Kdo je ten člověk, se kterým chodím?

Ach ty vztahy. Jak je možné někoho milovat celým srdcem a postupem času ho chtít opustit se vztekem a lítostí? Proč se někdy stane, že zjistíme, že onen milovaný člověk je pro nás vlastně příčinou neštěstí v našich srdcích? A je příčinou skutečně on? Pojďme si něco říct o lásce.

“Je skvělý/á! Úžasný/á!” “Miluju ho/ji, je to on/ona!” Takhle to většinou začíná. Potkáme člověka, který se stane ztělesněním našich hlubokých přání a tužeb. A to doslova. V době zamilování si totiž projektujeme vše, co bychom ve skutečnosti chtěli naplnit v našem nitru. Co je vlastně “to”, co chceme tak horoucně naplnit?

Miluj mě a já budu milovat Tebe

Dovolím si tvrdit, že po lásce touží každý člověk. To, co pro nás láska znamená, se může lišit. Pro někoho jsou to společné chvíle, sdílené radosti, pozornost, podpora, obdarovávání, pro jiného zase spolupráce nebo porozumění a naprostá důvěra. A co když je to kombinace všeho? Je vůbec reálné, tenhle “All in one package”, po někom chtít?

V období zamilování si vzájemně páry věnují spoustu pozornosti. Dáváme najevo všemožná gesta a tvoříme spousty momentů a příjemných překvapení, které našeho protějška a také nás samotné, zahrnují přívaly radostných až euforických emocí, které se transformují do podoby štěstí. Na nějakou dobu se skoro až odtrhneme od našich rutinních životů a začneme plnit přání našich vlastních i cizích duší. Sdílíme, věříme, sníme, jsme spontánní, měníme se a plánujeme. Žijeme.

Postupem času toto opojení vyprchává. Poznáváme své rituály, bezprostřední chování a charakter. Začínáme si všímat věcí, které jsme dříve neviděli. A to doslova. Je dokázáno, že lidé, kteří jsou zamilovaní se chovají jinak, než jak je každodenně běžné. Hormony jedou na plné obrátky a kromě našeho organismu si toho všímá i naše okolí. Nejeden člověk se nás zeptá, zda-li nejsme náhodou zamilovaní. 

Jaký tedy je?

Po zamilování přichází spousta věcí “k sobě”. Vztahu jsme se dostatečně nabažili, hormony se uklidňují a pocit euforie velmi pozvolna vyprchává. Spousta věcí zevšední a my míváme tendenci hledat “co je jinak”. Často to přisuzujeme sobě nebo tomu druhému. “Chová se jinak.” “Miluje mě pořád?” “Proč už chodí radši na pivo s kamarády, než aby se mnou sledoval seriál ve společném objetí?” Můžeme si dokonce všimnout, že jsme spoustu věcí přestali dělat. Už tolik nechodíme cvičit, s kamarádkami nebo kamarády se vídáme mnohem méně, nechodíme na brusle, v práci už se tolik nesnažíme, a to všechno proto, že jsme teď několik dlouhých měsíců věnovali veškerou pozornost a energii svému novému protějšku. Nestalo se celkově vlastně vůbec nic. Jen jsme přestali být zamilovaní.

To by ovšem nebyla taková tragédie. V tomhle období přichází ve většině vztahů k první krizi. Tehdy teprve začínáme skutečně žít s tím druhým. Cesta nekončí, ale naopak teprve začíná. Co když však zjistíme, že náš partner není vlastně takový, jaký se nám tu celou dobu jevil? Co když objevíme něco, s čím se nejsme schopni ztotožnit?

Přečtěte si pár příběhů ze života:

“Když jsme se poznali, přicházelo léto. Všude byla spousta akcí, na několik z nich mě vzal s sebou. Koncerty, výlety, oslavy, grilovačky. Byla jsem ráda, že má tolik přátel, že se rád baví a umí si užívat života. Byla s ním zábava. Až po čase jsem si uvědomila, že tyhle akce měly jeden společný jmenovatel – alkohol. Všude se pilo. A on pil hodně. Nejdřív jsem se tomu smála, na druhý den po oslavách jsem ho nechávala spát a vařila mu polévky. Po nějaké době jsem si však všimla, že to nebylo létem, ale jím. Byl to alkoholik. Snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale čím častěji jsme se o tom bavili, tím útočnější v debatách byl. Za necelý rok a půl jsem ho se smutkem v srdci opustila. Byl agresivní, chodil domů opilý a nedalo se na něj spolehnout.”

“Poznali jsme se v restauraci, kde jsem pracovala. Byl milý, pozorný a vtipný. Byl dokonce o pár let starší. Pracoval v rodinné firmě u svého otce. Říkala jsem si: “Je skvělé, že s otcem něco takového vybudovali” a “Je starší, už má určitě nějaké zkušenosti, bude rozumný a zodpovědný.” O několik měsíců později jsem přišla domů dřív z práce a úplně náhodou jsem zjistila, že šňupe kokain. Tehdy jsem nevěděla, co to znamená. Říkal, že je to jednou za čas, že o nic nejde. Ale šlo. Šlo o spousty večírků, které měly za cíl jediné – sjet se. Opustila jsem ho.”

“Poznali jsme se na Tinderu. Byl milý, slušný a strašně vtipný. Byl zodpovědný vůči své práci, uměl se chovat na veřejnosti. Měl rád dobré jídlo. Vařili jsme spolu tolikrát. Poslouchal mě, radil mi. Měli jsme stejný hudební vkus! Byl vášnivý, měl rád život a mě. Po nějaké době se mi přiznal o svých sexuálních fantazií. Byla jsem připravená to s ním sdílet až do doby, než jsem zjistila, že bez toho nemůže být. Chtěl, abych ho při sexu ponižovala, poutala a působila mu bolest. To jsem nemohla a odmítla jsem to. Načež mi řekl, že to nebude fungovat. A dneska vím, že měl vlastně pravdu.”

Co všechno o tom druhém na začátku nevíme? Většinu. Člověka poznáváme celý život, to je na tom, řekla bych, to krásné. Ovšem může se stát, že se “spleteme”, a to dokonce opakovaně. Co je dobré si odpustit je to, že jsme to nevěděli. Stejně tak, jako my sami se snažíme ukázat na sobě to nejlepší, zaručeně to dělá i ten druhý. Můžete si být ale jistí v jednom. Všichni kostlivci, dříve či později, jednou vypadnou.

Nevyčítej si to

Není třeba si nic vyčítat, ani se dlouho litovat. Všechny nevydařené vztahy jsou velmi cennou zkušeností. Pomáhají nám totiž rozpoznat “nebezpečí” z minulosti. Pokud však stále dokola toužíte po těch samých lidem, se stejnými nebo velmi podobnými tendencemi, je na místě se zamyslet, jestli byste neměli přehodnotit vaše “výběrové řízení”. Často se při podobných analýzách typu “co dělám špatně”, dostáváme do minulosti. Do křivd z dětství, mládí, do výchovy a tak dále. Někteří lidé vyhledávají i odborníky, aby rozlouskli ten zacyklený vzorec. Je to určitě jedna z možností, která vám může pomoci vystoupit takříkajíc z kruhu.

To co jsem, to k sobě volám

Další důležitou skutečností je fakt, jak se sami chováme. Jste neteční nebo si nevěříte? Tak věřte, že vaši protějšci vás z toho nedostanou, ba právě naopak. Je to vlastně v některých případech podobné jako v přírodě. Slabé loví hladoví, silní přitahují respekt a odhání ty hladové, paraziti se shlukují na nemocném. Získejte pro sebe dostatek sebedůvěry a sebelásky, aby ostatní věděli, jak s vámi mohou zacházet. Dejte svému okolí najevo, jaké jsou vaše výchozí hodnoty a k čemu se nesnížíte. Stanovte si hranice a nenechte, aby je ostatní překračovali.

Vztahy byly, jsou a budou vždy náročné. Na druhou stranu se sebou přinášejí spoustu nádherných chvil, pro které to za to stojí. Prokousat se začátky není mnohdy snadné. Věřím, že společné souznění je o kompromisech, které pramení z respektu a pochopení. Lásku vnímám jako vděčnost, porozumění a chuť mít radost ze života. Dokonalost tkví v nedokonalosti. Tak ji nehledejme a buďme k sobě i k druhým upřímní, budujme respekt, stabilní úctu a chovejme se lidsky. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *