Markéta Bartecká
#články

Dost možná jste si všimli, že málokdy se naše strachy a úzkosti uskuteční. Poslední studie prokazují, jak nepravděpodobné naše obavy vlastně jsou. 

Napiš, čeho se bojíš 

Výzkumníci z Penn State University nechali účastníky experimentu zapisovat jejich vlastní každodenní obavy, a to po 10 dní. Všem účastněným byla v minulosti diagnostikována úzkostná porucha. Ta se projevuje znepokojivými myšlenkami a každodenním strachem, dokonce i z běžných činností. Pro co nejpřesnější výzkumná data byli dotázaní každý den čtyřikrát upozorněni formou textové zprávy, aby zaznamenali svou obavu do poznámek.

Testovaní pak každý večer, po dobu následujících 30 dnů, měli zhodnotit, jaké obavy se vyplnily a které nikoliv. Výzkumníci se přitom zaměřovali na skutečnosti, jež se opravdu reálně dají zanalyzovat v tomto období. Jednalo se například o strachy z neúspěchu u maturitních zkoušek atp. V průměru se u jedince objevovaly čtyři obavy denně.

A výsledek? Silných 91% obav bylo označeno za “falešné poplachy”, čili ty, které se nestaly. A oněch zbylých 9% skutečností ve výsledku nebyli takovými hrozbami, jak se na počátku zdálo.

Oklamaní strachem

Tato zjištění dokazují existenci tak zvaných “klamavých obav”, jak jej označili autoři studie, Lucas S. LaFreniere a Michelle G. Newman.

"Klam" je výstižné slovo k popisu povahy starostí a strachů, které často vyžadují naši pozornost, jelikož je reálné, aby se obava uskutečnila. Nicméně ve skutečnosti je to téměř vždy falešný poplach.

Důležitá byla pro vědce skutečnost, že ti jedinci, kterým se vyplnilo skutečné minimum starostí, měli znatelný úspěch při léčbě své úzkostné poruchy. Experiment, který sleduje a zaznamenává konkrétní obavy a následně se analyzuje, se ukázal jako účinný nástroj pro léčbu těchto pacientů.

Záměrem autorů experimentu bylo především ukázat lidem, kterým každodenní úzkosti významně přitěžují v jejich životech, jak je důležité rozlišit mezi skutečnou hrozbou a mylnými obavami.

Na druhou stranu výzkumníci vnímají tento experiment dvousečně. Uvědomují si, že v případě aplikace této metodiky s výsledkem opačným, by mohlo mít za následek naopak zhoršení pacientova stavu.

Co se týče vzorku experimentu, jednalo se o relativně nízký počet (29 účastníků). Všichni byli před ukončením studia a 90% z účastníků byly dívky. Zajímavé by bylo zjistit, zda-li by tento výzkum dospěl k podobných výsledkům ve větším počtu zkoumaných a současně s různým zaměřením jednotlivých osob.

Nicméně nyní můžeme racionálně prohlásit, že zaznamenáváním obav jednotlivce, může být efektivním nástrojem pro jejich zmírnění. Současně může pomoci v léčbě chronických úzkostí. To je skutečně přínosné právě pro pacienty s diagnostikovanou úzkostnou poruchou. Představa, že tímto způsobem mohou odborníci pomoci lidem, kteří se denně zabývají, v některých případech, i hodiny starostmi, které jsou zbytečné, může se tato metoda léčby, obejít i bez podpůrných léků.

Zdroj: psychologytoday.com