Mít či být

Během koronavirové krize jsem měla spoustu času přemýšlet. Myslela jsem na školu, na práci, na vztahy a o na to, co bude dál. Po pár týdnech dumání, čtení a častého nicnedělání jsem objevila knížku, která mě donutila zamyslet se nad způsobem, jakým přistupujeme k životu. A právě o této knize pojednává článek, který čtete. Pokud stejně jako já, občas nebo třeba i častěji přemýšlíte o hodnotách, prioritách a nebo hledáte filozofii, se kterou byste se na cestě životem ztotožnili, nabízím vám inspiraci právě z této knihy.

Erich Fromm — Mít či být

Tento poměrně složitý text německého sociologa dvacátého století jsem přečetla a v článku se pokusím vám předat to nejdůležitější. Jinými slovy to, co Erich Fromm zastával a považoval za zásadní.

Dva módy života 

Fromm rozlišuje dva typy života, jeho chápání a vysvětluje také jejich podstatu. Tím prvním z nich je mód vlastnění, kdy život chápeme jako určitou formu času pro nashromáždění co možná největšího množství majetku. Tento mód vyjadřuje věta:

Druhým typem je mód bytí. Tento způsob života podle Fromma, Bible a dalších mnoha významných textů, je podle některých filozofů a osobností tou pravou podstatou života. Pokud žijeme s tímto přesvědčením, věci kolem nás si nepřivlastňujeme. Naším hlavním záměrem je poznávat sama sebe a prožívat situace a vztahy k věcem v naší úplné bytostné podstatě. Tento mód můžeme vyjádřit opakem citátu Karla Marxe:

“Čím více jsi, tím méně máš a tím méně je odcizený tvůj život.”

Mám zmrzlinu, jím zmrzlinu

Mám zmrzlinu – věta a život se slovesem mít, ve které(m) ale chybí jakýkoliv náš opravdický vztah k dané skutečnosti. Tento styl života je naprosto lhostejný k našim emocím, které z dané věci nebo situaci pramení. Teoreticky i prakticky se distancujeme od našeho vztahu k danému předmětu.

Pokud o veškerém světě tvrdíme, že ho máme – mám vztah, auto, mám dobrou náladu, mám možnosti atd., automaticky tak sebe stavíme do pozice, kdy se naše já pomalu stává okleštěným a jeho místo je nahrazeno věcmi. K nim necítíme jakoukoliv vnitřní spojitost nebo možnost skrze ně vyjádřit sami sebe a tím se podle Fromma stáváme menšími.

Jím zmrzlinu. Naopak život, ve kterém figuruje a převažuje sloveso být a jiná slovesa, která vyjadřují činnost, vztah nebo pohyb, je život s námi spjatý. My, jako osoby, chápeme sami sebe. Zmrzlinu lížeme, protože nám chutná, máme z ní radost a potěšení. Soustředíme se na činnost, kterou provádíme a na chuť, kterou cítíme.

Necháváme sami sebe prostupovat prostředím kolem nás a naopak. Vnímáme svět jako část nás, jako místo, ve kterém můžeme sami sebe rozvíjet a vyjadřovat, pěstovat a nechávat růst. Jsme teď a tady. Existujeme a to nám přináší opravdovou radost.

Jak být?

Teoreticky je vždy vše samozřejmě jednodušší.

Je těžké si přiznat, v jakém módu se právě teď nacházíme, a že bychom chtěli změnu. Já sama jsem si z knihy odnesla jednoduchou pomůcku, kterou se snažím praktikovat pro lepší splynutí se světem a se sobě samou.

O pár řádků výše jsem dva módy života vysvětlovala velice jednoduše na slovesech a jejich významu. V praxi to pro mě funguje stejně:

Jak zkouším žít podle Fromma

Používám už jen průběhové věty. V jakémkoliv kontextu. Například nemám volno a neříkám věci typu: To máme hezký den, ale naopak: Užívám si volný čas, těším se z volného času, relaxuji. Vnímám krásu dne, nechávám na sebe svítit paprsky slunce. 

• Stejně to funguje ve vztazích, negativních situacích, ve vztahu k nám samotným:
• Takže už nemám přítele, ale jsem a žiji s přítelem.
• Nemám problém, ale řeším a vyřeším problém.
• Nemám literární talent, ale rozvíjím svou přednost a vážím si této přednosti.
• Nemám dobrý život, ale vytvářím a žiji dobrý život.

Když sedím venku na sluníčku, zhluboka se nadechnu. Snažím se oprostit od věcí, které mě obklopují a od mé takzvané povinnosti slovesa mít. Snažím se vnímat svět, jako celek, který je složen z částí, které se mění a neustále se pohybují. Uvědomuji si, že si doopravdy nic nemůžu přivlastnit. Nic není mé a zároveň všechno je mé. A současně já jsem všechno.