Psychosomatika: Tělo jako promítací plátno

To, že tělo je odrazem duševního stavu, potvrzují nejen mnohé vědecké experimenty a výzkumy, ale i prostá každodenní lidská zkušenost. Psychika a tělo jsou důmyslně propojený a vzájemně se ovlivňující systém – když nefunguje jedna strana, nemůže být vyvážená ani ta druhá. Proto je důležité udržovat rovnováhu. O propojenosti těla i ducha se hovořilo už v antickém Řecku, kde se tradoval pojem kalokagathia. V dnešní době se termín transformoval do psychosomatiky.

Potlačené emoce, které chtějí ven

Dospělé děti alkoholiků byly celý život vystaveny chronickému i akutnímu stresu, o kterém navíc často v rámci nucené tabuizace ze strany rodičů nebo širší rodiny nesměly s nikým mluvit. Projevy komplexního traumatu tak aktivovaly nejrůznější obranné mechanismy, které umožnily určitými způsoby vyjádřit potlačené a upozaděné emoce, jako třeba hněv, strach nebo smutek. Jednou z takových nejčastějších obran je právě somatizace (z řeckého slova sóma, znamená tělo), kdy se stav mysli demonstruje navenek různými tělesnými příznaky. Takové dočasné vyventilování zadusaných pocitů však často bývá provázeno spuštěním různých nemocí, takže úleva může být jen chvilková. Hedvika, 48 let: „Jako malá jsem nikdy nemohla nic z toho, co jsem prožívala, sdílet. Táta hodně pil a mamka to kryla. To se asi nějak nastřádalo a v dospělosti jsem začala mít záněty po celém těle, nejčastěji v gynekologické oblasti nebo formou angíny. To mě donutilo začít o věcech mluvit…“

Od lékaře k terapii

U klientů se často setkávám s tím, že musí vyhořet či padnout až na samotné „dno“, kdy třeba roky obchází různé lékaře a specialisty, avšak všechna vyšetření jsou v pořádku. Teprve potom začnou řešit skutečné příčiny svých problémů, kterými může být negativní zážitek, krize či traumatizující zkušenost. Nejčastější fyzické problémy, se kterými se u dospělých dětí setkávám, jsou tyto:

1) Bolesti hlavy, migrény

Často se tak děje v důsledku přetížení starostmi. Klienti popisují tlak uvnitř hlavy. To může výrazně narušit každodenní režim jedince.

2) Záněty v krku a dutin

Možná něco chce a potřebuje ven, na vzduch. Při této větě mi vyskočí otázka – co komu neříkáte? Je něco, co se bojíte vyslovit či pojmenovat pravým jménem? Ono je někdy postavení se za své myšlenky a názory nahlas opravdu očistné. Čemu byste tedy měli dávat více průchod?

3) Vředy

Potlačení faktů, která nedokážeme či nechceme přijmout. Bohužel to doslova rozleptá žaludek. Dojde tak k narušení jeho přirozeného prostředí. Proto je potřeba se naučit s emocemi a pocity pracovat tak, aby to pro okolí bylo ještě přijatelné, ale zároveň to nežralo nás samotné zevnitř.

4) Gynekologické obtíže

Neustále dokola. Obecně tyto potíže poukazují na citlivost, zranitelnost a silné emoce, které mohou probíhat pod povrchem.

5) Problémy se srdcem

Zde se nabízí mnoho hypotéz, většinou s klienty ale řešíme vztahovou oblast.

6) Nespavost (insomnie)

Mozek jede na plné obrátky i v noci, kdy má regenerovat a odpočívat. Narušuje tak důležitý proces, čímž dochází k vyčerpání mentální i tělesné energie.

7) Deprese a úzkosti

Psychiatrické nemoci a obecně psychické problémy mohou být často krůčkem k tomu přebít „to“ alkoholem či léky nebo jinými látkami/činnostmi a rozvinout si tak závislost.

