Markéta Bartecká
#články

Hledání vlastní identity 

Během dospívání každého člověka, a to v období zhruba mezi 15. - 25. rokem, dochází k utváření vlastní identity. Snažíme se definovat a určit si, kým jsme a kým bychom chtěli být. Přemýšlíme o své existenci, uvědomujeme si mezilidské vztahy, vytváříme si názory, morální hodnoty a ideály. Mimo to máme potřebu začlenit se mezi ostatní a hledáme své místo ve společnosti, ve které se budeme cítit bezpečně.

Během této doby se můžeme setkat s různými reakcemi na naše chování, mezi které kromě souhlasu a přijetí patří i nesouhlas a odpor. Nastane-li situace, kdy se náš názor liší, dostáváme se do opozice proti většině. Mnozí z nás se vědomě i nevědomě střetům vyhýbá právě proto, aby neohrozila své místo ve skupině, ať už je jakékoliv.

Potřeba patřit do společnosti pochází od našich předků, kteří tu žili před několika miliony lety. Pokud žili v tlupách, měli mnohem větší šanci na přežití. Tento základní instinkt se v nás dochoval dodnes, jen s tím zásadním rozdílem, že v současnosti jsme schopni přežít i jako jedinci.

Aschův test konfirmity

Solomon Asch byl psycholog, který téměř před 70 lety provedl experiment. Zkoumal reakce jednotlivce v závislosti na chování většiny v dané skupině lidí. Pod záminkou zrakového testu byla testovaná osoba pozvána do místnosti, kde seděli další čtyři lidé, kteří ovšem pouze předstírali, že se experimentu také účastní.

Asch skupině pokládal otázky a vyzval účastníky, aby vybírali správnou odpověď. Ač bylo očividné, která odpověď je správná, herci záměrně odpovídali chybně. Jediný skutečně testovaný účastník byl odpověďmi ostatních zmaten, ale nakonec se několikrát po sobě připojil k většinovému výroku.

Video z experimentu

Chceme být členem skupiny a zároveň vystoupit z řady 

Podobný experiment byl několikrát zopakován. Závěry z nich nám potvrzují naší tendenci ke konformitě. To znamená chovat se podle většinového nebo jinak dominantního názoru, zásad přijatých společností nebo zůstávat v proudu kolektivního zájmu.

Umět se přizpůsobit okolnímu prostředí znamená i umět žít v souladu se společenstvím, ve kterém se pohybujeme a to i za předpokladu, že s ním plně nesouhlasíme. Současně každý z nás cítí potřebu být výjimečný a to také znamená dovolit si odlišit se. 

Naše názory, touhy nebo cíle jsou pro každého z nás jedinečně zkombinované a pokud je s většinou nesdílíme, je to také správně. Přijetím našich vlastních odlišností můžeme vlastní identitu definovat. Díky odlišnosti můžeme získat pozornost a díky pozornosti se můžeme ocitnout v jiné společnosti, ve které nám bude příjemněji. Současně dáme prostor naší unikátní osobnosti, která se právě období dospívání hlásí o slovo nejhlasitěji.