„V moderní společnosti je být sobeckým stále tabu.“ Napsal Erich Fromm v roce 1939 v eseji s názvem Sobeckost a sebeláska. „Společnost nás učí, že sobeckost je hřích a brát ohledy na ostatní je ctností.“ Fromm v publikaci vysvětluje, jak kulturní tabu sobeckosti nutí společnost cítit se vinou pokaždé, kdy ukazuje zdravou sebelásku nebo se stydí, kdy zažívá osobní potěšení nebo seberozvoj.
Ohleduplnost vs. chamtivost
Co když způsob, jakým se jako lidé díváme na sobeckost je zavádějící? Co když se v sobeckosti nachází důležitá hodnota pro naše psychické zdraví? Abraham Maslow, tvůrce světoznámé pyramidy potřeb, zdůrazňuje, že je nutné rozlišit zdravou sobeckost, která vyvěrá z pocitu vnitřního dostatku a nezdravou sobeckost a bezohlednost, která je založena na opaku hojnosti, a tím je prázdnota, neuroticismus a chamtivost.
Nezdravá sobeckost se pak projevuje využíváním druhých k vlastnímu prospěchu, narcistním chováním, ve kterém člověk staví sebe nad ostatní v opovržlivém slova smyslu, ale dokonce také toxickým sebeobětováním se pro jiné lidi na úkor svých vlastních potřeb.
Pohledy obou psychologů říkají, že zdravá sebeláska, respekt vůči sobě, umění těšit se z vlastních úspěchů a nastavení pevných hranic přispívá k duševnímu a fyzickému zdraví a je ornou půdou pro osobní rozvoj.
Na základě Frommových a Maslowových úvah byl doktor Kaufman inspirován k vytvoření zmíněné škály zdravého sobectví (HSS) a zkoumání jejích vzájemných vztahů v běžném životě. Definoval pojem zdravé sobectví jako potřebný respekt k vlastnímu zdraví, růstu, štěstí, radosti a svobodě. Zde jsou položky na stupnici zdravého sobectví:
Mám zdravé hranice
Dostatečně o sebe pečuji
Mám zdravou dávku sebeúcty a nedovolím lidem, aby mě využívali
Vyvažuji vlastní potřeby s potřebami ostatních
Hájím své potřeby
Mám zdravou formu sobectví (meditace, zdravé stravování, cvičení atd.), které neubližují druhým lidem.
I když pomáhám druhým, vím, kdy je čas na odpočinek a dobití energie
Dovoluji si užívat sám/a sebe, i když to nutně nemusí být díky pomoci ostatním.
Upřednostňuji své projekty oproti požadavkům ostatních
Dnes je osobní rozvoj a péče o sebe rozšířené téma. Zdravá sobeckost je jedním z hlavních pilířů. Obsahuje péči o sebe, nastavením hranic nás přímo posouvá v plnění našich potřeb, snů a vizí a v neposlední řadě posiluje a utváří naše sebevědomí. Je přitom prokázáno, že snižuje prožívání úzkosti a deprese. Stále je však být sobeckým pro mnohé z nás těžko uchopitelné a málokdo si skutečně dovolí upřednostnit sebe bez pocitu viny vůči druhým nebo sám sobě.
Dovolím si plnit své potřeby
To, jakým způsobem přijímáte sebe a nakolik jste schopní pečovat o své potřeby, pochází mimo jiné z dětství a dospívání. Každé dítě má své vnitřní potřeby. Ve chvíli, kdy je začne vyjadřovat ven, do okolí, je důležité, jakou dostane zpětnou odezvu, a to primárně od svých rodičů. Bylo-li dítě přehlíženo nebo se jeho potřebám nedostávalo přijetí a pochopení, negativně to ovlivnilo vnímání jeho vnitřní důležitosti, jinými slovy, subjektivní vnímání jeho vlastní hodnoty.
Na druhé straně děti, které byly podporovány a jejich potřeby byly naplňovány a přijímány, vykazují kromě sebejistoty při plnění svým potřeb také soucit vůči sobě samým. Soucit, stejně jako sebeláska, plní funkci péče o duševní zdraví. Často jsme však vůči sobě přísní a chladní, chceme po sobě bezchybnost a dokonalost, což zrcadlíme i do smýšlení o druhých lidech, kde od ostatních očekáváme to samé, co od sebe.
Může se to zdát jako paradox – lidé, kteří dosahují vyššího skóre na škále zdravého sobectví se více starají o druhé lidi, Uváděli, že rádi pomáhají druhým, protože mají radost, když se podílí na jejich rozvoji.
Jak řekl Ralph Smart: „Jestliže se zrnko písku může proměnit v perlu, jen si představte, co byste mohli vytvořit, kdybyste živili vaši mysl každodenní sebeláskou.“
Zdroj: www.psychologytoday.com – Cultivate Your Healthy Selfishness