Jak můžeme přirozeně poznat, že nám někdo lže? Proč jsou důležitější gesta a mimika než to, co nám druhý říká a jaký vliv má při komunikaci, jak se tváříme?
Když tělo promlouvá
„Řeč těla hovoří nejhlasitěji ze všech.“ — David Lewis
Při komunikaci s druhými vědomě i nevědomě rozkrýváme obsah sdělení, kterého se nám dostává. Vnímáme mluvené slovo i fyzický projev. Jedná se o postoj těla, gestikulaci, mimiku v obličeji a také intonaci, tedy výšku hlasu a celkový rytmus a styl řeči.
Dnes už známe důležitost neverbální komunikace. Řeč těla je obrazovou informací toho, co slyšíme druhého říkat. Velmi snadno z projevu můžeme vyčíst emoci nebo pocit, který druhý momentálně prožívá, a to i beze slov.
Pokud mluvené a fyzické sdělení vzájemně nesouhlasí, dostáváme se v naší mysli do konfliktu s pocitem, že „něco nesedí“. Později to můžeme definovat jako nedůvěru v pravdivost tvrzení. Můžeme tomu říkat intuice, tušení nebo signál, který v našem mozku rezonuje. Tento pocit funguje jako upozornění, abychom odhalili případné nebezpečí.
„Lži a manipulace jsou nástroje staré jako lidstvo samo…“
Vnitřní rádce
Představme si, že každý z nás má v mysli takového vnitřního odborného rádce. Může být silnější nebo slabší podle toho, jakou důležitost mu dáváme. Jedná se o naší intuici. Pokud ji příliš nenasloucháme, ustupuje do pozadí. Naopak pokud se ji snažíme využít a pracujeme s ní častěji, stává se silnější a současně její přesnost v úsudku zdokonalujeme.
Jak se nám lže
„…říkat lež je běžně pro člověka obtížnější a proto vyslovit ji trvá delší dobu, než když mluvíme pravdu.“
Existují odborníci, kteří se řečí těla zabývají. V některých internetových videích můžete sledovat analýzy různých veřejných projevů slavných osobností a politiků, které rozkrývají dnes už známé lži. Jeden z nejslavnějších patří prezidentu Clintonovi, který při tiskovém shromáždění popíral vztah s jeho tehdejší milenkou, Monicou Lewinsky, jenž se později potvrdil.
„Z chování lidí jsme schopni rozpoznat třeba i blížící se nebezpečí.“
Na videu níže můžeme sledovat, jak Clinton ve svém projevu použije pravou ruku, kterou si pomáhá, aby lež vyslovil. Zbytečně výrazná gestikulace má za cíl převést pozornost z mluveného slova na tělesný projev, aby posluchač nenabyl podezření, že dotyčný lže. Současně se Clinton dívá jinam, než ukazuje, což značí opačný směr mluveného a tělesného sdělení. Další indicií, kterou se Clinton odhalil, je zpomalení mluvy a snaha o zkrácení sdělení, ač je obvykle výřečným rétorem. Všechny projevy jsou z valné většiny podvědomé, jelikož lež je pro člověka obtížnější na interpretaci (mozek ví, že informace nedává smysl), a proto trvá delší dobu jí vyslovit, než když mluvíme pravdu. Je to jako jíst větší sousto jídla, než je běžně komfortní pojídat. Jinak řečeno, člověk více otevírá ústa a pomaleji potravu zpracovává.
Intuici máme od přírody
V naší biologické přirozenosti jsou zakódována obecná pravidla vnímání a pozorování našeho okolí. Z chování lidí jsme schopni rozpoznat třeba i blížící se nebezpečí. Pokud se například ocitneme u nehody nebo jiné ohrožující situace, můžeme si všimnout lidí projevující známky strachu nebo dokonce paniky. Náš mozek okamžitě dostává informaci o tom, že se v našem okolí děje něco nebezpečného. Velmi pravděpodobně začneme projevy ostatních kopírovat a budeme se snažit z rizikového místa, dostat pryč.
„Cítíme-li, že dotyčný neříká pravdu, je dobré se doptávat především na detaily a souvislosti.“
Radost, hněv i údiv
Pro základní výčet emocí, existují standardizovaná gesta a mimiky obličeje, které ve svém výzkumu určil Paul Ekman. Jedná se o štěstí, překvapení, strach, radost, klid, spokojenost a současně jejich opačné emoce. Tématům neverbální komunikace se věnují seriály jako je například Anatomie lži nebo Mentalista.
Pokud vás zajímá jak lépe rozeznávat jednotlivá gesta nebo neverbální projevy emocí u ostatních, můžete si přečíst knihu „Řeč těla“ od Jamese Borga. Srozumitelně zde vysvětluje návaznost pocitů na neurologické mechanismy mozku, které ovlivňují pohyby svalstva a postoj těla. Řeč těla vám tak může prozradit v komunikaci mnohem více. I v tomto případě však platí pravidlo — všeho moc škodí. Pokud se příliš soustředíme na to, jak člověk sedí, stojí nebo jak se tváří, přestaneme vnímat to, co nám říká. Proto je užitečné být pozorný především při našem přirozeném vnímání informace jako celku a naslouchat intuici, která často mnohem snadněji odhalí případnou nervozitu, lež nebo jiné skryté pocity ostatních lidí.
Cítíme-li, že dotyčný neříká pravdu a chceme-li se pokusit odhalit lež, je dobré se doptávat především na detaily a souvislosti. Pokud si náš respondent dává na čas, hledá slova, používá pauzy a časté „mm..“, pravděpodobně jsme na lež natrefili. Někdy se lidé začnou smát a zlehčovat situaci, kterou vnímáme jako vážnou, aby odvrátili naše podezření. Také to však může být důsledek pouhé nervozity nebo nejistoty, pramenící například z nízkého sebevědomí.
„Někteří lidé svou manipulaci s ostatními dovedli k větší dokonalosti a používají ji i v dospělosti k mnohem významnějšímu vlivu na své okolí.“
Důvěřuj, avšak prověřuj
Ve větší či menší míře manipulujeme pro svůj profit všichni. Už od dětství zkoušíme různé techniky, abychom dostali to, po čem toužíme. Pokud mámu chytíme za ruku, začneme jí skákat kolem krku a žadonit o sladkost, tak nám jí většina maminek s větší pravděpodobností koupí. Už jenom proto, že nás má ráda a fyzický kontakt s námi je jí příjemný. Pokud jsme jí jako malí objímali na důkaz naší lásky a její nepostradatelnosti, obměkčíme jí a její odpor, vůči koupi sladkého, může povolit.
Někteří lidé svou manipulaci s ostatními dovedli k větší dokonalosti a používají ji i v dospělosti k mnohem významnějšímu vlivu. Důvěra v ostatní, znamená důvěra v nás samotné. Je však důležité být pozorný vůči zmateným pocitům, které při kontaktu s některými lidmi můžeme mít. Stejně tak, jako existují hodní lidé, jsou mezi námi i tací, pro které je důležitý především jejich vlastní profit na úkor dobrých vlastností jiných. Lži a manipulace jsou nástroje staré jako lidstvo samo, a pokud jim porozumíme, můžeme začít lépe číst obsah sdělení od druhých lidí.
