Se začátkem nového roku je spojená tradice hodnotit rok uplynulý a do nadcházejících dnů vkládat nová přání a předsevzetí. Je to období hodnocení úspěchů a nezdarů, a také nastavování nových cílů, které by měly náš život vylepšit a dát mu lepší smysl.
Vlivem událostí uplynulých let – covidová pandemie, ruská invaze na Ukrajinu, zdražování, nestabilita na pracovním trhu a nedávný útok střelce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze – se ve společnosti mnohem více rozšířily pocity beznaděje, strachu a obav z budoucnosti. Už během covidových restrikcí se mnoho lidí přepnulo do režimu „ustrnutí a čekání, co zítřek přinese“. Dlouhodobé setrvání v tomto módu však může přinést psychickou únavu, vyčerpání a úzkosti. Přestože stav „čekám, co přijde“ není prospěšný, v současné celospolečenské náladě se může zdát obtížné snít ve velkém o skvělé budoucnosti, protože je více než kdy jindy v uplynulých třiceti letech patrné, že velké a nepříjemné změny, které nemůžeme ovlivnit, mohou nastat kdykoliv.
Lidé pociťují vytrácení původního smyslu života nebo apatii k tomu jej znovu nalézt. Pokud se tak cítíte i vy, poradíme vám, jak mindset osvěžit a navrátit myšlení pozitivního ducha.
Potřebujeme k životu smysl?
Přestože výraz „smysl života“ může na první zdání zavánět spiritualitou, podle doktorky Olgy Kunertové, psychoterapeutky a psychiatryně z Psychoterapeutického centra Gaudia Praha, je jeho nalezení podstatné. „Dát svému životu smysl je asi nejdůležitější úkol nás všech,“ uvádí Kunertová.
Co však smysl života je? Pro každého může být jiný, protože i život každého člověka je individuální. Nemusíte zachraňovat zatoulaná zvířata, dobrovolničit v Africe nebo se podílet na vědeckém pokroku, abyste svůj smysl našli.
Může jim být cokoliv, co je vaší vnitřní motivací a touhou. Tou se může stát náboženství, práce, rodina, altruismus, pomoc druhým, různé tvůrčí činnosti, sport nebo cestování.
Podle Kunertové není hledání smyslu života škodlivé, dokud se neženeme za něčím, co jako smysl života pouze vypadá. „Za majetkem, za kariérou, za něčím, co oceňuje společnost, ale člověku samotnému to vlastně moc smysl nedává. Nebo za uznáním od někoho, kdo nám jej dát nechce nebo z nějakého důvodu nemůže. Za vděčností od lidí, kterým se snažíme prospět nebo pomoci. Děláme-li cokoli jenom proto, aby nám byli druzí vděční nebo abychom v jejich očích nějak vypadali, moc spokojenosti nám to do života nepřinese,“ říká Kunertová.
Cesta je cíl
Pokud v tuto chvíli cítíte spíše prázdnotu než vnitřní naplnění, jako první krok je dobré si uvědomit, že jakékoli hledání je proces, který může trvat třeba i celý život. Není nutné mít jasně definovaný smysl života. Naopak, je vhodné vnímat, že smysl, ze kterého se často odvíjejí priority, se během života přirozeně mění a zásadně jej ovlivňuje náš věk, zkušenosti a naše okolí.
Jak tedy postupovat, pokud byste rádi smysl svého života nalezli? Zkuste se zamyslet nad tím, co vám dříve přinášelo radost, co vás těšilo a bavilo, co vám přinášelo pocity štěstí a naplnění.
Pokud procházíte náročnějším životním obdobím, snaha o nalezení smyslu může být ohromující a paralyzující. Lepší je začít s málem, přidávat do života radost a vděčnost a postupně jít po menších krocích. Jakmile začnete objevovat, co je pro vás skutečně důležité, můžete si časem stanovovat nové cíle a posouvat svou motivaci a radost ze života. Získejte odolnost, trpělivost a píli, které vám pomohou vytrvat a užít se celou cestu.
