Markéta Bartecká
#články
“To co se ve světě děje vždycky nějakým způsobem aktivuje lidské nevědomí.” 

(citace: Stanislav Grof, americký psychiatr českého původu, spoluzakladatel transpersonální psychologie)

Jungova zkušenost

Kolektivní nevědomí popsal již slavný psycholog Carl Gustav Jung v souvislosti s vnímáním prostředí v Německu během II. Světové války. Přejížděl tenkrát ze Švýcarska do Německa jako předseda psychoanalytické společnosti. 

“V prvních dnech se tam cítil, jako by byl v jednom velikém blázinci. Pak si na to zvyknul, a dokonce se upřímně nadchnul pro to, co se tam propagovalo, byť věděl, že je to zavádějící. To kolektivní nevědomí je zkrátka něco, co člověka nasává… Když potom zase odjel, měl v tom Švýcarsku dojem, jako by přijel z nějakého jarmarku šílenců.” 

 — Stanislav Komárek, přírodovědec a profesor v rozhovoru pro Český rozhlas

Atmosféra z války

Bezesporu právě tahle válka měla jeden z nejhlubších dopadů na lidské přemýšlení, chování, vědu a její výzkumy. Není náhodou, že právě téma II. SV je tolik diskutované, a to i dnešní generací a řadí se do historických témat, které nejvíce ovlivnily politickou situaci, legislativu a také které zavdalo za příčinu silnějšímu definování morálních a etických hodnot v jednotlivých společenství.

Podle Junga a dalších psychologů a psychiatrů, je pojem kolektivní nevědomí jakýmsi shlukem toho, co se v minulosti ve společnosti odehrálo a co se děje aktuálně. Tento komplex dějů pak ovlivňuje náladu a atmosféru mezi lidmi, aniž bychom si toho byli plně vědomi. Můžeme se jen domnívat, jak chování našich předků a historických událostí, upletlo řetězec, který ovlivňuje naší dnešní společnost dnes a denně. Někteří tvrdí, že kolektivní nevědomí se vyznačuje i jakousi frekvencí nebo vlnou, která se protíná ve všech lidských myslích.

30 000 včel v jednom úlu

Jako příklad uvádí Stanislav Komárek, profesor a přírodovědec, chování v kolektivním nevědomí i u dalších živočichů.

„U sociálních hmyzů není příkazní systém, že by včelí královna zavelela ráno nástup, tam by nastoupily 'nadvčely' a jim další podřízené a podle toho by se letělo na řepkové pole u lesa. Tam vzniká cosi jako prestabilizovaná harmonie, kdy jedna každá součást, byť na nevědomé úrovni, ví o celku a je schopna v něm fungovat bez centrálního systému.“

Stanislav Grof zdůrazňuje vliv kolektivního nevědomí na osobní situaci každého z nás. Zmiňuje psychospirituální krizi jako následek nízké pozornosti našeho vnitřního světa, výměnou za pozornost vně, do okolí, do společnosti. Říká, že:

"Když jsme příliš vtaženi do toho, co se děje ve světě kolem nás, tak si ani neuvědomujeme, co se děje v našem vnitřním světě a jak se to v něm odráží. Když se ale naše pozice ve světě hroutí, například když se zhroutí manželství, když máme problémy v práci, nebo když se mění celková hospodářská situace a přicházíme o peníze, tak mají lidé pocit, že jsou ve slepé uličce. Potom se všechna energie dostane do nitra, aktivují se hlubší hladiny v nevědomí a lidé začnou prožívat velice mimořádné zážitky, které normálně nemívají."

Část vědy se od pojmů jakými je spiritualita odtahuje, jelikož ho materiální a na experimentech postavená věda, nelze logicky popsat či vysvětlit. Profesor Grof s tímto přístupem nesouhlasí a tvrdí, že absence spirituality v dnešní době zavdává depresím, úzkostem, nespokojenosti lidí s jejich životy a může vést k užívání drog a jiných opojných a psychedelických látek, které tyto stavy nahrazují. 

