Máš účet a chceš se přihlásit?

Vyhoření ve třiceti: Jak neskončit hned na startu

Ještě jste neoslavili třicáté narozeniny, ale máte pocit, že jste došli na pokraj svých sil? Možná vás dostihl syndrom vyhoření. Už dávno se netýká jen workoholiků s dlouholetou praxí. Naopak, bojují s ním čím dál tím více mladší lidé. Čím to je a jak se z kruhu včas vymotat?

Cítíte se pod psa, do práce se vlečete s nechutí a staženým žaludkem. Horkotěžko uděláte jen to, co je nezbytné, ale nezvládnete už ani jediný úkol navíc. Proč taky, když stejně máte pocit, že vaše snaha je úplně zbytečná. Jste tak napružení, že stačí málo a hned vyletíte. Přes den padáte únavou, a v noci ne a ne zabrat. Bolí vás celý člověk a desetiminutová procházka vám připadá jako výstup na osmitisícovku… Takhle nějak může vypadat syndrom vyhoření. 

Povoleno až po letech praxe?

Dříve se vyhoření spojovalo spíš se zralejšími pracovníky, kteří se k němu dopracovali po dlouhých letech, kdy jeli na maximum. Snad proto lidé někdy tyto projevy u mladých podceňují a považují je za přecitlivělé lenochy. 

O tom, že vyhořet mohou i lidé na prahu dospělosti, ale svědčí jasná data.

  • Například podle mezinárodního průzkumu Future Forum z roku 2021 se cítilo v práci vyčerpaně 48 % zaměstnanců do 29 let, ale jen 40 % jejich kolegů starších 30 let. 
  • Jiný průzkum, který si nechala vypracovat pojišťovací společnost Cigna, uvádí dokonce, že 91 % lidí z generace Z zápasí s nadměrným stresem z práce.
  • Podle zjištění inzertního portálu Indeed z roku 2021 příznaky vyhoření zasahují 59 % mileniálů a 58 % členů generace Z. Zoomers navíc vykázali velký nárůst – o rok dříve se k vyhoření hlásilo 47 %. 
  • O moc jiné to ale není ani u nás. Podle Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu se s příznaky depresivní nebo úzkostné poruchy pere 36 % Čechů ve věku 18–24 let.  

Výsledky studií potvrzuje i řada osobních příběhů na sítích i v reálném životě. 

“Poprvé jsem vyhoření zažila, když jsem studovala na vysoké… Postupně jsem se přistihla, že se potácím z jednoho studijního modulu do druhého v jakési unavené mlze. Přestala jsem chodit do školy. Byla jsem tak plná úzkosti, že jsem přehnaně reagovala na každou maličkost. Nechtělo se mi mezi lidi. Cítila jsem se naštvaná na celý svět. Byla jsem šíleně unavená, ale nemohla jsem spát, a každý den jsem zkonzumovala snad polovinu své váhy v kofeinu,” popisuje svou zkušenost Rachel na diskusním fóru Quora v debatě věnované vyhoření.

Drsný koktejl stresorů

Jak to, že k takovému vybití baterek dochází stále dříve po vstupu do pracovního života?

Přelom tisíciletí byl divokou dobou. Přišlo uvolnění ve společnosti a nevídaný technologický pokrok. Ale také teroristické útoky. Praskla internetová bublina. Mnoho lidí přišlo o práci a o úspory. 

Děti tohoto období vyrůstali v přesvědčení, že úspěch je důležitý a aby ho dosáhli, musí tvrdě makat. Ale zároveň jsou to idealisté. Nestačí jim jen práci mít a pobírat dobrý plat. Chtějí excelovat a chtějí, aby to, co dělají, dávalo hlubší smysl. Očekávají, že budou reálně k něčemu prospěšnému přispívat a že práce je bude naplňovat a bavit. 

Kariéru však začínají v době plné různých stresorů. 

Jen si představte, že na pracovní trh vstupujete ve světě, kde ze všech stran útočí nejistota z budoucnosti, environmentální úzkost a vědomí konečnosti. V atraktivních oborech číhá vysoká konkurence. A navíc jako součást první online generace cítíte prakticky povinnost vést vedle zaměstnání ještě úspěšné internetové projekty s nápaditým obsahem a spoustou sledujících, takže jste nonstop v akci. 

Pandemie do stresujícího mixu přidala izolovanost. Ti, kteří nastupovali do své první práce v remote režimu, se teď teprve učí, jak fungovat v pracovním kolektivu. Neměli možnost vytvořit si pevné vazby s kolegy ani se naučit oddělovat pracovní a volný čas.

A když jsme se z pandemie začali vzpamatovávat, přišla ekonomická krize a nové stresy. Jako služebně nejmladší a nejméně zakořenění do kolektivu jsou mladí na startu kariéry první na ráně, pokud by firma potřebovala někoho propustit. 

