Porod je silný zážitek
Narození dítěte je okamžik, který převrátí život naruby. Mnoho žen si ho představuje jako šťastné završení jedné životní etapy a začátek nové – plné lásky, radosti a společných chvil s miminkem. Realita ale bývá mnohem složitější a emočně náročnější, než si většina nastávajících maminek dokáže představit.
Každá žena vstupuje do mateřství s jinou výbavou – někdo přichází s letitou touhou po dítěti, jiný s překvapením z neplánovaného těhotenství. Některé procházely náročným obdobím plným komplikací, ať už zdravotních, partnerských nebo finančních. Jiné měly těhotenství bezproblémové, ale i tak je čeká obrovská změna, na kterou se nelze úplně připravit.
Bez ohledu na to, jaké příběhy ženy přivedly až k porodu, jedno mají společné – všechny stojí na prahu nové životní role, která s sebou nese nejen radost a lásku, ale i únavu, strach, nejistotu a někdy i pocity, o kterých se nahlas nemluví. Poporodní blues, úzkosti nebo deprese jsou častější, než by se mohlo zdát, a rozhodně neznamenají, že žena selhala jako matka.
Právě proto je důležité o těchto stavech mluvit. Ne proto, aby se budoucí maminky zbytečně strašily, ale aby věděly, že v tom nejsou samy a že je v pořádku necítit se hned dokonale šťastná. Realita mateřství je totiž často mnohem syrovější, než jak ji vykreslují sociální sítě a růžové představy okolí.
Porodem vše teprve začíná
První porod je revoluce v životě každé ženy, staré pořádky již neplatí a nové ještě nejsou nastoleny. U mnoha žen navíc tento přerod neproběhne právě sametově.
Porodem ale vše teprve začíná, rozbíhá se kolotoč péče o malé dítě. Ten se může roztočit velmi rychle a když se přidají takové věci jako potíže s kojením, neodložitelné těžce utěšitelné miminko, nemusí to být úplně pěkná jízda.
Německá porodní asistentka a autorka oblíbené publikace Zdravé těhotenství, přirozený porod Ingeborg Stadelmann to popisuje slovy: “ Hormonální hladina ženy prodělává výkyvy jako nikdy v životě. Jednoho hormonu po porodu rapidně ubylo, jiný prudce přibývá s tvorbou mléka. Hormonální (a tím i náladové) vrcholy a propady lze přirovnat k hormonální dráze.”
Ženy se dnes na porod i mateřství často dopředu připravují, prokousávají se hromadou informací. Na sociálních sítích sledují střípky z životů ostatních matek, svých kamarádek i známých žen. Málokterá z nich však sdílí mateřskou rutinu či těžkosti. To se trochu mění vlivem iniciativ typu Protivný, sprostý matky vzniklé kolem stejnojmenného pořadu naší veřejnoprávní televize a jednotlivých influencerů jako Nasraná máma, Deníček moderního fotra a mnoha dalších. To, co ale prvorodičkám chybí, je nakoukaná a sdílená rodová zkušenost, pojmenovává porodní asistentka Jana Dvořáková, která ženy provází těhotenstvím, porodem i šestinedělím v rámci své mnohaleté praxe.
Antonín Šebela z Centra perinatálního zdraví Národního ústavu duševního zdraví ( dále jen CPZ NUDZ) hovoří o tom, že se ročně s příznaky duševního onemocnění potýká v těhotenství a po porodu až 40 tisíc žen.
Jakým psychickým potížím novopečené maminky nejčastěji čelí?
Poporodní blues přichází často
Hodně čerstvých matek má zkušenost s tzv. poporodním blues, které přináší výkyvy nálad, zvýšenou plačtivost a citlivost, smutek, neklid i napětí. Tedy nic moc pěkného. Naštěstí u většiny žen tyto potíže s navracející se hormonální rovnováhou a nabýváním mateřského sebevědomí odtančí brzy z jejich života pryč. Obvykle se tak stane do dvou týdnů od porodu. Při poporodním blues často nejvíce pomůže čas, podpora okolí, prostor pro odpočinek i slepičí vývar od maminky.
