Náš mozek se dokázal v dětství velmi snadno přehltit emocemi. Od toho tu pak byli naše rodiče, aby nás uklidnili a pomohli nám se s nimi vyrovnat. Pokud ale nemohli, nechtěli nebo to nedokázali, vytvořili jsme si proti emočnímu přehlcení obranné mechanismy. Jedním z nich je právě i perfekcionistické chování a přemýšlení.
Může být perfekcionismus výhodou?
Jestli se chlubíte svému okolí, že jste perfekcionisti, pletete si tuto dovednost s výsadou. Tou je honba za dokonalostí totiž pouze v případě, kdy vede k úspěchu a je úspěchem také motivována. Často je ale snaha o dokonalost poháněna opačnými, negativními pohnutkami, jako je strach z neúspěchu a zpackané práce.
Úzkost z ponížení
Pro obsesivní a perfekcionistické myšlenky znamená neúspěch ponížení, který vede k silným úzkostem a depresím. Perfekcionisty doprovází ve všech oblastech života nízké sebevědomí a pocit nehodnosti. A to jsou stavy, kterým se snaží perfekcionista velkým obloukem vyhnout, stejně jako přísnému hodnocení. Z jakékoliv kritiky se mu totiž může udělat vyloženě fyzicky zle. I pozitivně zamýšlenou kritiku nesnáší vůbec dobře.
Snaha zabránit kontaktu s emocemi
Perfekcionismus funguje jako štít před našimi nepříjemnými pocity, které většinou pocházejí z nezpracovaných menších i větších traumat z minulosti. Vyžaduje totiž nemálo času na přemýšlení o tom, jak být ještě dokonalejší nebo jak to udělat dokonalé. Ať už se to týká vzhledu, práce nebo jiného výkonu, úzkostné a toxické pocity doprovázené touto sebetrýznivou honbou skvěle zaměstnávají vědomí od emočního světa z nevědomí, které ve skutečnosti potřebuje pozornost, aby se mohlo uzdravit a oprostit se od nefunkčních vzorců chování.
[mepr-show rules=“218588″ unauth=“message“]
Ztracená vnitřní hodnota
Perfekcionista má jeden velký problém, který jej točí v kruhu. Potřebuje si totiž svou hodnotu vytvořit někde venku. Uvnitř sebe ji neuznává jednoduše proto, že mu nebylo umožněno ji vybudovat. To se děje velmi často v rodinách, kde je kladen důraz na úspěch ve škole, sportu nebo kdekoliv jinde. Proto perfekcionista tolik usiluje o to, aby mu byla hodnota přidělena někým jiným. Většinou se jedná o blízké osoby, autority nebo lidi, ke kterým tiše vzhlíží a se kterými se také často ke své škodě srovnává.
Jak se pozná perfekcionista?
Kromě toho, že perfekcionista na sebe klade vysoké nároky, pohlíží stejně i na ostatní. Rychle hodnotí, okamžitě hledá chyby a rozhodně se nerad nudí. Nuda znamená nicnedělání a nicnedělání znamená lenost. Což jsou vlastnosti, které k zamýšlené dokonalosti rozhodně nepatří. Mnozí perfekcionisti, ve větším případě ženy, doprovodně bojují také s poruchou příjmu potravy. V souvislosti s dokonalým vzhledem snadno propadají anorexii, bulimii, ale i opačně v nekontrolovatelné přejídání nebo obsesivní cvičení.
Perfekcionismus na vzestupu
V posledních několika letech čelí společnost nárůstu perfekcionismu až o 30 % a to nehledě na kulturu nebo podnebí obyvatel. Důvody se opakují. Zvýšená profesní konkurence, neblaze známé následky užívání sociálních sítích (především srovnávání se s ostatními) a stále nedostatečná edukace společnosti o tom, jak funguje duševní zdraví, jednotlivce a v širším kontextu společnost, psychicky oslabuje a destabilizuje.
Objevte své pravé já
Hilary Jacobs Hendelová je psychoterapeutka s letitou praxí. Na svém webu uvádí, že pomáhá lidem na cestě k autentickému já. Klientům, kteří trpí perfekcionismem pokládá otázky, které jim mají dopomoci oddělit a rozpoznat motivace perfekcionistického já a toho autentického a soucitného. Vede své klienty různými technikami, které mají pomoci posílit právě real self, tedy opravdové já a objevit skryté příčiny jejich chování.