Proto mají často pocit, že jsou bezmocní. Že nemůžou nic ovlivnit a musí dělat práci, která je netěší. Z existenčních důvodů si nedovolí odmítnout, a tak pracují mnohdy přesčas a o víkendech. A pokud volno mají, už neumí vypnout. Jsou konstantně online, stále na příjmu. Pokud by chtěli odpočívat, mají pocity viny, že lenoší.

Poznáváte se?

Co přináší permanentní stres

Tato porce tlaku si ale zákonitě vyžádá nějakou reakci. 

Personalisté vidí u mladých lidí dva hlavní způsoby, jak se s tímto stresem vypořádávají: neschopnost přijímat zpětnou vazbu a konfrontační chování, nebo naopak ztrátu motivace a tzv. quiet quitting (vnitřní výpověď). 

To znamená, že se v práci osobně už nijak neangažují a dělají jen absolutní minimum, které mají vymezeno v pracovní smlouvě. Ani o chlup víc. Radikálnějším řešením je pak skutečný odchod jinam při první známce nespokojenosti a z toho plynoucí časté střídání zaměstnání.

Ale pokud je toho opravdu hodně, může přijít úzkostná porucha, chronický únavový syndrom, deprese. Nebo vyhoření. 

Zatímco quiet quitting zasahuje vztah zaměstnance k jeho práci a zaměstnavateli, vyhoření nabourá celý jeho život, včetně osobních vztahů a fungování mimo práci. 

Ztráta motivace a stav vnitřní výpovědi se, pokud to necháme tak, můžou do burnout syndromu překlopit. Je tedy optimální už tyto problémy řešit. Minimálně opustit komfortní zónu a jít si promluvit s nadřízeným. Třeba ani neví, že jste nespokojení a ve stresu, a nabídne vám přijatelné řešení.

Jak (ne)vyhořet – pomozte si snadno a rychle

Když se přestáváte ve svém životě cítit komfortně, zkuste osvědčené trio meditace-cvičení-spánek. 

  • Najděte si nahrávky relaxačních solfeggio frekvencí. Choďte na jógu, kde se nejen protáhnete, ale naučíte se i relaxovat. 
  • Snažte se denně ujít aspoň kousek pěšky. A když pocítíte, že potřebujete upustit páru, na 20 až 30 minut si zacvičte nebo se proběhněte. 
  • Zaměřte se na spánkovou hygienu. Odpoledne omezte kofein a večer vypněte všechny zdroje modrého světla, jako jsou displeje a monitory. 

Trénujte mindfullness. Zaveďte offline večery, dny nebo celé víkendy. Veďte si deník, kde si budete denně zapisovat svoje pocity. 

Tyto aktivity jsou skvělé jako prevence, aby vás vyhoření ani nezačalo ohrožovat. Někdy je toho ale moc a sami to nezvládnete.

Nezůstávejte v tom sami

Jestli cítíte, že už je to silnější než vy a potřebujete pomocnou ruku, neostýchejte se o ni požádat. Jako první instance se v souvislost s pracovním vyhořením nabízí šéf nebo šéfka. Možná budete překvapeni, že vám rádi vyjdou vstříc. 

Stále více vedoucích ve firmách si totiž uvědomuje, že jen kvůli nezájmu o duševní pohodu si nemohou dovolit přicházet o dobré pracovníky. A tak hledají cesty, jak to řešit. Zjišťují, že k mladým lidem musí přistupovat jinak než k předchozí generaci X. Naučit se projevovat zájem, osvojit si umění empatie, laskavosti a trpělivosti. Podpořit work-life balance a odpočinek během pracovního dne. 

Proto častěji vidíme firemního psychologa nebo cvičení jógy na pracovišti, osvědčují se i relaxační místnosti. Někde zase mají nepsané pravidlo, že se nevolá kolegům v pracovních věcech po určité hodině a o víkendu, pokud to není skutečně akutní. 

Co je v tomto případě velmi účinné, to je častější zpětná vazba, vedení a mentoring. Klidně i netradičními způsoby, jako jsou procházky v přírodě. Mluvit o svých očekáváních a představách vám pomůže nastavit reálné cíle, představy, hodnoty, výhled do budoucna. Navrhněte to svému šéfovi. Je velká šance, že vám vyhoví a spolu najdete cestu. A pokud ne, bude to první krok na cestě k řešení.

Velkou výhodou mladé generace je sebeuvědomění. Dokážou včas zaznamenat, že mají problém, a chtějí ho řešit. O duševních potížích se nebojí mluvit, ať už s nadřízeným nebo přímo odborníky na lidskou duši. A to je dobrá zpráva na závěr.  

Zdroje:

Zajímá tě nae? Odebírej náš feed a objev toho více