Náš mozek se dokázal v dětství velmi snadno přehltit emocemi. Od toho tu pak byli naše rodiče, aby nás uklidnili a pomohli nám se s nimi vyrovnat. Pokud ale nemohli, nechtěli nebo to nedokázali, vytvořili jsme si proti emočnímu přehlcení obranné mechanismy. Jedním z nich je právě i perfekcionistické chování a přemýšlení.
Může být perfekcionismus výhodou?
Jestli se chlubíte svému okolí, že jste perfekcionisti, pletete si tuto dovednost s výsadou. Tou je honba za dokonalostí totiž pouze v případě, kdy vede k úspěchu a je úspěchem také motivována. Často je ale snaha o dokonalost poháněna opačnými, negativními pohnutkami, jako je strach z neúspěchu a zpackané práce.
Úzkost z ponížení
Pro obsesivní a perfekcionistické myšlenky znamená neúspěch ponížení, který vede k silným úzkostem a depresím. Perfekcionisty doprovází ve všech oblastech života nízké sebevědomí a pocit nehodnosti. A to jsou stavy, kterým se snaží perfekcionista velkým obloukem vyhnout, stejně jako přísnému hodnocení. Z jakékoliv kritiky se mu totiž může udělat vyloženě fyzicky zle. I pozitivně zamýšlenou kritiku nesnáší vůbec dobře.
Snaha zabránit kontaktu s emocemi
Perfekcionismus funguje jako štít před našimi nepříjemnými pocity, které většinou pocházejí z nezpracovaných menších i větších traumat z minulosti. Vyžaduje totiž nemálo času na přemýšlení o tom, jak být ještě dokonalejší nebo jak to udělat dokonalé. Ať už se to týká vzhledu, práce nebo jiného výkonu, úzkostné a toxické pocity doprovázené touto sebetrýznivou honbou skvěle zaměstnávají vědomí od emočního světa z nevědomí, které ve skutečnosti potřebuje pozornost, aby se mohlo uzdravit a oprostit se od nefunkčních vzorců chování.
Chci odemknout celý článek za 28,- Kč
V článku se dočteš:
✓ Ztracená vnitřní hodnota
✓ Jak se pozná perfekcionista?
✓ Objevte své pravé já
✓ Trojúhelník změny