V jednom ze svých článků popisuje sezení se svým klientem Charlesem. Ptá se ho: „Před čím Vás vaše perfekcionistické já ochraňuje?“ Po chvíli Charles odpovídá: „Před ponížením z chyb.“ Toho Handelová využívá: “Popište mi první vzpomínku, ve které jste se s ponížením setkal.“
V terapii jej Hendel dovedla do okamžiku, kdy se Charles s ponížením poprvé setkal. Časem společně přišli na to, že otec malého Charlieho v dětství podrýval a zesměšňoval, byť to nejspíš nemyslel zle. V malém Charlesovi opakované ponižování zapříčinilo honbu za dokonalostí, což byla v podstatě snaha vyhnout se sebemenší chybě, jak sám psycholožce popsal.
Uvědomění, odkud se úzkostná obranná reakce bere, vrhlo klienta do procesu uzdravování, kdy s pomocí terapií, technik a opakování dokázal postupně pochopit, že jednak je dokonalost absurdní iluzí, ale především pochopil, že jediný pevný bod, který mu dopřeje pocit silné hodnoty a ze kterého může pravidelně čerpat, si musí vytvořit sám v sobě.
Trojúhelník změny
Jako jednu z mnoha technik zmiňuje mapu, která se nazývá Change Triangle (Trojúhelník změny). Jedná se o jednoduchého grafického průvodce, který má pomoci člověku přenést se z defenzivního postoje a odpojení, k pravému já, a tím pádem i k autentickým emocím.
Ve chvíli, kdy identifikujete to, čemu se snažíte vyhnout z minulosti, lépe se pak dokážete vědomě spojit se svými skutečnými emocemi, tedy odkud se skutečně vaše obsesivníb snaha bere a jaké jsou skutečné emoce, které prožíváte (strach, vztek, smutek, ale i radost) a trojúhelník pak emoce snaží transformovat do těch pozitivních, které vlastní autentické já (odvaha, zvědavost, klid).
Zkusme si uvést příklad u Charlieho. V práci dostane za úkol vypracovat důležitou prezentaci pro vedení firmy. Jeho perfekcionistické já nad úkolem tráví spoustu času a neustále se snaží práci jednak zdokonalit, ale také dokončit. Úzkostlivě není stále spokojen, úkol mu trvá dokončit a má strach jej odprezentovat. Jeho core emotion, tedy skutečná emoce je jak už ale víme, strach z ponížení ze špatně vytvořené prezentace. Pokud si chování uvědomí, může se pokusit v první řadě uklidnit, aby měl na úkol čistou mysl, a hlavně přistoupit k úkolu jako k něčemu zajímavému, v čem se může zdokonalit anebo objevit něco nového. Postupem času se může odpoutat od úzkosti a být třeba jenom zvědavý na nový výsledek své práce bez tíživých domněnek.
Hendelová uvádí 4 velké otázky, pokud s perfekcionismem chcete začít pracovat sami:
1. Zamyslete se nad situací, kdy požadujete dokonalost nebo nedokážete tolerovat chyby nebo nepořádek. Nyní si představte scénář, kdy váš standard není splněn. Kdo si myslíte, že by vás kritizoval (kromě vás)?
2. Byl ve vašem dětství někdo, kdo na vás kladl vysoké nároky nebo pro koho jste chtěli být dokonalí? Nebo naopak, kdo byl pro vás příliš nedokonalý?
3. Kolik vám bylo let, když si vybavíte první vzpomínku, kdy jste se o dokonalost snažili? Umíte si představit vaše dětské já ve své mysli? Co přesně vidíte?
4. Jaké události nebo vztahy mohly vaší přirozenou tendenci po dokonalém výsledku odklonit do nezdravé a přespřílišné snahy?
Život nemá být dokonalý. Život má být naplněný a prožitý podle našich skutečných a opravdových potřeb a přání. Mezi ty hlavní patří láska, pocit bezpečím, bezpodmínečné přijetí a transformace, nebo jinými slovy seberozvoj a překonávání sebe samých. Nikdo přeci nechce zůstat na jednom místě celý život. To často právě perfekcionismus způsobuje. Ukotví nás ve snaze o dosažení dokonalého života, ale ve skutečnosti pouze prohlubuje naši vnitřní nespokojenost a úzkost. Že se skutečně posouváte poznáte podle pocitů naplnění, úspěchu a radosti.
Zdroje:
[/mepr-show]
