Jak souvisí dlouhodobost s kvalitou našeho bytí a proč se dnešní mladá generace stále častěji potýká s absencí smyslu života? Co dělat pro zdravé vnitřní prostředí a na co se soustředit, pokud si chceme v životě užívat více radosti?
Od dob, kdy mezi naše běžné výzvy přestalo patřit pouze každodenní shánění obživy a ochrana našich životů a zdraví našich blízkých, jsme si v rámci evoluce a jejího vývoje zvládli utvořit nové a zároveň mnohem složitější.
Abraham Maslow a jeho světoznámá pyramida potřeb, spadá mezi jedny z nejstarších teorií z oblasti psychologie, která definuje motivaci lidského jednání.
Život jako senzace
Dnešní průměrný mladý člověk se zajímá především o to, kolik peněz má přes týden k dispozici, jaký model Smartphonu používá, jakou školu má vystudovanou a do jaké skupiny se díky tomu může začlenit, kolik lidí a v jaké intenzitě mu denně věnuje svou pozornost a v neposlední řadě, jakou pozici a v jaké firmě vykonává zaměstnání nebo jaké exotické dovolené dosud navštívil. Většinou nevědomým cílem této skupiny mladých lidí je si ze života utvořit senzaci, které když uvěří okolí, bude snazší tuto iluzi napojit na své vlastní přesvědčení. Tato „životní senzace“ má za úkol vyplnit prázdnotu, která díky povrchnosti a konzumu dnešní doby, vzniká.
To by bylo všechno v pořádku, kdybychom se společně s tím, zcela nepřestávali zajímat o to, jak se přitom skutečně cítíme, jakou hodnotu to přináší našemu nitru a jak se kvůli zdánlivě výhodnému společenskému statusu, chováme k našim blízkým a k ostatním lidem.
V dnešním světě existuje pro naši omezenou mozkovou kapacit, přehršel možností a podnětů, které zaměstnávají vysoké procento naší denní pozornosti, která by se jinak mohla rozložit například do kvalitně stráveného času s našimi partnery, rodinou a v neposlední řadě na práci na své vnitřní spokojenosti. Jinak řečeno, na práci na našich vizích, na péči o mezilidské vztahy a na vztah, který máme sami k sobě, nezbývá čas.
Počítám podle vzorečku
U dnešní mladé generace je to problém právě proto, že jejich vyvíjející se mozek se tomuto nezdravému přístupu k životu naučí, zvykne si na něj a posléze v rané dospělosti tento model přispívá k projevům deprese, frustrace a úzkostem z dezorientace a absence smyslu života. Pochopitelně to nebývá pravidlem, nicméně podle posledních studiích v rámci několika posledních let, se tato nová traumata dnešní doby, zařadila na veřejně diskutované téma číslo jedna v ekonomických, společenských a různých psychologických periodik a online magazínech.
Krátkodobost je v dnešní době velmi výrazným, avšak společensky přehlíženým symbolem dnešní doby. Nakoupíme si z pohodlí našich křesel, židlí a postelí, zboží a další objednané produkty nám firmy vynesou až ke dveřím, s lidmi komunikujeme v bezprostředním okamžiku písemně nebo slovem, jídla máme všude kolem sebe přebytek. Obrovské množství, pestré skladby jídel, dostupné suroviny, různé druhy káv a jejich příprav, sex domluvíme přes aplikaci Tinder, na výběr máme z několika druhů sladidel a prakticky od každé suroviny v supermarketu máme na výběr z několika desítek, ne-li stovky druhů. Náš mozek je tak plně zaměstnán velmi běžnými otázkami typu “Co budu jíst?”, “Kam a s kým se půjdu pobavit?”, “Jaký seriál, dokument nebo podcast si pustím?” a “V čem půjdu zítra do práce nebo do školy?”.
Každodenní otázky, kterými zabereme někdy velké množství času a které jsou způsobeny konzumem dnešní doby. Jak však tyto otázky obohacují náš život? Náš vnitřní pocit skutečného dlouhodobého naplnění?
„Otázka, co vás činí dlouhodobě spokojenými, je pouze vaše. A proto jste jediní, kdo na ní může získat odpověď.“
Dlouhodobost jako kvalita našich vztahů
Podle studií, je jednou ze skutečností, ze které lidé mívají dlouhodobě nejlepší pocit, dobré a důvěrné dlouhodobé vztahy. Není náhodou, že toto téma bývá začleněno v drtivé většině všech filmů a seriálů. Láska, přátelství a rodinné vazby. Často nám právě sledování filmů tyto pocity romantiky, blízkosti a touhy, suplují. Dobré vztahy souvisí s dobrým chováním, a to ať už v páru nebo ve skupině. Právě naše chování zásadně ovlivňuje kvalitu našich mezilidských vztahů. Pokud pomineme běžné hádky a neshody, které se v našich vztazích přirozeně vyskytují, tak právě to, jak se chováme mimo tyto řekněme mimořádné události, je klíčem ke kvalitě našich vztahů a následně tedy i kvality našich životů.