Krok za krokem k atomovým návykům
Pokud jste si začátkem roku dali nějaké předsevzetí, mějte na paměti, že právě malé a pravidelné kroky vedou k velkým změnám. Podle psycholožky Kunertové je nejdůležitější ujasnit si, proč se o nějakou změnu snažíme a co nám má přinést. „Past je snažit se dostát něčemu, co máme pocit, že se od nás očekává. U změn, které člověk dělá, protože by měl, například přestat kouřit, zhubnout, šetřit nebo si pravidelně čistit zuby, zpravidla dlouho nevydrží. Nejnadějnější je, když se nějaké změny začnou dít tak nějak samy od sebe, protože člověk změnil něco ve svém přemýšlení. Pak se nemusíme úporně snažit, najednou to jde samo,“ vysvětluje Kunertová.
Jednu z účinných metod, jak do svého života vnést změny, popsal v knize Atomové návyky autor James Clear. Podle něj je dobré se na osvojování nového návyku, který ke změně povede, připravit dopředu tím, že si pro něj vyhradíte čas a zapíšete si ho třeba do diáře. Clear upozorňuje na to, že bychom si měli vybírat takové věci, do kterých se nám bude chtít, a ideálně je propojit s něčím, co máme rádi.
Naučte svůj mozek novým věcem
Aby se nový návyk stal vaší přirozeností, je potřeba jej opakovat často, ideálně každý den. Málokomu se podaří udržet velké ambiciózní cíle i poté, co původní nadšení vyprchá. Z hlediska úspěšnosti je lepší zvolit si drobné kroky, které ale budete opakovat každý den.
Pokud máte v tuto chvíli pocit, že žádnou změnu nikdy nedokážete, připomeňte si, co všechno už v současnosti děláte zcela přirozeně – mluvit, chodit, psát nebo si pravidelně čistit zuby jste se také museli naučit. U všech nových návyků je potřeba vytrvat, zvykat si a učit se. Po čase se stanou přirozenou činností a nebudete se do nich muset nutit.
Pokud například toužíte napsat román, nedávejte si jako cíl 10 stran denně. Vyhraďte si třeba 30 minut času každý večer, kdy se budete knize věnovat – do toho bude spadat jak psaní, tak promýšlení děje a formování postav. Možná je vaším cílem pravidelný pohyb. Pokud aktivně nesportujete, ale přesto si rovnou koupíte permanentku do posilovny s cílem chodit třikrát týdně, budete muset vynaložit opravdu velké úsilí a pevnou vůli, abyste vytrvali. Jakmile začnete vynechávat, učíte se tím nový negativní návyk, který pravděpodobně svou jednoduchostí vyhraje. Lepší strategií proto může být začít každý den desetiminutovou rozcvičkou a návštěvy fitness centra přidat ve chvíli, kdy vás pohyb začne bavit a budete se na něj ráno těšit.
Clear také doporučuje se po splnění nového návyku nějakým způsobem odměnit a vytvořit si tak pro sebe pozitivní motivaci, díky které budete chtít vytrvat. Více si o knize Atomové návyky můžete přečíst v tomto článku.
Ideály vs. realita aneb zklamání ze splněných snů
Pro někoho může být snění o změnách motivací. Může se však také stát, že vás vaše očekávání zklamou, i když svých cílů dosáhnete. Přestože si nastavíte „zdravou“ vizi svých snů, krok za krokem postupujete dál a vytouženého výsledku, třeba shození několika kil, dosáhnete, očekávaná radost se nemusí dostavit. Přání se sice vyplnilo, ale zároveň jste si vysnili jinou, „ideální“ realitu. Skutečnost však vypadá jinak. A tak, namísto toho, abyste svůj úspěch oslavili, cítíte zklamání z „normální“ situace.
„To právě může být tím, že to vůbec nebyl náš cíl,“ myslí si Kunertová. „Žijeme pod vlivem nejrůznějších tlaků, klišé a stereotypů, kterým máme tendenci se přizpůsobovat, abychom byli akceptováni společností. To samo o sobě nás však šťastnější neudělá. Naopak v tom můžeme úplně ztratit kontakt se sebou, se svými hodnotami. Navíc často zaměňujeme smysl života za cíle, kterých je třeba dosahovat. Ty ale samy o sobě žádný smysl nedávají. Důležité je naplnit svůj život aktivitami, které nás uspokojují a jsou v souladu s tím, co je pro nás opravdu důležité, ať už vedou k jakémukoli cíli,“ dodává.
