Proč lidé věří konspiračním teoriím a jak najít pořádek v dnešním zmateném světě

Troufnu si říct, že každý z nás má ve svém okolí člověka, který šíří některé z konspiračních teorii. Bill Gates uměle vytvořil pandemii koronaviru, útoky z 11. září naplánovaly vlády, přistání na měsíci bylo zfilmováno v Hollywoodu a Harley Lee Oswald nepracoval sám při atentátu na Kennedyho. A do teorií o globálním oteplování se raději nepouštějme.

Proč se tedy konspirační teorie šíří raketovou rychlostí jako reakce na oficiálních tvrzení a skutečností, jež se stanou ať už u nás nebo ve světě? A proč jím tolik lidí chce uvěřit? Touto otázkou se zabývala britská psycholožka Karen Douglas se svými kolegy v článku Current Directions in Psychological Science.

Výzkumný tým objevil důvody, proč lidé věří v konspirační teorie. Řadí je do několika kategorií:

  • Touha po pochopení a jistotě
  • Touha po kontrole a bezpečí
  • Touha udržet pozitivní pojetí sebe sama

Co znamenají tyto potřeby ve své podstatě?

Pochopení a jistota

Hledání a nalézání vysvětlení, proč se skutečnosti dějí, je přirozená lidská vlastnost. Už od dětství se neustále ptáme, proč se věci dějí a jakým způsobem.

Proč prší zrovna, když jsem chtěl jít ven?

Proč je na mě tak naštvaná?

Proč nerozumíš tomu, co se ti snažím říct?

A celý zvídavý proces samozřejmě není jen o pokládání otázek. Ptáme se ve ve snaze nalézt odpověď, a to co možná nejrychleji. A právě proto jsme ochotni se mnohdy spokojit s ne zcela pravdivou odpovědí. Pokud odpověď zapadá do naší mysli a je pro nás komfortní, pak ji přijmeme jako vysvětlení. 

Prší, protože mám smůlu, jako vždy.

Je na mě naštvaná, protože nemůže vystát, když není po jejím.

Nerozumíš mi, protože prostě neposloucháš.

My všichni totiž nacházíme útočiště v chybných odpovědích. Věříme ve věci, které často nejsou pravdivé. Například, pokud si myslíme, že Sydney je hlavní město Austrálie, stáváme se obětí nepravdivého tvrzení. Ale ve chvíli, kdy se správně dozvíme, že hlavním městem je Canberra, jednoduše změníme v mysli tuto skutečnost na správnou odpověď. Pravděpodobně si tohle zjištění jen přejmenujeme, ale dál to v nás nevyvolá nikterak velké pohnutky. Protože se nás to jednoduše nijak emočně nedotýká.

Stejné je to s konspiračními teoriemi. Ovšem lidé, kteří jim věří, do těchto zjištění investují značné množství času a především úsilí pro jejich pochopení. Čtou knihy, sledují hodinová videa, která neustále posilují jejich chybné odpovědi.

Touha po bezpečí a kontroly

Nejistota je velmi nepříjemný stav mysli. Konspirační teorie nabízejí pocity jistoty a porozumění, které nás naopak uklidňují.

Touha po kontrole a pocitu bezpečí jsou jedněmi z našich základních potřeb. Například někteří lidé jsou při jízdě autem raději na místě řidiče než spolujezdce. Konspirační teorie rovněž mohou dát lidem pocit, že mají složité situace pod kontrolou, a tím jím dodávají pocit bezpečí. Protože oni vědí tu skrytou pravdu a mají tak pocit, že s nimi nikdo nemanipuluje. Paradoxně na manipulaci mysli jsou konspirační teorie založené. Například pokud se dozvíme, že globální teploty stoupají v důsledku lidské činnosti, tvrzení ohrožuje náš pohodlný styl života. V případě, že uvěříme videím a článků, které hlásají, že globální oteplování je podvod, můžeme ve svém pohodlí pokračovat a nemusíme si dělat starosti s tím, co bude za 50 let, až na planetě budou vyrůstat naše děti. Tento typ motivace je důležitou součástí víry v konspirační teorie.

Výzkumy ukazují, že lidé, kteří se cítí v sociálním pojetí veřejnosti odstrčení, mají zvýšenou tendenci k víře v konspirační teorie. Většina z nás má touhu udržet si pozitivní smýšlení o sobě samém pocházející obvykle ze sociálních rolí, které v životě prožíváme. Jedná se o naše pracovní pozice v zaměstnání, vztahy s rodinou a přáteli atd. Když víme, že činíme pozitivní rozdíl v životech druhých – jako rodič, manžel, přítel, učitel nebo mentor – vnímáme, že naše vlastní životy jsou hodnotnější a cítíme se tak o poznání se lépe.

Další podporou pro víru ve zmiňované teorie patří pocit sounáležitosti. Pokud jsme například nemocní nebo jinak sociálně izolovaní (jako například v době pandemie), získáváme spoustu času, který mimo jiné věnujeme i surfování po internetu. Právě tam se můžeme setkat s informacemi ohledně spiknutí a podvodně vykonstruovaných událostí. Kolem konspiračních teorií vznikají široké skupiny a komunity lidí, kteří o tématech diskutují a sdílejí nalezené materiály a podklady pro utvrzení svého zjištění. Právě ono sdílení a komunitní duch udržuje konspirátory v těchto společenství a dává jim pocit kolektivního přijetí.

Objevení odpovědí a vysvětlení navíc dává konspirátorům pocit, že jsou tzv. držitelem výjimečného nebo privilegovaného poznání. Většina lidí důvěřující tvrzení, že globální oteplování je skutečné riziko nebo že vakcíny jsou bezpečné a účinné, respektují vědomosti druhých. Věří odborníkům a jsou si vědomi toho, že podobná tvrzení jsou empirickým poznáním, statisticky ověřovaná daty a dlouholetými zkušenostmi. Nestaví se tak do pozice privilegovaného, za to pokorného k poznatkům a časově náročnému vědeckému zkoumání.

Jinak řečeno, rozumíme motivaci vedoucí jisté archetypy lidí věřit v tyto konspirační teorie. Tato motivace vychází ze třech základních potřeb, které se projevují u nás všech: touha porozumět světu kolem nás, cítit se bezpečně a mít pocit kontroly a udržování pozitivního obrazu o sobě samém. Pomáhají ovšem konspirační teorie skutečně k uspokojení těchto potřeb?

Studie zjistily, že pokud jsou vysokoškolští studenti vystaveni konspiračním teoriím, projevuje se u nich zvýšený pocit nejistoty a nedůvěry. Jedno z těchto zjištění dovedlo výzkumné týmy k závěru, že právě víra v konspirační teorie má sebedestruktivní účinky na lidské myšlení.

Bez ohledu na výsledek těchto studií je pro nás otázkou, jak s nimi zacházet v našem životě. Pokud se snažíte přesvědčit člověka z vašeho okolí, konspirátora, o mylném smýšlení, pravděpodobně se vám to nepodaří. Je to především z toho důvodu, že vaše argumenty jsou logické, zatímco konspirátor obhajuje nevědomě svůj pocit bezpečí a své pozitivní smýšlení o sobě samém. A pro nás všechny platí pravidlo, ve kterém sebeobraz a naše silné iracionální potřeby snadněji přebijí fakta a logiku.

References

Douglas, K. M., Sutton, R. M., & Cichocka, A. (2017). The psychology of conspiracy theories. Current Directions in Psychological Science, 26, 538-542.

Zdroj: psychologytoday.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *