Markéta Bartecká
#články

Tady je to v klidu

O výstupu z komfortní zóny a o umění uskutečnit změnu se dnes vedou veřejné diskuze, publikují se články a různí odborníci i neodborníci se setkávají s veřejností na přednáškách, workshopech a dalších akcích, kde se tématům věnují. Na podobných setkáních člověk nemůže očekávat zázračné rady či unifikované návody “Jak na to”, a to už jen proto, že život každého z nás je natolik individuální záležitostí, že samotná práce na něm, leží pouze a jen v našich rukách.

Existuje několik faktorů, které nám přístup ke změně utváří a působit na nás začínají už v dětství. V článku si připomeneme ty klíčové.

Vztah k rodičům a autoritám

Většina zvířat na světě je schopna se postarat o své základní potřeby velmi brzy po tom, co přijdou na svět. Hříbata se postaví na nohy a začnou chodit prakticky ihned po narození, vodní ptáci se naučí od své matky pohybovat se na vodě a vyhledat si potravu v rámci několika dní po vylíhnutí.

U lidí je to o dost složitější. Když se člověk narodí, je zcela a plně odkázán na péči dospělých. A to v porovnání s ostatními živočišnými druhy, na pekelně dlouhou dobu. Přes půl roku nám trvá, než se posadíme a kolem 1 roka se začínáme neohrabaně stavět na své vlastní nohy. A to nemluvě o tom, kdy si sami zvládneme pravidelně obstarávat potravu. Jsme prakticky nejpomaleji se vyvíjející mláďata.

A právě proto, že jsme existenčně závislí na druhých, počínaje našim příchodem na svět v řádu několika let, si tvoříme vzorec, ve kterém jsme ti, co potřebují druhé k poznání toho, co máme vlastně dělat a především tak, aby nám to neublížilo nebo nebylo jinak na škodu.

Způsob, jakým se k nám rodiče chovají a jak doširoka vymezují prostor pro naše vlastní činy a rozhodnutí, je klíčem k přístupu pro život v našem dospívání a v životě obecně. Pokud jako děti například zjistíme, že pro uskutečnění našich tužeb a přání jsou zapotřebí povolení od kompetentního a zkušeného člověka, velmi pravděpodobně v dospívání budeme vyhledávat podobné autority, kterých se budeme nepřímo ptát “zda-li něco smíme nebo zda-li je to něco pro nás dobré či zlé”.

Traumatické zážitky

Kapitolou samou pro sebe jsou skutečnosti, které pro nás znamenají takové nebezpečí, že v nás vyvolávají opakovaně úzkostný strach a obavy. Pokud prožijeme traumatický zážitek, velmi záleží na tom, jak se s ním vyrovnáváme bezprostředně po něm. Traumata je dobré vždy léčit s pomocí odborníka na psychologii či psychiatrii. Neléčí-li se trauma, úzkosti a strachy v člověku přetrvávají v silné podobě a můžou negativním způsobem ovlivnit celé naše rozhodování a znemožnit tak žít život bez strachu a lítosti. Zakotví nás ve světě, kde bezpečí, jistota a nezměna je to jediné, co nás drží “v pohodě”.

Proč se pohnout z místa?

Eckhart Tolle je jedním z nejvlivnějších duchovních na světě. Vydal několik bestsellerů na téma přítomného okamžiku a pravidelně se setkává s veřejností, kde mluví o svých vlastních zkušenostech s depresemi a životem před tzv. Osvícením. Mimo jiné tvrdí:

“Negativní emoce jsou příznakem toho, že se něčemu bráníte.”

V tomto Eckhartovém tvrzení je spousta pravdy a výrok velmi úzce souvisí právě se změnami a rozhodnutími, které v životě děláme, nebo spíše neděláme. Negativní emoce jsou signálem, že to, co se děje, nám není příjemné. Že to, kde se momentálně nacházíme pro nás není optimálním prostředím. Pokud nepříjemné pocity prožíváme opakovaně nebo dlouhodobě a mají stejnou nebo podobnou příčinu, znamená to, že se bráníme prostředí opustit a odpoutat se od dané situace právě za pomoci změny.

Voda v akváriu

S našimi životy je to stejné jako s vodou v akváriu. Pokud ji nebudeme pravidelně čistit, začne se kazit, utvoří se na stěnách povlak, zakalí se a začne zapáchat. Pokud budeme vodu měnit, bude průzračná, ryby budou mít lepší podmínky pro život a i se mohou začít množit. Akvárium můžeme také uspořádat podle našich představ. S kameny, vodními rostlinami a houbami, vytvoříme různorodý a členitý svět, kde ryby budou moci najít klid, bezpečí a soukromí.

Evoluce a změna 

Charles Darwin řekl:

“Evoluce je schopnost jedince adaptovat se na změnu.”

Vymezil tak další schopnost nás, živočichů. Evoluce je důkazem, že se umíme měnit a přizpůsobovat se. Dokážeme se učit, chápat a vymýšlet způsoby a řešení, jak věci kolem sebe měnit. Dokážeme vnímat a porovnávat. Všechny tyto naše vlastnosti a mnohé další nám dávají účinný soubor nástrojů, se kterými si můžeme dovolit pokusit se žít život takový, jaký bychom chtěli a současně zvládnout překonat případné překážky nebo nezdary.

Stejně jako v přírodě, tak i mezi námi lidmi, existují silnější a slabší jedinci. Také najdeme ty, kteří mají ve vínku více a na druhé straně jsou tu ti, kteří měli méně štěstí. Tak jako tak je pro každého vlastní život tou nejcennější a nejfantastičtější skutečností, kterou máme k dispozici a jenž doopravdy vlastníme. Abychom si jej užili, měli bychom mu věnovat dostatek pozornosti a úcty, kterou si zaslouží a žít ho právě tak, jak přichází a jak cítíme, že bychom ho prožít chtěli.