Jak politika může ovlivnit kolektivní nevědomí

Za posledních pár let se v České republice vystupňovala a silně zmedializovala situace kolem současného premiéra Andreje Babiše a také v souvislosti s hnutím ANO, které založil a jenž má v současnosti zajištěnou většinu hlasů ve sněmovně pro schvalování vyhlášek a zákonů, včetně struktury státního rozpočtu. Dále díky obsazení stranových ANO ministrů na jednotlivých úřadech může premiér ovládat zdravotnictví, zahraniční politiku, obranu a další a další klíčová odvětví, ve kterých je důležité dodržovat nestrannost systému, správného a transparentního procesu u výběru státních zakázek a především přínosně řídit jednotlivá ministerstva, včetně zodpovědného stanovení rozpočtů a mnoho a mnoho dalšího.

Jak se v posledních měsících ukázalo, Andrej Babiš se stal negativním fenoménem České republiky. Je vnímám jako velmi nedůvěryhodná osoba, která má v současnosti obrovskou zodpovědnost ve své moci. Jeho vliv postupem let, po která působí v politické sféře, narůstá. Některá média hovoří o tom, že se z něj stalo nebezpečí pro státní finance a finance čerpané z Evropské unie, tím pádem i pro rozpočet jako takový a v důsledku pro ekonomickou stabilitu, spravedlnost a životní úroveň obyvatel celé České republiky, která díky upřednostnění premiérových vlastních zájmů a miliardového bohatství, stagnuje nebo se nerozvíjí vůbec.

Ať už aktivně sledujete politické dění v naší republice či nikoliv, do našeho kolektivního nevědomí se ukládá to, jak tuto situaci lidé vnímají.

Ty se taky podílíš

Pokud například lidé dlouhodobě vnímají politické autority jako zloděje, lháře a podvodníky, může se stát, že v příštích volbách zvítězí někdo s podobným profilem nebo dokonce ta samá osoba, která je tam dnes. Tento vzorec je velmi nebezpečný i z toho důvodu, že tento “modus operandi” můžeme velice snadno přebírat i do ostatních odvětví v našich životech. Podíl vlivu se může projevit v despektu k vašemu šéfovi nebo zaměstnavateli, učiteli, může vyvolat iracionální nedůvěru nebo odpor k autoritám jako takovým, snahu se stahovat před mocnějšími nebo silnějšími než jsme my sami, nebo si dokonce můžeme zvyknout na to, že je s námi manipulováno a nevědomě tak hledat podobné osobnosti i do našich vztahů.

Pokud vnímáme, že jsme “uzavřeni” v sociální bublině naší politické nebo jiné společenské situaci, můžeme udělat pár věcí, které nám pomohou vše vidět s nadhledem a tím tak získat dávku nezaujetí. Účinnými nástroji je cestování a ubírání naší pozornosti zprávám z médií, poznávání nových lidí nebo míst s jinou kulturní podstatou, zvyky a zájmy.

Cestování obecně, díky změně prostředí, nám může pomoci vnímat naše vnímání z jiného úhlu pohledu. Přitom není zapotřebí jezdit daleko. Záleží, od jak velkého rádiusu si chceme odpočinout.

Atmosféru z kolektivního nevědomí můžeme vnímat od malých skupin až po ty opravdu rozsáhlé. Kolektivní nevědomí pracuje v třídním kolektivu, ve sportovní skupině, v partě kamarádů, ale také ve městě, ve státě a ve světě obecně. Na náladě ve společnosti má tedy podíl každý jednotlivec a proto ji logicky ovlivňuje. Existuje spousta lidí, kteří si svůj vlastní podíl vlivu na náladu ve společnosti uvědomují a pracují s ním. Někteří pociťují společenskou zodpovědnost za své chování. Takoví lidé působí často klidným a rozvážným dojmem a jejich přítomnost nám může evokovat pocit bezpečí a důvěry.

Jakou náladou přispíváte do společnosti vy? A co vaše okolí? Jak se v něm cítíte? Napište mi do directu na Instagramu. Ráda si přečtu vaše názory a zkušenosti.