Existuje nemalé procento lidí, kteří se chovají vůči okolí uzavřeně, agresivně nebo odtažitě. Bývají často naštvaní a nespokojení se svým životem. Jako důvod si vybírají nějakou neblahou událost z minulosti, kterou si nechávají po zbytečně dlouhou dobu ve svých životech a to i ve chvíli, kdy už není aktuální a nijak neovlivňuje jejich současný život. Staví si tak bariéru ve formě křivdy, která v jejich životech funguje často jako výmluva na jejich chování nebo si tak odůvodňují neštěstí ve svých životech namísto toho, aby s křivdou pracovali, odstranili ji a mohli se posunout dál. Na druhé straně mnohem méně lidí časem přichází na pravdivější skutečnost, že okolí není tím důvodem, kvůli kterému jim není dobře, ale že je to jejich vlastní přístup, který jim brání dovolit si být spokojen ve svém životě.
Karma je hluboká zákonitost
Někteří si dokonce sami pro sebe myslí, že pokud budou dávat každý týden bezdomovci 50,- Kč, tak je karma časem odmění spokojeným životem a že jim přinese do života ono „karmické“ štěstí. Pokud mezi ně patříte i vy, pak raději těch 50,- Kč začněte šetřit na něco, co vám skutečně pomůže cítit se lépe.
Přihlašte se na kurz, na který už několik let myslíte a zeptejte se sami sebe, co od něj očekáváte a proč se toužíte v této oblasti vzdělávat. Zjistěte kde pramení vaše touha po poznání. Podobné nápady a zájem o obor nebo jakoukoliv další skutečnost bývá často signálem toho, co v nás vzbuzuje zájem a snahu a proto je dobré se tomu věnovat. Postupem času tak můžeme najít to, co nás v životě naplní.
Naše cíle a touhy nás velmi často přesahují, oproti našemu současnému životu a právě proto je logické, že budeme muset učinit něco, co jsme dosud nikdy neudělali a zcela přirozeně z toho míváme strach. Obavy pociťujeme proto, že krok k uskutečnění vlastního cíle uděláme, a přesto nedostaneme po čem toužíme, můžeme být zklamaní. Proto spousta lidí dává přednost zachování samotné představy namísto realizace, jelikož je to pro naše touhy zdánlivě bezpečnější. Současně nám realizace touhy komplikuje fakt, že i bez uskutečnění našich snů, částečně pociťujeme pocit uspokojení, a to už ve chvíli, kdy nad svou touhu přemýšlíme. Jinak řečeno – sníme. Dá se říci, že tak moc po tom toužíme, až se bojíme, že o to definitivně přijdeme.
Přijmout strach a nebát se ho
Dobrá zpráva je, že se strachem lze pracovat a systematicky jej oslabovat, jak co do intenizity jeho prožívání, tak následně co do vlivu na naše rozhodování. Pokud si uvědomíme, že strach existuje především v naší hlavě a přesně tam jej můžeme zpracovávat, jsme na dobré cestě k tomu, abychom si začali plnit své sny.
V uvolnění je síla
Stejně jako strachu můžeme ubrat na intenzitě a uvolnit se z jeho paralýzy, jsme schopni velmi podobně přijmout i naší touhu. Nikoliv přestat ji brát zcela vážně. Jen ji přijmout jako jednu ze svých potřeb, kterou když se rozhodneme začít plnit, zákonitě se časem objeví další a další, a tak to pravděpodobně bude v průběhu většiny našeho života. To nám pomůže se přestat příliš upínat na emoci, která z touhy nebo našeho snu plyne a my tak získáme mnohem příjemnější prostředí, sami v sobě, pro to, abychom se k naší vizi mohli začít přibližovat.
Co je naše a co je cizí
Pro naše zdravé vnitřní prostředí je klíčové naučit se rozlišovat, jaká rozhodnutí činíme pro sebe a co naopak činíme pro okolí nebo pro náš “mediální obraz” ve společnosti. Zpravidla to poznáme tak, že pokud se v rozhodnutí cítíme dobře a dělá nám radost, pak je naše. Radost převáží i nutnost projít přes překážku, kterou zdoláváme. Naopak to, v čem pociťujeme úzkost a nespokojenost, bývá z rozhodnutí, která patří právě okolnímu prospěchu či ideálu, který se snažíme vykreslit vně, ke společnosti.
Klid, nejde o život
Motivace a správně řízená akce je motorem v našich životech ke spokojenosti a plnohodnotnosti. Když bychom si spočítali, že průměrný život člověka v České republice je zhruba 79 let, což je zhruba 288745 dní, bylo by dobré se rozhodnout tyto dny vyplnit právě o to, co nás samotné činí radostnými. Tyto dny jsou totiž jen naše, nikomu je nemůžeme propůjčit, aby to odžil za nás nebo si naopak nějaké zapůjčit a žít tak nějakou dobu v životě někoho jiného. I z této skutečnosti pramení tak často zmiňované “převzetí zodpovědnosti” za svůj vlastní život. Kdy to plánujete udělat vy?