Ignorovat signály se nevyplácí

Když nemůžeme nebo nechceme čelit problémům přímo a místo toho volíme například útěk nebo vytěsnění něčeho, co nám není příjemné či nám dokonce ubližuje, následky na sebe nenechají dlouho čekat. Tělo zkrátka není hloupé a vše si pamatuje, vědomé či nevědomé potlačení si tedy vždy vybere svou daň. Petr, 27 let: „Míval jsem šílené bolesti hlavy a byl jsem několik týdnů v kuse nemocný tak, jako za celý život ne. Doktoři mi pořád říkali, že jsem mladý a měl bych být zdravý. Testy furt nic neukazovaly. Nakonec mi doporučili konzultaci s psychologem. Po třech měsících terapie jsem cítil, že má fyzická omezení postupně mizí…“ Když se blíže podíváme na slovo nemoc a rozložíme si ho, zjistíme, že vlastně označuje skutečnost, že už/něco nemůžeme. Ne-moc. Nemáme nad ničím moc, jsme tedy bez-mocní. A to není stav, o který by někdo dobrovolně stál. Často mysl takto volá po nějaké změně, klidu, naplnění zanedbané potřeby či sebepéči a dává nám podněty k dalšímu osobnímu rozvoji. Tělesné obtíže jsou vždy varovným signálem, kterým se nás pravděpodobně snaží zbrzdit a připomenout nám: „Hele, dělej už něco!“ či „Něco je špatně, věnuj se tomu!“. Rozhodně bychom tedy neměli takové vykřičníky dovolávající se naší pozornosti ignorovat. Ve své psychologické praxi se setkávám se dvěma extrémními přístupy dospělých dětí k tělesné nepohodě:

1) Chci to vyřešit okamžitě hned teď!

Když cítím klientův tlak a naléhání na rychlé instantní řešení, přirovnávám mu situaci ke zlomené noze nebo k ráně po operaci – hojení má své fáze, které nelze jen tak přeskočit – tedy ne beztrestně. Je to proces, nikoli jeden konkrétní bod či zázračná technika. Zlomeninu také nestačí zalepit a ne nadarmo se říká, že nejlepším lékařem je čas sám. Je důležité postupovat krůček po krůčku, postupně. A je to tak v pořádku, protože se během toho o sobě můžeme mnoho dozvědět a spoustu se toho naučit.

2) Nic se neděje, není to tak zlý. To počká.

Vyhýbavý přístup rovněž není účinnou strategií. Odsouvání problémů – především těch, které pochází z minulosti – vede k dalším komplikacím, které se přidají k (už tak dost těžkému) původnímu rámci. Tím se pochopitelně prodlužuje i doba potřebná k nápravě.

Léčba těla i duše

Říká se, že ve zdravém těle může být i zdravý duch. Níže naleznete pár tipů, jak přistupovat ke svému zdraví, aby Vám zůstalo, popřípadě abyste snadněji dosáhli uzdravení či alespoň zlepšení aktuálního stavu, pokud již nějaká nemoc probíhá. Nejlepší je samozřejmě prevence, tedy pokusit se řešit potíže včas a neodkládat to na svatýho Dyndy. Fyzická kondice je dobrým ukazatelem celkového stavu osobnosti člověka a odmítáním emocí/své minulosti/sebe ubližujeme především sami sobě. Je vhodné mít kolem sebe lidi, kteří vás podpoří, a se kterými můžete mluvit o tom, co prožíváte. Na místě je určitě také hledat si informace o tom, co mohu v náročné fyzické či mentální chvíli pro sebe udělat, jak se ošetřit a nebát se vyhledat odbornou pomoc například ve formě psychoterapie, kde lze s problémy pracovat hloubkově a komplexně. Každému pomáhá něco trochu jiného – mnoho dospělých dětí se vrací ke svým zájmům, které zanedbávaly, nebo naopak začnou cestovat či objevovat nové možnosti/aktivity. Skvělým tréninkem mysli je i mindfulness přístup, neboli všímavost k přítomnosti za pomocí uvědomování si těla, dechu a meditace. Rozhodně je také v pořádku vyhledat lékaře a potvrdit skrze vyšetření, že je vše v pořádku a vyloučit další problémy, případně podchytit postupující onemocnění zavčasu a stanovit následný léčebný postup a vývoj. Někdy i samotné ujištění o tom, co se v nás vlastně děje, může vést k celkovému zklidnění.