny pacienty. Například u lidí s psychotickými onemocněními by ketaminem asistovaná terapie mohla být nevhodná.
V této terapii zažívají lidé různorodé zážitky, například specifické struktury, barvy nebo prostředí – někteří mohou být ve vesmíru, jiní zase proplouvají jakýmsi tubusovým světem. Mohou prožít stav uvolnění nebo odosobnění. Tato disociace umožňuje odpojit se nejen od fyzického těla, ale také od zažitých způsobů myšlení a tradičního pojetí já, které bývá často pevně zakotveno.
Při procházení stránek Psyonu jsem narazila na různorodé profily zaměstnaných odborníků. Jak moc je důležité, aby u terapie asistoval lékař, psychoterapeut nebo psycholog s odpovídajícím vzděláním?
V současné době je při terapii s ketaminem vždy přítomen lékař, psychiatr, avšak není přímo přítomný u celého průběhu sezení. Lékař má ovšem přehled o stavu klienta a lze ho v případě potřeby najít v budově. Před a po podání léčby si krátce popovídají o pacientově aktuálním stavu a prožívání, aby bylo možné ho po terapii bezpečně pustit domů.
Během samotného zážitku je u klienta vždy terapeut s terapeutickým výcvikem, kterým může být psycholog nebo lékař. Vzhledem k našemu zdravotnickému systému, práci s pacienty mohou vykonávat pouze kvalifikovaní zdravotničtí pracovníci, v našem případě lékaři nebo psychologové.
Myslíte si, že se psychedelika nacházejí na pomezí vědy a spirituality? Existuje mezi nimi určitý vztah?
To je zajímavá otázka. Psychedelika mohou být chápána na pomezí vědy a spirituality. Historicky se vědci zabývali otázkami, které zahrnovaly i spirituální aspekty – poznání podstaty světa,vědomí a přesahu.
V terapeutickém kontextu je rozhodně prostor pro zahrnutí spirituálních zážitků, což zastupuje něco, co klienti zažívají. Jako terapeuti bychom měli mít tuto oblast na paměti, považovat ji za důležitou a vzdělávat se v ní, případně se věnovat i vlastní duchovní praxi.
Vědecký přístup občas může spirituální aspekty poněkud potlačit, ale to závisí na konkrétním výzkumu. Například výzkumy s psilocybinem ukázaly, že mystické zkušenosti mohou předpovídat účinnost terapie. U depresivních pacientů bylo pozorováno, že ti, kteří prožili mystické zážitky, měli lepší terapeutické výsledky.
Zaměřme se také na rizika terapie bez profesionálního dohledu. Jaké nebezpečí může představovat užívání psychedelik bez asistence odborníka, například v případě možného předávkování?
Klasická psychedelika jsou somaticky poměrně bezpečná, neexistuje u nich riziko fyzického předávkování a nemají návykový potenciál. Avšak existují psychologická rizika, jinými slovy užívání v nevhodném prostředí, jež může vyvolat negativní psychické reakce, což mohou být obranné mechanismy nebo stres z neschopnosti situaci kontrolovat či racionálně pochopit.
Dále mohou nastat nebezpečné situace, kdy se v důsledku zvýšené senzitivity vyplaví posttraumatické zkušenosti nebo když osoba v změněném stavu vědomí nedokáže správně vyhodnotit rizika, jako je nebezpečí ocitnutí se v riskantním prostředí. Další riziko spočívá v nejistotě ohledně čistoty a dávkování látek zakoupených mimo regulované lékařské a vědecké prostředí, kde není zaručená kvalita a přesné složení.
Existují ale i rizika spojená s látkami, které nejsou zcela somaticky bezpečné, například MDMA, známé v rekreační sféře jako extáze. Uživatelé mohou nevhodně zvyšovat dávkování, aby prodloužili účinky, což může vést k předávkování a vážným fyzickým komplikacím, včetně přehřátí těla a poškození vnitřních orgánů.
Právě při rekreačním užívaní se často vyskytuje kombinace různých látek, například alkoholu s ketaminem, což je v České republice běžné. Kombinace těchto látek může zvýšit riziko vážných zdravotních problémů, včetně ztráty vědomí a nebezpečí udušení v důsledku aspirace zvratků. Další kombinace látek s sebou nesou svá specifická rizika.
