Jak přistupoval k životu nejmocnější člověk své doby, Marcus Aurelius. Byl císařem římské říše a díky jeho dochovanému dílu ‚Hovory k sobě‘, máme možnost poznat filosofický přístup jednoho z vládců starověkého Říma.
Marcus Aurelius byl nejmocnějším člověkem své doby (161 – 180 n. l.) na římském území, jedním z takzvaných adoptivních císařů a představitelem filozofického směru stoicismu. I přes obrovské množství rozptýlení a zábavy, které měl pro sebe jako císař k dispozici, byl velice zásadovým a schopným člověkem. Striktně dodržoval svůj denní rozvrh a žil v absolutní morálce. Ve své knize Hovory k sobě, která nikdy neměla být publikována, popisuje svou osobní večerní rutinu, která mu pomohla k dosažení úspěchů, díky kterým ho známe i dnes.
Stoicismus, filosofický směr, který Aurelius zastával a který je náplní jeho již zmíněné knihy, praktikovalo mnoho významných filozofů. Společně formovali jeho obsah do podoby, jak ho známe dnes. Hlavní myšlenka spočívá ve schopnosti dosažení takzvané neochvějnosti, vnitřního klidu, při kterém nenecháváme vnější události ovládat naše pocity a sami rozhodujeme o tom, jak se budeme cítit. Tím můžeme předejít předsudkům a stáváme se vděčnějšími a skromnějšími. Písemnostmi stoiků, včetně Marca Aurelia, se řídí nespočet úspěšných lidí, například Bill Gates nebo Elon Musk.
Každý za sebe
Aurelius ve své knize zmiňuje, že každý by se měl zaměřovat na svůj vlastní život a své vlastní já. Základním pilířem stoicismu je nehledět na štěstí nebo neštěstí ostatních, na to co kdo vlastní a jak si vede. Pozornost je tak soustředěna na na vlastní já a jeho zdokonalování, jelikož čas, který pro sebe na této planetě máme, je omezený. On sám žil za velice nejistých dob a tuto skutečnost si proto velice dobře uvědomoval. Cítil všudypřítomnou blízkost smrti a tvrdil, že vědomí, že jednou umřeme, je velice důležité pro život. Díky němu se rychleji posouváme, jsme vděčnější, pokornější a přítomější.
Sebereflexe, klíč k úspěchu
Marcus Aurelius si zakládal na důsledné sebereflexi a strávil mnoho času osobním rozvojem. Tvrdil, že pokud člověk neví, v čem je špatný, nemůže se v tom zlepšovat. Proto se nazpět vracel k věcem, které se mu nepovedli a s pokorou se je snažil napravit. Každý večer se stavěl před pomyslný soud a hodnotil, jak si daný den počínal. Položil si čtyři základní otázky a odpovědi si sepisoval do svého deníku.
Co jsem dnes udělal?
Co jsem dnes udělal dobře?
Co jsem dnes mohl udělat lépe?
Jak bych se dále mohl zlepšit?
Denní rekapitulace
Vládce Říma také radil, že pokud si den zrekapitulujeme a sami sebe upozorníme na věci, které se nám příliš nepovedli, současně i nalezneme řešení k jejich opravě a začneme se rychle zlepšovat a růst. K tomu přispívá i následná pochvala za to, co se nám povedlo. Na celou rutinu nám postačí pouhých 5 minut před spaním a díky ní se zbavíme pochybností z předešlých činů a náš spánek se tak stane kvalitnějším.
“Pokud nevíme, v čem jsme špatní, nemůžeme se v tom zlepšit. “
Každé ráno si císař své zápisky znovu pročetl, aby věděl v čem se může další den zlepšit a jakých chyb se má vyvarovat. Tento postup akce a rekapitulace vedl celkově k rapidnímu zlepšení požadovaných výsledků a života jako celku. Aurelius prokázal, že díky stoicismu lze omezit množství a četnost chyb, které děláme a zároveň nás i motivuje k dalšímu postupu správným směrem. Informace zapsané na papíře, zopakované před spaním a přečtené znovu po probuzení jsou mnohem jednodušeji pochopitelné, než-li pouze jako myšlenka ve vlastní hlavě.
“Dokud žiješ, dokud ještě můžeš – staň se dobrým.“
Lidské kvality
Tato metoda nás posouvá nejen v profesním životě. Drží také směr k plnění našich cílů a napomáhá stát se lepším, vyrovnanějším a laskavějším člověkem. Aurelius a celý stoicismus si na lidských kvalitách zakládal a císař sám se snažil o co nejryzejší podobu sebe samého. Tvrdil, že člověk by měl svou osobnost budovat po celý život a pro odpočinek se uchylovat do svého nitra, kde nalezne ten pravý klid. Proto využíval večerní rutinu ke zdokonalování sama sebe i jako člověka, ne jen jako vladaře a vůdce.
