Spiritualita je v dnešním 21. stoletím rozlitým mlékem společnosti. Řada lidí neví, jak k ní přistoupit nebo ji považuje za šarlatánství nebo je vnímaná jako víra v Boha. Kromě toho, že svou intimní povahou vzbuzuje rozpaky a nehmatatelností nedůvěru, dokáže také zahlit člověku celý život a vystrkat z něj běžné denní starosti a realitu, bez kterých se žádné zdravé duchovno neobejde.
Spiritualita jako pojem
Pro spiritualitu neexistuje jasná definice, neboť pro každého může být něčím jiným. Rozhodně se nejedná pouze o náboženskou víru, jak si mnozí myslí. Můžete si ji představit jako součást života, ve které prožíváte lásku, vděčnost, úctu, víru nebo naději s jakýmsi hřejivým přesahem.
První otázky v duchovní rovině se objevují ruku v ruce s osobním růstem a seberozvojem. Zaobíráme se v nich smyslem života, touhou po dlouhodobé motivaci a životní spokojenosti. Spouštěčem naší duchovní moudrosti a rovnováhy bývají také silné a zátěžové momenty v našich životech, jakými jsou rozchody, zdravotní problémy, úmrtí někoho blízkého, různé pohromy, ztráta iluzí nebo dokonce bohatství a velké úspěchy.
Někteří lidé vnímají spiritualitu skrze přírodu, jiní zase prostřednictvím vědy. Zdá se vám to paradoxní? Řada významných vědců, z historie víme například o Galileo Galilei, Pascalovi nebo Einsteinovi, přišli během svých let aktivního zkoumání k náboženské víře. Možná za to může obšírnost a fascinace zkoumaných odvětví a nekonečné množství stále nezodpovězených otázek.
Věř a víra tvá tě uzdraví?
Mezi lidmi bývají duchovní myšlenky nezřídka tabu nebo se naopak stávají kontroverzním políčkem, a to i třeba díky novodobým spirituálním šarlatánům, jež nabízejí workshopy vedoucí k osvícení za desetitisíce korun. Nepomáhá tomu ani doba informační, která nás neustále žene k vyhranění se na jednu či druhou stranu. Velmi snadno tak říkáme ano nebo ne. Vztah ke spiritualitě je však velmi intimní a citlivou záležitostí, která potřebuje dostatek duševního prostoru, v čase se může proměňovat a rozhodně není černobílá.
Měnící se svět
Čím starší kultura, tím více duchovna byste mezi lidmi našli. S nárůstem výzkumů a objevů jsme se jako lidstvo, demograficky a geograficky s rozdílnou intenzitou, vzdálilo od věcích nehmatatelných a neměřitelných. Oslněni nekončícím pokrokem, zvyšováním blahobytu a neustálého zdokonalování infrastruktury, bydlení, stravování, pěstování a ekonomiky, jsme se dostali na vrchol, ze kterého je už jen jedna cesta, a ta míří zpátky na zem.
Především v technologicky vyspělých zemích, jakou je například i ta naše, se stále častěji setkáváme s násobným nárůstem prevalence duševních chorob a úzkostných poruch. Jestli je na vině dnešní všudypřítomný tlak na výkon jednotlivce nebo konzum zboží a služeb, na úkor plnění duševních potřeb, není jasné. Dost pravděpodobně se jedná o kombinaci obojího. Odpojeni od vnitřního světa, jsme zahlceni všemi vymoženostmi, kterými se v dnešním světe snadno rozptýlíme, nemluvě o digitálním internetovém světě.
Jóga, meditace, vnitřní dítě
Nejspíš jste zaznamenali boom v navštěvování kurzů jógy, změnách ve stravovacích návycích, péči o duševní zdraví, zvyšování důrazu na ekologii, politiku, spravedlnost a budoucnost. Jinými slovy, s nabytím volného času a blahobytu, v kombinaci s ohroženou planetou, hledáme smysl v bytí jako takovém, nebo vytváříme svůj osobní přínos pro společnost (aktivistická činnost, neziskové organizace), abychom sami pro sebe získali platné místo. A právě takové otázky a potřeby nás téměř vždy dovedou na rozcestí k pocítění našeho vnitřního přesahu.
Spirituální bypass
Někteří lidé, na cestě za osobním rozvojem, ovšem překročili zdravé hranice spirituální složky života. Pojem spirituální bypass (=přemostění, odklon) poprvé použil psychoterapeut John Welwood v roce 1984. Jako první tak upozornil na úskalí seberozvoje, při kterém se člověk může příliš upnout na jeho duchovní přesah.
Nechá-li se člověk zahltit spirituálnem, nevědomě utíká od reality a racionálního základu, bez kterého se žádný zdravý seberozvoj neobejde. Lidé, kteří v duchovnu hledají útěchu často odvrací pohled od problémů a všedností života.
Přehlcení se pak projevuje v prosazování pozitivna a lásky za téměř všech okolností, přisuzování osudovosti nebo pomyslném odevzdávání veškeré osobní zodpovědnosti síle vesmíru. Provází jej také prožívání falešného pocitu osvícení, jelikož dotyčný tráví spoustu času čtením seberozvojových knih, navštěvování přednášek a workshopů. Cílem je pak podvědomé opuštění problémů a seberozvoj tak dosahuje opačného efektu.
Veganství, víra v přírodu, udržitelnost a minimalismus
Rodí se řada nových životních stylů, které masově hýbou trhem po celém světě a určují, co se bude prodávat. Rozmach veganských produktů a podniků, minimalistických architektur a umění a životního stylu jako takového, meditace a jóga jako nově objevený protipól života ve velkoměstě, dobrovolné uchylování k diskomfortu a skromnosti, víra v přírodu a udržitelnost a vědomé tlumení online světa.
Bez zdravé spirituality nenajdeme balanc
Pokud se uchýlíte k čistě racionálnímu životu, ve kterém budete uvažovat analyticky a pragmaticky, stane se z vás v extrému sociopat nebo cynik bez špetky empatie s kupou hořkosti a osamění. Pro opravdu bohatý život potřebujeme vyplnit také naší duši, která ať chceme nebo ne, je silnými hybatelem v našich životech. Rozum a duch jako jin a jang, jež se snaží o rovnováhu. Stejně jako naše racionální a řekněme rozumové já má své potřeby, pak i naše duše potřebuje natankovat vlastní nádrže s palivem, kterým je láska, spokojenost, vděčnost nebo třeba víra v dobré věci.
Nezřídka kdy se stává, že je v našich životech převaha jednoho, či druhého. Převahuje-li ve vašem životě racionalita a měřitelnost nebo pouze víra a spiritualita, vydáváte se na cestu k vnitřní disharmonii.
Kromě jiného vám spiritualita vytváří nekonečné a spletité útočiště, do kterého se můžete uchýlit kdykoliv to potřebujete. Je místem, kde regenerujete po náročných životních epizodách a zároveň je prostorem, kde můžete růst.