Pod černou dekou poporodní deprese
Deprese je jednou z nejčastějších poporodních komplikací. Od běžné deprese se liší tím, že propuká v řádu týdnů až měsíců po porodu. Tedy v době, kdy je novorozenec na matce zcela závislý, což celou situaci činí ještě náročnější. Deprese se obvykle projevuje ztrátou radosti a černými myšlenkami. V hlavě se ženám přehrávají černé scénáře, které se nedaří vypnout. Z toho plyne únava, neschopnost se soustředit a zvládat každodenní rutiny. U poporodní deprese dochází také k odmítání dítěte. Mnoho žen deprese zpětně popisuje výroky jako “Vůbec jsem to nebyla já”, “Vše jako by bylo pod černou dekou”.
Když vás obavy přerostou aneb poporodní úzkosti
Žena je po porodu křehká, čelí úplně nové životní situaci, dítě se hlásí o své potřeby, může být těžké najít nový rytmus. Mohou se objevit úzkosti. Někdy přichází plíživě, jindy udeří náhle s velkou silou. Mají mnoho podob, souvisí s obavami o miminko a pochybnostmi o sobě jako o matce. Může se přidat nespavost, nechutenství a potíže s dýcháním. Z dalších postřehnutelných fyzických projevů lze jmenovat nadměrné pocení, třes, stažený hrudník a sucho v ústech. Hlavu zaměstnávají iracionální myšlenky a strachy. Žena se boji o miminko, ale také si není jista sama sebou. Časté je proto i vyhýbavé chování, mamince s úzkostí přijde i běžná péče o dítě nebezpečná a vnímá samu sebe jako nekompetentní.
Poporodní psychóza je komplikace žádající si okamžitou pomoc
Nejvážnější psychický stav se označuje poporodní psychóza (dříve známá jako laktační psychóza). Je to vzácná poporodní komplikace s velmi vážným průběhem. Poporodní psychóza zasáhne zasáhne zhruba 1-2 ženy z tisíce. Obvykle má rychlý nástup, v řádu dnů až týdnů po porodu. Žena rychle ztrácí kontakt s realitou, přichází silné bludy a halucinace. Čerstvá maminka špatně spí, trpí střídáním nálad. Nápadná je podezřívavost vůči okolí, hyperaktivita a neschopnost běžně komunikovat. Stav je tak vážný, že zpravidla vyžaduje hospitalizaci i medikaci, maminka v takovém stavu může být nebezpečná sobě i dítěti.
Jak vznikají poporodní psychické breakdowny
Poporodní psychické potíže dokáží ochromit i ženy, které byly před porodem velmi schopné a psychicky stabilní. Není výjimkou, že žena, která před mateřskou řídila mezinárodní tým, není vlivem psychických potíží schopna zvládnout den s jedním miminkem. Spouštěčů psychických potíží může být vícero. Odborníci z centra CPZ NUDZ provedli unikátní výzkum, jehož respondentkami bylo bezmála 200 žen, které v naší zemi čelily psychickým potížím po porodu. Autoři výzkumu ke spouštěčům duševní nepohody říkají toto: “Mezi nejčastěji zmiňované faktory duševní nepohody patří problémy spojené s těhotenstvím, porodem či kojením, o nichž referovalo 35 % respondentek. Na stejnou část respondentek působí problematicky chování nejbližšího okolí, kdy si ženy nejčastěji stěžují na nedostatek podpory a komunikace a přílišný tlak spolu s pocity, že žena musí zvládat všechno sama. 14 % respondentek vnímalo problematicky přístup personálu v porodnici a část si stěžovala také na bagatelizaci jejich duševních problémů v perinatálním období.”
Laura Gutman, autorka knihy Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem, přináší další úhel pohledu: „Stát se matkou-dítětem znamená projít tímto obdobím na jiné úrovni vědomí. Je třeba, aby se každá matka tak trochu zbláznila, a k tomu potřebuje podporu těch, kteří ji milují. Ti by jí měli umožnit, aby dočasně a bez rizika opustila racionální svět, logická rozhodnutí, myšlenky a intelekt, aktivitu, časový rozvrh a běžné povinnosti. Je pro ni nezbytné ponořit se v tento čas do vod oceánu novorozence, nechat se zaplavit novými pocity a opustit hmotný svět.“
Česká republika je země s vyspělým zdravotním systémem, který je ve světě unikátní tím, že se snaží postarat co nejlépe o všechny obyvatele. A to je nelehký úkol. S trochou nadsázky se dá říci, že pacienti jsou vnímáni spíše jako objekty péče, kterým má být pomoženo než jako lidé, kteří jsou odpovědní za své zdraví a kompetentní se na rozhodnutích o svém zdraví podílet a nést za to následky. To se projevuje i v perinatální péči. V České republice je dlouhodobě poměrně napjatá situace kolem porodů, vede se bouřlivá diskuse ohledně domácích porodů. Hodně se řeší bezpečí rodiček a novorozenců, medicínská péče je na špičkové úrovni, ale často unikají psychosociální aspekty. Některé ženy se tak v tomto křehkém životním obdobím mohou cítit nepochopené, manipulované, nerespektované, neschopné.
Jak z duševní nepohody zpět do pohody
Ženy s poporodní depresí či úzkostmi dokáží svůj stav poměrně dobře maskovat. Zejména setkají-li se již v počátku s nepochopením a bagatelizací okolí, je pro ně obtížné říci si o pomoc. Duševní zdraví matky je přitom klíčové i pro komplexní vývoj dítěte a značně ovlivňuje chod celé rodiny. Jsme zpět u zmiňovaného podceňování psychosociální roviny.
České matky však vzaly situaci do vlastních rukou. Kolem roku 2015 vznikla svépomocná organizace Úsměv mámy. Do podobného období spadá menší projekt Šestinedělky, jehož tvůrkyněmi jsou rovněž mámy, které si prošli náročným šestinedělím. Nyní se rozvíjí projekt screeningů duševních potíží v těhotenství a po porodu v porodnicích a gynekologických ambulancí, cílem je zachytit ohrožené ženy a včas jim nabídnout pomoc.
Ledy se hýbají. Právě to je klíčové, aby se vše zlepšilo. I méně nápadné poporodní potíže jako jsou deprese a úzkosti jsou duševní nemoci, které je třeba léčit.
Pro první krok lze využít linku důvěry, síť krizových center či specializovanou organizaci Úsměv mámy věnující se osvětě, ale i konkrétní pomoci zasaženým maminkám. Neléčené psychické potíže mohou špatně skončit, ženy postupem času začnou vnímat svou situaci jako bezvýchodnou a bolest, kterou cítí, jako nesnesitelnou, odtud už je jen krůček k tragédii. Naopak, když se ženě dostane pomoc, je velká šance, že se zcela uzdraví. Mnohdy nejúčinněji pomůže medikace v kombinaci s krizovou intervencí či terapií. Pomáhá taky čas a sdílení. V procesu uzdravování je stěžejní je podpora rodiny a blízkých lidí. Vyslechnutí, sdílení, ale i praktická pomoc. Pozor na bagatelizování a přemíru rad. Možná to bude běh na delší trať, ale to, aby žena mohla být znovu sama sebou a mohla se radovat z dítěte za to rozhodně stojí.
Poporodní psychické potíže jsou pro mě fenomén, kterému málokterá žena před porodem věnuje pozornost. Mnohé ženy, které po porodu rozhozená psychika postihne, jsou potížemi zaskočené. Jejich situace jim připadá nenormální. Jejich okolí je překvapené, zmatené, potíže často zlehčuje. Když však ženy najdou odvahu sdílet svou zkušenost, postupně zjišťují, že s rozkolísanou psychikou až duševními potížemi se po porodu muselo vypořádávat nemálo žen, i těch v jejich okolí. Jen to zkrátka není téma, které maminky vytáhnou na první dobrou, když se spolu po dlouhé době potkají na kafi. Mluvme o rozhozené mateřské psychice. Je to mnohem častější potíž, než si myslíte. Až jednou zjistíte, že v songu Diagnosis zpívá Alannis Morissette dost možná právě o poporodní depresi nebo objevíte podobnou souvislost.
Zdroje a související odkazy:
Centrum perinatálního zdraví při Národním ústavu duševního zdraví
Úsměv mámy
Šestinedělky
Stadelmann, Ingeborg: Zdravé těhotenství, přirozený porod
Gutman, Laura: Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem
