Jak si pěstovat zdravou spiritualitu a proč bez ní nikdy nenajdeme balanc

Spiritualita je v dnešní technologické době 21. století opatrně otevírané téma a v řadách společenství bývá tabu, a to i přesto, že se jedná o jednu z nejvlivnějších charakteristik člověka a jeho bytí jako takového.

S nárůstem vědeckých témat, oborů, výzkumů a pokroku jsme se jako lidstvo, demograficky a geograficky s rozdílnou intenzitou, vzdálilo od věcích nehmatatelných a neměřitelných. Především v technologicky vyspělých zemích, jako je například i ta naše, se v důsledku absence prožívání spirituálních potřeb stále častěji setkáváme s násobným nárůstem prevalence duševních chorob, úzkostných poruch a s tím i zvýšené tendence společnosti trávit více času v přírodě a na klidných místech. S tím mimo jiné souvisí dnešní celosvětový boom v navštěvování kurzů jógy, změnách ve stravovacích návycích, zvyšování důrazu na ekologii a zájem o silná globální témata, která ovlivňují fungování společnosti, současný blahobyt a měnící se společenské názory na to, co je normativně přijatelné.

Téma spirituality se výrazně promítá v tématu globálního oteplování a s ním souvisejících aktivistických skupin, které jsou stále více slyšet napříč celou společností. Právě díky tolik diskutovanému ekologickému stavu Země se stále více dobrovolně uchylujeme k diskomfortu v rámci našich životních stylů a v reakci na pocit zodpovědnosti vůči přírodě tak vědomě i nevědomě potvrzujeme, že chápeme  mechanismy a principy fungování, které se snažíme v posledních letech uvést do rovnováhy, abychom jako jedinci a jako lidstvo přežili, a neméně proto, že náš vztah k přírodě je založen na lásce, respektu a úctě.

Spiritualita jako pojem

Pro spiritualitu neexistuje jasná definice. Jedná se o stav nebo prožívání, ve kterém s respektem uznáváme nehmatatelné procesy a principy v našem bytí jako něco, co nás přesahuje už jenom z toho důvodu, že my, jako lidstvo, jsme přišli až poté, co tu přírodní systémy vznikly.

Spiritualitu lze chápat také jako vzájemný vztah, ve kterém se všechno živé a neživé pojí dohromady v jakousi jednotu, ze které všechno, co se na Zemi vyskytuje, pochází. Větvenými úvahami je snadné se dostat až k myšlenkám o podstatě vesmíru, o kterém nikdo neví, jestli je nekonečný nebo má své pevné hranice a pokud ano, pak vyvstává otázka, co je za nimi?

Důvěra v přírodní mechanismy a zákony

Připustíme-li si, že příroda funguje jako velmi složitý a sofistikovaný systém, můžeme se začít domnívat, že v rámci tohoto mechanismu fungují i zákony, které ovlivňují naše životy, rozhodování, myšlení a v podstatě vše, co je v pohybu a je tak ovlivňováno akcí a reakcí. 

Jak poznám, že mi chybí spiritualita

Spiritualita nám plní pocit, že je tu něco všeobjímajícího, co velmi členitě a konstantně funguje bez našeho přičinění v obřím až nepředstavitelném měřítku. Majestátnost přírody naší planety a vesmíru můžeme velmi střízlivě pozorovat. Existují skutečně nádherná místa na Zemi, která nás při pohledu dojímají svou velkolepostí a krásou.

Příroda jako mocná čarodějka

Ze spirituality plyne uvědomění a poznání světa jako něčeho, co nejsme schopni za žádný lidský život plně poznat a pochopit. Samotné výzkumy a vědecké pokroky jsou toho důkazem. Vytvářejí se stále nové hypotézy, vynalézají se stále nové léky, technologie, zlepšují se lidské dovednosti, zdokonaluje se talent a inteligence. A to zatím bez toho, aniž bychom byť jen náznakem dohlédli na jakoukoliv hranici našeho poznání.

Naopak limity, které v poslední době vidíme, jsou ty přírodní. Hledají se alternativní zdroje energie, komentuje se změna klimatu a podnebí, zdůrazňuje se zátěž na přírodní jevy v souvislosti s lidskou činností a kritizují se masivní těžby přírodních zdrojů pro zajištění přemíry blahobytu a komfortu na úkor zdraví planety.

„My, lidé, jsme ve skutečnosti mnohem hloupější, než si připouštíme. Naše zkáza plyne z utkvělého přesvědčení, že jsme nejinteligentnějšími bytostmi na Zemi.“
Markéta Mandová (IG: @marketa.mandova)

Právě pocit zodpovědnosti a snaha o zlepšení péče o Zemi je důkazem toho, že vazba mezi člověkem a přírodou je skutečně silné a hluboce zakořeněné pouto, a to už z principu, podle kterého my, lidé, bez zdravé přírody nejsme schopni dlouhodobě přežít. Naopak příroda bez nás přežít dokáže, nicméně fakt, že z přírody vycházíme, znamená být dalším vývojovým stádiem evoluce v přírodě, a to z nás činí právoplatnými obyvateli této planety.

Bez zdravé spirituality nenajdeme balanc

Pokud se uchýlíme k čistě racionálnímu a logickému životu, ve kterém se budeme chovat analyticky a emočně ploše, stanou se z nás v hraničním důsledku sociopati bez schopnosti empatie, s kupou hořkosti a odcizení. Pro bohatý život je zapotřebí vyplnit také naší duši, která ať chceme nebo ne, je silnými hybatelem v každém jednom lidském životě. Stejně jako naše racionální, nebo řekněme rozumové já má své potřeby, pak i naše duše v sobě nosí motivaci vyplnit ty své a právě ta je nejvíce napojena na naše bytí, lásku a touhu po spojení s něčím větším, co nás přesahuje.

Nezřídka kdy se stává, že je v našich životech převaha jednoho, či druhého. Pokud budeme všímaví vůči sobě a svému okolí, bezpečně časem poznáme, kteří lidé symbolizují více jednu nebo druhou polaritu našeho vědomí. Avšak představa, že v našem životě dominuje racionalita a měřitelnost nebo pouze spiritualita, je v obou případech popření přírodních mechanismů a cesta k osobní a životní disharmonii.

Díky důležité vlastnosti, kterou spiritualita disponuje, nám dopřává nekonečné a spletité útočiště, do kterého se můžeme uchýlit kdykoliv to potřebujeme. Je místem, kde můžeme zregenerovat po náročných životních epizodách a zároveň je prostorem, kde můžeme růst.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *